neděle 15. června 2014

Dvanáct bodů o taiwanské kuchyni

Skoro v každém článku, který jsem po dobu existence tohoto blogu napsala, je zmínka o nějakém jídle nebo gurmánském zážitku. Protože kdo mě zná, tak ví, že objevování nových jídel a chutí je mým obrovským koníčkem.
Za týden odjíždím z Taiwanu, strávila jsem zde jeden  semestr, což není tolik, abych o sobě mohla tvrdit, že jsem na místní kuchyni nějaký odborník. (těch jídel a specialit je tady tolik, že ani samotní Taiwanci nemohou stihnout za celý život všechno ochutnat!) Ale byla to dost dlouhá doba na to, abych si udělala určitý obrázek a názor. A myslím, že ochutnat jsem toho taky stihla relativně dost.
Rozhodla jsem se tedy v tomto článku sestavit dvacet bodů, které se k taiwanské kuchyni vážou. (Vím, že o spoustě věcí jsem se už zmiňovala, ale tady je to všechno pěkně sesumírované u sebe.)

1. Je taiwanská kuchyně zdravá? Toť otázka. Myslím, že tady je na místě rčení "jaký si to uděláš, takový to máš". Taiwanská kuchyně je plná smažených věcí - když jdete do restaurace, často se stane, že tam ani nemají nic nesmaženého. Ze začátku jsem tady z toho byla vyřízená, protože než jsem sem jela, dala jsem si smažené jídlo tak jednou za rok, a to jsem u toho měla ještě hromadu keců. Ale člověk si holt přivykne, a po pár měsících se přistihne, jak mu šmakují smažené chobotnice, kuřata, sladké brambory nebo různé plněné koule a placky.
Na druhou stranu, jako přílohu tady jím v 90% jenom dušenou rýži, což je mnohem zdravější než maminčiny smetanové bramborové kašičky, hutné gnocchi nebo třeba knedlíky. A taky je součástí většiny jídel spousta zeleniny. Takže s tou zdravostí je to asi na člověku, jak se k tomu postaví a co bude jíst.

2. Rýže je základ. Víceméně po celé Asii, to asi každý ví. Kdo pojede na Taiwan (nebo do kterékoli jiné země jihovýchodní Asie), měl by být připraven na to, že jí bude jíst třeba i dvakrát denně. Rýže slouží nejenom jako příloha k jídlu. Vyrábí se z ní také různé dorty a koláčky, (mochi, o kterých se zmiňuji v sedmém bodě, jsou taky z rýže) , sendviče, rýžové nudle a mnoho dalšího.
Než jsem do Asie jela, nebyla jsem žádný velký milovník rýže. Ale tady jsem si jí hodně oblíbila. Ona taky není rýže jako rýže - nad tou, co se prodává ve varných sáčcích v Čechách, by 99% Asiatů ohrnulo nos!
<- Rýžové políčko





3. Snídaně. Na Taiwanu fungují jedna speciální restaurační zařízení - snídaňárny. Tyto podniky jsou otevřené vždycky dopoledne. (nečekaně) Já jsem jim moc na chuť nepřišla, a to z následujících důvodů:

  1. Nemají tam dobrý kafe. Často tam dokonce nemají žádný kafe. Když jsem tedy párkrát v nějaké snídaňárně na snídani byla, byl to luxus, když jsem dostala alespoň instantní :) 
  2. Často tam nemají nic sladkého. A já jsem člověk, který musí mít každý den sladkou snídani skládající se z čokolády, kafíčka, banánu, jogurtu a müsli, jinak umře :))

Taiwanci místo toho s oblibou snídají různé smažené placky, plněné bagely, hamburgery nebo sendviče, rýžové koule apod. Ivča s Mírou to mají moc rádi, ale já zkrátka dávám přednost své výše zmíněné, dennodenněseopakující variantě.

4.Obědy. Tady už je to o poznání lepší! Jak už jsem říkala, většinou tvoří základ rýže a nějaká ta zelenina. To mi naprosto vyhovuje. Často si  dávám ryby nebo různá vegetariánská jídla, protože je zde umí výborně připravit a dochutit.
Asi už jsem tady také zmiňovala, že máme na kolejích zakázáno vařit. Na vaření se sice domů moc těším, ale vůbec mi to tady nevadilo, chodit denně celý semestr do restaurací, kde vám naservírovali oběd v průměru za 40-60Kč. (v ceně většinou jídlo + neomezené množství polévky a přeslazeného čaje) Takhle nějak jsme se tu celý semestr stravovali:

5.Večeře. Na večeři si samozřejmě můžete zajít do nějaké z restaurací, které fungují přes oběd. Já osobně jsem tu skoro celý semestr večeřela rýžovou kouli s miskou zeleniny. O této dobrotě jsem se už několikrát zmiňovala a doma se mi po ní bude moc stýskat :) ... Koule je obvykle plněná vajíčkem, tofu, sušeným masem, kuřecím nebo tuňákem a na výběr máte mezi bílou nebo fialovou rejží.
Občas se večer ulice před kampusem zaplní různými stánky a pojízdnými prodejnami, kde mají např. sushi (Výborné nigiri za cca 6Kč za kus a na výběr má člověk asi 15 druhů!), taiwanské sladké klobásy, placky plněné vším možným a tak. Hlady taky zkrátka člověk neumře.

6.Alkohol a noční život? To tady moc nečekejte. V Taipei, v Kaohsiungu nebo v jiných velkých městech sice najdete různé kluby, bary a diskotéky. Většinou tam ale chodí spíš cizinci než Taiwanci a taky jsou zde velmi vysoké ceny. (S výjimkou takových ladie´s night a podobných akcí, kdy mívají holky v určitý den v týdnu neomezené pití zdarma) Že by zde existovaly hospody, kam by lidi chodili každý víkend na točené pivo za dvacku, tak to vůbec :) Mně osobně toto nikterak nevadí, ale jsou lidi, kterým ano.

7.Čaj a káva. Další podniky, které se nachází v hojném množství skoro na každé ulici, jsou prodejny s ledovými čaji. Myslím, že je zde nespočet řetězců a podniků, které ledové čaje nabízí. Můžete si vybrat třeba z padesáti druhů - s mlékem, bez mléka, zelený, černý, ovocný, mandlový, matcha... Je toho fakt hodně. Do toho vám na přání ještě dají žužlavé černé kuličky.
Ty ledové čaje jsou v horkých dnech moc dobré, ale vzhledem k tomu, o jakou kalorickou prasárnu se jedná, se jim radši vyhýbám obloukem :) Jinými slovy, radši si místo toho dám vodu a pořádně slaďoučké cappucino.  
S tím kafem to tady taky není nic moc. Pokud chcete trošku lepší espresso nebo cappucino, dáte za něj obvykle víc peněz než za oběd. Občas si ho tedy dopřeju, ale těším se, až budu mít tento luxus v Čechách každý den :)

8.Sladkosti. Taiwanské a evropské sladkosti se velmi liší. Taiwanci si doslova libují v různých sladkých slizech a želé.
Také sladí věci, které by Evropana v životě osladit nenapadlo. (například housku plněnou párkem) Vůbec všechno pečivo je tady sladké. I to, které má na povrchu třeba sýr nebo slaninu. Když to vždycky v obchodě vidím, vůbec na to nemám chuť a říkám si, že si radši počkám domů na křupavou, slanou kaiserku.
Dorty tady však nemají špatné. Ne že bych jich ochutnala nějak moc, ale ty které jsem měla, byly dobré. Rozhodně jim člověk musí pochválit jejich nápady a design - viděla jsem všelijaké povedené zákusky ve tvaru domečku, Hello Kitty nebo třeba kytky v květináči. :)
Co je však slabší, to jest čokoláda. Ve většině případů je hnusná a umělá. Trvalo mi asi 2 měsíce, než jsem našla nějakou, která mi docela zachutnala. Samozřejmě se zde dá v supermarketu v "evropském" koutku koupit Lindt, ale to by člověk vyplivl třeba 200Kč za jednu tabulku... 

9.Specialitou našeho kraje, východního pobřeží, jsou dvě věci - mochi (takové želé koule, které jsou plněné vším možným od čokolády, po sladké fazole nebo oříšky) a ananasová buchta. Ani jedno z toho není špatné, ale že by mě to nějak nadchlo, to se říct nedá. Ovšem když  mají v obchodech ochutnávky zdarma, tak to je potom jiná :)
Zdroj: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL5IcicBBnKrTpxUnKhjUUVVBRCtjXyoM497hZMtWMJN31dAFRKN7FrES6KrohnNK6Igc-CSos_Kxf_OFcp3NCxRXE0EPuOO2lAPxt2W-tQxKtnS03ZzObGOmXfPQ4FznQ0nUHQQ3Lxog/s1600/mochi-with-red-bean.jpg
Pineapple Cake
Zdroj: http://eng.taiwan.net.tw/UserFiles/Image/tw/f_05.jpg

10."Nechuťárny". Ano, občas tady jím různé věci, který by některým lidem mohly připadat nechutné.
Já se však nebráním ničemu, a navíc, když už stálo to očkování tolik peněz, tak proč toho nevyužit. :)
Mezi typické taiwanské lahůdky, které jsem tu ochutnala, patří mimo jiné např: Polévka, ve které plavaly kusy prasečího mozku, kachní hlava, kachní (či husí, slepičí apod.) pařáty, dortíček z kachní krve, smradlavé tofu, smažený škraloup, vepřové polité želém ze zeleného čaje nebo prasečí střeva. Když bych k tomu ještě přidala mé gurmánské zážitky z Kambodži, můžu si do svého seznamu ochutnaných prasáren přidat hada a všelijaký hmyz.
Tyhle věci (a ještě mnoho dalších, na které jsem určitě zapomněla), jsou tady považovány za naprosto normální a žádného Taiwance by nenapadlo se nad nimi zašklebit. A jak jsem sama zjistila, nic z toho není vůbec špatné! 
Mimochodem - včera mi taiwanská spolubydlící ukázala fotku, na které byl tatarák z koně. Ihned jsem se začala zajímat, kde můžu tento pokrm dostat. Bohužel, fotka byla z Japonska. Tak třeba někdy příště :)

11.Hot pot. Nevím, odkud přesně pochází. Jedná se o horký hrnec, který vám naservírují v restauraci na stůl a vy si v něm sami vaříte, co je libo. (maso, krevety, zeleninu...) Jedná se o velkou čínskou společenskou událost a jeden z typických pokrmů. Včera jsme se konečně dokopali, jít do hot-potové restaurace a poprvé ho ochutnat. Bohužel, měli jsme smůlu. Řekli nám, že hot-pot se jí v zimě a né teď, když je vedro, a tudíž že ho nemají. Takže to vypadá, že odjedu z Taiwanu a tento pokrm "odfajfknutý" mít nebudu.
Bohužel, toto jsme neochutnali :(
Zdroj: http://www.fareastrestaurant.com/61536_1.jpg

12.Taiwanská interpretace zahraniční kuchyně. Poslední bod bude o tom, jak chutná na Taiwanu neasijské jídlo. 
Začnu třeba italskou kuchyní. Těstoviny - kousek od školy máme několik restaurací, kde je mají. Nemají je dokonce vůbec špatné, ale na můj vkus jsou všechny málo sýrové. Nemůžu se divit nebo si dokonce stěžovat, protože vím, jak je sýr na Taiwanu drahý. 
Pizzu jsem tady neměla, ale tuším, že Ivča s Mírou a s Káťou jo a vím, že s ní mají různé zkušenosti - na hualienském nightmarketu prý byla fakt dobrá, dokonce z kamenné pece. Podruhé si jí však dali v ulici nedaleko školy a to už prý byl slabší zážitek. (Něco jako placka z listového těsta.)

Občas někde vidím "german sausage", neboli německou klobásu. Němci by jim to ale asi s největší pravděpodobností omlátili o hlavu, protože ta klobása je obvykle sladká.  

Co mě ovšem vzneslo do gurmánského nebe, byla indická a mexická kuchyně. (Restaurace Medina a Dos Tacos v Hualienu - pro ty, co sem třeba pojedou v příštích letech) V těchto restauracích však nevaří Taiwanci, nýbrž příslušníci daných zemí. A umí to opravdu znamenitě. Cizokrajné restaurace tu jsou bohužel - na asijské poměry - velmi drahé. Když tu ale člověk nějakou tu dobu pobývá, občas dostane chuť na změnu a tudíž si rád připlatí.


Tohle tedy bylo stručně o taiwanské kuchyni. Gratuluji těm, kteří se dostali až na konec :) 
V závěru ještě musím říci, že "číny" a různé směsi, které se prodávají v bistrech a v restauracích v Česku, nemají s jídlem, které se jí na Taiwanu, skoro nic společného. (tím nechci české "číňany" nijak hanit - taky tam čas od času ráda zajdu!) Taiwan ale není Čína, takže možná, kdyby člověk jel přímo do Číny, byly by jeho gurmánské poznatky zase úplně jiné, než ty moje. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý komentář Vám moc děkuji!