Cesta z Finska, díl 2. - Švédsko

21. května jsem v sedm hodin večer připlula do Stockholmu. S taťkou a jeho parťáky jsme měli sraz u jezera na kraji města. O tomto místě jsme měli dopředu zjištěné, že je zde zázemí pro kempery. Dostala jsem se tam pohodlně metrem. Původně jsem se obávala, že na ně budu muset ještě pár hodin čekat,(cestovali trajektem z Německa do švédského Trelleborgu, což bylo od Stockholmu ještě 7 hodin jízdy) ale sladili jsme se časově úplně dokonale: u jezera jsem čekala pouhých 20 minut – za tu dobu jsem dočetla posledních pár stránek knížky Deset malých černoušků (vřele doporučuji!) a pak už jsem je viděla přijíždět.

Ačkoliv jsme byli všichni unavení z dlouhého cestování, hnedka jsme bouchli obrovské šampáňo. Byla jsem neskutečně moc šťastná, že jsme se v pořádku setkali a že už jsem pryč z Kuopia. Dva litry Bohemky padly během chvilky a poté jsme se odebrali ke spánku.

Na druhý den ráno jsme měli naplánovanou prohlídku Stockholmu. Můj tatínek vymyslel výbornou vychytávku: zapřáhl za kempera vlek se skútry, takže jsme se po městě nemuseli přesouvat ani MHD ani obrovským kemperem, nýbrž pěkně frajersky na skútrech. Ušetřili jsme si takto spoustu času a viděli hodně věcí za poměrně krátkou dobu.

Ve Stockholmu jsme si prošli Gamla Stan – staré město s malými, hezkými uličkami. Byla tam velká spousta obchůdků, ve kterých by se dalo dlouhé hodiny courat, ale se třemi chlapy jsem to holt musela oželet. Ze starého města jsme se prošli ke královskému paláci a poté k řece, kde nám ihned začali nabízet plavbu loďkou. Hodinová jízda za 180 SEK se nám zdála docela drahá, ale nakonec se nám cenu podařilo usmlouvat na polovinu, a tak jsme jeli. Bylo to moc hezké, během hodinky jsme obepluli celý Stockholm a viděli všechny jeho krásy.

Po lodičce a odpolední kávě jsme se přesunuli k našim skútrům a na nich potom na ostrůvek Djurgården, který je se Stockholmem spojený mostem. Na Djurgårdenu je krásná promenáda, skanzen, spousta muzeí a zábavní park.

My jsme se šli podívat do muzea Vaasa, ve kterém byla obří, stejnojmenná vikingská loď, která byla v 17. století postavena, ale ještě před svou první plavbou se potopila. Loď byla 333 let pod hladinou moře a ve 20.století jí objevili a vytáhli. Byla kompletně zrekonstruovaná a v muzeu jsme jí mohli vidět v celé své kráse. Loď byla zhruba 20 metrů vysoká a 70 metrů dlouhá. V muzeu byl krom samotné lodi i veškerý itinerář, který se zachoval, dokonce i kostry lidí, které na ní zemřeli. Všechny věci byly originální.

Celé muzeum bylo krásně udělané a velmi zajímavé. Ačkoliv to bylo spíše muzeum pro chlapy, i mně se to moc líbilo a nevadilo mi, že jsme zde strávili více než hodinu.

 Náš den ve Stockholmu jsme chtěli zakončit na horské dráze, ale když jsme u ní viděli obrovské fronty lidí, nápad nás přešel. Na skútřících jsme tedy dojeli na kraj Stockholmu, kde jsme měli zaparkovaného kempera a ještě tentýž večer jsme se přesunuli k městu Uppsala.

V Uppsale jsme se zakempovali opět u pěkného jezera. Já jsem se šla proběhnout, zatímco taťka a jeho kamarádi rozpálili gril. Když jsem přiběhla, čekaly na mě steaky a grilovaný hermelín – toto jídlo mi ve Finsku opravdu chybělo. J

V sobotu ráno jsme opět nastartovali skútry a jeli si prohlédnout Uppsalu. Uppsala je univerzitní městečko, které leží 60 kilometrů severně od Stockholmu a je zde velmi krásná katedrála. Prošli jsme si město a podívali se do katedrály a k hradu. Katedrála se nám moc líbila, hrad jsme zhodnotili jako slabší – v Čechách máme holt hrady a zámky hezčí. Jelikož byla Uppsala malinká, kolem oběda jsme jí už měli prohlédnutou, a tak jsme se začali přesouvat zase o něco více na sever.

Naším dalším cílem byl národní park Skuleskogen. Skuleskogen leží asi 500 kilometrů severně od Stockholmu, mezi městy Sundsvall a Umea. Kolem šesté večer jsme přijeli k vesničce Docksta, která leží nedaleko národního parku.

Už předchozí dva dny jsme měli štěstí, že jsme kempovali na pěkných místech, ale místo, které jsme našli na nocleh v Dockstě, bylo přímo dokonalé. No posuďte sami.

Byl tam pěkný gril, ve kterém bylo připravené dřevo na zatopení. To vše v naprosto perfektním stavu a zdarma.  Naší zemi mám ráda, ale tohle se v ní teda nevidí. J

Gril jsme samozřejmě roztopili a udělali si v něm zbytek našich steaků a sýrů.

Druhý den ráno mě probudila rýma a bolest v krku. Naštěstí se s tím dalo normálně fungovat (nemocní jsme byli úplně všichni – v malém prostoru se holt bacily přenáší rychle) a tak jsme vyrazili na túru do národního parku. S pomocí mapy jsme si vybrali krásné, asi patnáctikilometrové kolečko, během kterého jsme viděli všechny hlavní krásy Skuleskogenu. Nádherné výhledy, geologicky zajímavé útvary, skály, lesy – co víc si přát?!

Skuleskogen se mi moc líbil. Vlastně celé Švédsko se mi moc líbilo. Ne že bych chtěla Finsko nějak hanit, ale musela jsem uznat, že to je u sousedů ve Švédsku mnohonásobně hezčí a čistší.

 Ze Skuleskogenu nás čekal šestisetkilometrový přejezd do finského Rovaniemi – města, kde leží polární kruh.

Ale o tom příště.  

Povídání o Petrohradu: 2.část

Třetí den v Petrohradu jsme měli opět bohatý program: ráno nás autobus odvezl do nejnovějšího ruského nákupního centra, kde jsme měli 2 hodiny volno na to, abychom centrum pořádně prošli a prozkoumali rozdíly mezi obchoďáky v Rusku a ve Finsku.
Upřímně, byla to spíš záminka učitelky, která si zde chtěla nakoupit. Už asi po dvaceti minutách jsem nevěděla, co zde dvě hodiny dělat, protože jeden z největších rozdílů byl ten, že ceny zboží byly mnohonásobně vyšší než ve Finsku, o ČR nemluvě.
Po dopoledni v obchodním centru jsme se vrátili do našeho hotelu, kde jsme měli dvě přednášky: jednu od manažerky hypermarketů Prisma a druhou od manažera hotelů Sokos. Obě se týkaly managementu/marketingu v Rusku a byly celkem zajímavé.
Po přednáškách nás čekal bohatý oběd ve formě švédských stolů. Spousta zeleniny, krevetový salát, ryba s bramborovou kaší a jako dezert tiramisu. My Češi jsme byli s obědem moc spokojení, ale holky z Francie nad výběrem trochu ohrnovaly nos :)

Odpoledne jsme měli tři hodiny volno: ostatní vyrazili k nějakému dalšímu kostelu, ale já jsem se rozhodla, že si místo toho půjdu zaběhat. Zaběhla jsem si 10 kiláčků podél řeky: běh ve městě plném smogu sice nebyl nic moc, ale šlo mi spíš jen o to, abych si mohla říct "Joo, běhala jsem v Petrohradu"" 

V podvečer jsme měli další, školou organizovaný program: ruskou folkovou show v jednom z petrohradských divadel. Folková show mě mile překvapila: obávala jsem se, že to budou 2 hodiny velké nudy, ale bylo to přesně naopak: zábavné, vtipné a zajímavé. Tanečníci a tanečnice vystřídali několik různých krojů a předvedli fakt pěkné vystoupení.
O přestávce jsme dostali šampaňské a jednohubky, což mě samozřejmě velice potěšilo. Měli tam jednu velice praktickou věcičku: držák na skleničku, který je připevněný na talířku. Na fotce níže je to lépe vidět. Zkrátka: můžete držet talíř, skleničku s šampáněm a ještě k tomu máte jednu ruku volnou. Zkrátka výborný vynález. :)

Ve čtvrtek dopoledne jsme měli naplánovanou návštěvu finského domu, což je budova v centru Petrohradu, ve které se soustřeďují Finové zde žijící, je tu také školka pro finské děti, finské firmy podnikající v Rusku zde mají podporu apod. Měli jsme tu dvě přednášky o finských firmách na ruském území. 

Po přednáškách jsme měli celé volné odpoledne: využili jsme ho k návštěvě kostela, procházce na malý ostrůvek v centru města, kde se nachází pevnost a dokonce i písečná pláž, no a také k návštěvě americké restaurace a nákupu suvenýrů. (Suvenýry nakupovali spíš Francouzi: my Češi jsme usoudili, že tahat domů bábušky a další kýče je absolutně zbytečné, když to s trochou štěstí možná najdeme u našich babiček na půdě.:))

No a poslední večer v Petrohradě nám škola přichystala další milý program: ruskou večeři. Na tu jsem se samozřejmě moc těšila, protože ochutnávání národních specialit je jedním z mých největších koníčků :) Večeře pro nás byla přichystána v pěkné restauraci Arka a skládala se ze čtyř chodů: 

- Salát Olivier, což je něco jako náš český bramborový salát, ale přidává se do něj ještě maso

- Boršč

- Mleté kuřecí maso obalené v takovém zvláštním těstíčku s bramborovou kaší

- Créme brulée jako dezert (to jsem moc nepochopila - měli jsme mít ruské menu a créme brulée je spíše francouzský dezert, nicméně i tak jsem si pochutnala:))

Byla to docela nálož, ale všechno bylo moc dobré. 

Po večeři jsem už jen odpočívala v hotelu a v sauně. V pátek po snídani jsme vyrazili zpátky do Finska. Cestu zdržely obšírné kontroly na hranicích, ale dorazili jsme v pořádku. Výlet do Ruska byl maximálně vydařený. Jsem ráda, že jsem se tam mohla podívat - bylo to zas něco úplně jiného. :) 

Povídání o Petrohradu: 1. část

Tento týden jsem strávila čtyři noci v druhém největším ruském městě, Petrohradu. Vděčím za to především finské univerzitě, která výlet organizovala a z velké části i financovala. Jednalo se o tzv. study trip: viděli jsme většinu památek, užili si zábavu, ale taky jsme měli během výletu přednášky od různých lidí, kteří se nějakým způsobem angažují v podnikání či marketingu na ruské půdě. 

Podívat se do Ruska byl vždycky můj sen. Před cestou jsem byla plná očekávání a přemýšlela, jaké to tam asi bude. Cestovali jsme z Kuopia autobusem - Petrohrad je vzdálený jen 400 kilometrů, ale cesta nám zabrala celý den, protože jsme strávili přes 2 hodiny na hranicích. Celkem 4 krát nám kontrolovali pasy. (Přičemž jsme si už několik týdnů dopředu museli zažádat o vízum) 

Vím, že ještě před několika lety byly tyto kontroly naprosto normální na každých hranicích, ale nyní jsem si uvědomila, jak je to skvělé, že existuje schengenský prostor a bezproblémová možnost cestování do většiny zemí.

Když jsme přejeli finsko-ruskou hranici, rázem se podél silnice objevilo velké množství odpadků. Tu a tam nějaký polorozpadlý barák. A všechny nápisy se změnily z latinky na azbuku: nyní jsem byla moc ráda, že jsem na gymplu absolvovala rok ruštiny, (Zdravím paní učitelku Utínkovou:)) protože jsem si mohla všude všechno přečíst.

Do Petrohradu jsme tedy dorazili v pondělí v podvečer. Ubytovaní jsme byli v krásném, pětihvězdičkovém hotelu Sokos  Palace Bridge. První večer jsme vyrazili v sedmičlenné skupince na procházku. Měli jsme kliku, že s náma šly dvě slečny z Ruska, takže hnedka věděly, kam jít.

První večer jsme došly pěšky na Něvský prospekt, nejznámější nákupní ulici v Petrohradu.Vyměnili jsme si eura za rubly a nasávali první ruský vzduch. 

Ihned jsem pocítila, jak je Petrohrad obrovský. Navštívila jsem sice i větší města, ale nikde jinde jsem onu velikost tak moc nepocítila. V Petrohradu vám může trvat bez problémů hodinu, než se autem dostanete do 2km vzdáleného místa, protože je zde neustále šílená zácpa. Pořád jsme si museli hlídat tašky, protože jsme se cpali ve velkém davu lidí. 

Ve městě jsme si dali večeři. Po večeři jsme už byli všichni dost utahaní: já a český parťák Matyáš jsme se rozhodli vydat zpátky do hotelu, zatímco ostatní chtěli ještě courat po městě. Ruské holky nám popsaly, jak se k hotelu dostaneme metrem, protože to byla pěšky docela štreka.

Bohužel, co se nestalo: dojeli jsme sice do naší cílové stanice, ale nějak špatně jsme se zorientovali a místo do hotelu se vydali opačným směrem. Když jsme se dostali do nějaké méně rušné a lehce pochybné čtvrti, došlo nám, že jsme asi někde špatně. Chvíli jsme bloumali ulicemi ve snaze, že ten náš hotel třeba bude za rohem. Když už jsme byli fakt unavení a promočení (jo, do toho ještě pršelo), napadlo nás, že zkusíme někde najít Wifi, abychom se mohli připojit na internet a zadat si náš hotel do navigace. Naštěstí se nám to po chvíli povedlo a na jedné benzínce jsme se připojili.

Ale ouha, od našeho hotelu jsme byli 4 kilometry daleko. 

Z metra jsme šli úplně na druhou stranu, než byl hotel.

Nic jiného nám nezbylo, než se ty 4 kilometry totálně unavení vydat.

Naštěstí už nám navigace říkala, kam máme jít, takže jsme šli na jistotu.

Z restaurace jsme odcházeli v 9 hodin a v hotelu byli kolem půl dvanácté. Pěkná ztráta, hned první večer. :)

Druhý den jsme si nejprve užili parádní hotelovou snídaničku. Na výběr bylo snad všechno, na co si člověk ke snídani vzpomene. Jelikož jsem měla ještě z nemilé procházky z předchozí noci šílený hlad, zvládla jsem hnedka tři chody. Naprosto mě uchvátily bliny, ruské lívance přelité teplým ovocem, jogurtem a kondenzovaným mlékem. Měla jsem je ke snídani i zbylé čtyři dny, ještě s talířkem ruského tvarohu, který je něco mezi klasickým a strouhaným tvarohem, ale mnohem lepší.

Po bohaté snídani jsme měli na programu City tour. Jezdili jsme autobusem po městě, průvodkyně nám povídala o všech pamětihodnostech a na těch nejzajímavějších místech jsme zastavovali a fotili se. Když jsem se dozvěděla, že se budeme vozit autobusem, nebyla jsem z toho moc nadšená, ale poté, když jsme viděla, jak jsou od sebe jednotlivá místa vzdálená, jsem byla docela ráda. Pěšky by se to za půl dne nedalo ani náhodou. 

Po této City tour jsme měli hodinu pauzu na oběd. Neměla jsem po té tříchodové snídani vůbec hlad, ale bez problémů jsem do sebe zvládla narvat obídek i dorťáka s kafíčkem. :) Po obědě následovala druhá část programu s průvodkyní: Ermitáž. 

Jedná se o jedno z největších muzeí na světě, něco jako je Louvre. (Když jsem byla předloni v Louvru v Paříži, strávili jsme z tříhodinového času 1 hodinu v obchodě s Pandorou, 1 hodinu v kavárně a zbylou hodinu v muzeu, aby se teda neřeklo. Děsně mě totiž od návštěvy muzea odrazovaly davy lidí) Tady takové davy nebyly, navíc jsme měli organizovanou prohlídku s průvodkyní, takže jsem si z Ermitráže odnesla trošku víc než z Louvru :)) 

Bylo to tam opravdu honosné, jak je vidět z fotek. 

Po Ermitáži jsme měli volno, takže jsme s naší skupinkou chvíli courali po městě, seděli v kavárně a k večeru se vydali pěšky do hotelu. Bohužel, celý den nám opět nepřálo počasí, takže jsme přišli zase celí promáčení. Ale aspoň jsme se neztratili. :) 

Večer jsem byla v sauně, kterou jsme měli v hotelu k dispozici a poté jsem usnula asi v půl desáté - celá já. :) 

No a co jsme dělali v Petrohradu další dva dny? O tom bude další článek.

Mé narozeniny v Tallinnu

Za poslední dny jsem se docela hodně nacestovala - nejdřív Laponsko a pak Helsinky, takže už jsem (krom studijního výletu do Petrohradu, který bude za měsíc a krom cesty domů) žádný další výlet neplánovala. Jedno odpoledne jsem však šla vrátit kamarádce běžky, nějak jsme se zapovídaly a ona nadhodila, že jede ještě se dvěma dalšími kamarády na víkend do Tallinnu a jestli se k nim nechci přidat.
Už jsem sice opravdu nechtěla nikam jet, ale...Tallinn mi začal šrotovat v hlavě.
Každý, kdo tam byl, totiž říkal, jak je to město krásné. A oproti Finsku strašně levné. A navíc právě na tento víkend připadaly moje narozeniny. Takže jsem chvíli přemýšlela a nakonec se rozhodla, že pojedu.

Ačkoliv je Estonsko z Finska vzdálené pouze 80 kilometrů, cestovali jsme poměrně dlouho: nejdříve 6 hodin nočním autobusem do Helsinek (měla jsem štěstí, že jsem skoro celou cestu prospala), pak následovalo tři hodiny čekání nad ránem v Helsinkách, kde byla zima, všechny obchody a místa, kam se schovat byla zavřená, takže jsme bivakovali jak bezdomovci na nádraží. No a potom konečně tři hodiny na trajektu, který nás dovezl do Tallinnu.
První, co vás praští do očí při výstupu z trajektu v Estonsku, je ohromné množství obchodů s alkoholem hnedka v přístavu. Důvod je prostý: alkohol je tu asi tak čtyřikrát levnější než ve Finsku, takže ohromné množství Finů jezdí do Estonska jen na otočku, aby si zde nakoupili zásoby.

Ubytovaní jsme byli v hostelu Tabinoya, který vřele doporučuji: je levný, ale pěkný a nachází se v samotném historickém centru. Po příjezdu jsme se tedy ubytovali a poté vyrazili na procházku. První den v Tallinnu se nesl v duchu takového "random" courání po městě: prostě jsme se procházeli, kam nás nohy nesly. U toho se zastavovali, fotili a tak.

V hostelu jsme dostali mapu města, která byla perfektně udělaná: byly na ní přehledně vyznačené tipy na restaurace, bary, kavárny, muzea a další památky přímo od místních lidí, takže nám odpadla starost s hledáním dobrých podniků.
Na oběd jsme zašli do indické restaurace Elevant, kterou jsme si na mapce vyhlédli. Indickou kuchyni miluji a ani v Estonsku jsem nebyla zklamaná: sýrovo-špenátové curry s indickým chlebem a rýží. Jednoduše, mňam. :)
Později odpoledne, když na nás začala doléhat únava z dlouhé cesty, jsme se začali shánět po nějaké té dávce kofeinu. A zase jsme jukli do mapy a našli v ní vyhlášenou kavárnu Reval Café.
Většinou jsem konzerva konzervativní a vždy a všude si dávám cappucino, ale nyní mi utkvěl zrak na "Estonian coffee". Nevěděla jsem, co se pod tímto pojmem skrývá, ale chtěla jsem ochutnat něco typicky estonského, a tak jsem si to objednala. Páni, to byla dobrota!
Espresso, které bylo opravdu hodně střihnuté estonským likérem: ten obsahuje 40% alkoholu a chutná trochu jako rum se spoustou bylinek navíc a na vrchu kopec šlehačky. Nejsem velký fanoušek káv s alkoholem, ale tohle mi moc chutnalo. Navíc to byl výborný životabudič.
K večeru jsme si šli do hostelu odpočinout a poté se vydali na večeři: kousek od našeho ubytování byla vyhlášená palačinkárna Kompressor. Vevnitř to sice vypadalo jak v nějaké zaplivané české hospodě, ale palačinka s lososem a uzeným sýrem byla tak znamenitá, že jsem jim ten interiér odpustila. :)
S plným břichem jsme se s kamarádkou Iméne odvalily do postelí a padly za vlast asi v deset hodin. Nechápu, kde vzali kluci energii, pokračovat ještě do baru...

Na svůj narozeninový den jsem se probudila hodně brzo, asi v šest. Sluníčko už začínalo svítit a tak jsem ho započala ranním během - krásnou desítkou okolo Tallinnu. Ano, cestovala jsem jen s malým batohem, ale běžecké vybavení jsem do něj vměstnala.
Kdo mě zná, toho to nepřekvapí. :)
Po snídani jsme všichni společně vyrazili ven. Tentokrát jsme už byli vyspalí a rozkoukaní, takže naše plány byly jasnější:

- Nejprve jsme vyrazili do ruské čtvrti. Ano, v Estonsku je 30% populace Rusů, takže ruštinu slyšíte na každém kroku. Ocitli jsme se v ruské tržnici, jejíž atmosféra byla velkým zážitkem: dalo se zde koupit všemožné haraburdí, staré oblečení, vojenské uniformy, staré mince, foťáky...myslím, že kdyby člověk hrabal, našel by zde i nějakou tu zbraň. :) Konstatovali jsme, že jít sem v noci, by bylo asi hodně nebezpečné.

-Po návštěvě ruské tržnice jsme pokračovali do "Creative city", což byla stará továrna přestavěná na krásné, designové krámky s přírodní kosmetikou, bytovými doplňky, oblečením, kavárnami, restauracemi apod. Tam to bylo mnohem hezčí! :)

- Bohužel, v Creative city jsme se moc dlouho nezdrželi, protože jsme v pravé poledne museli být na hlavním náměstí, kde začínala prohlídka města. Tallinn má totiž úžasnou vychytávku: každý den, v pravé poledne, zde začíná prohlídka města, která je zadarmo. Organizují to místní studenti.
Prohlídka trvala dvě hodiny a šli jsme v podstatě ten samý okruh, jako den předtím, ale dozvěděli jsme se kupu informací. Byla to asi nejzajímavější prohlídka v mém životě: studentka v našem věku totiž moc dobře věděla, co je zajímavé a co lidi bude nudit, takže nás nezatěžovala žádnou dlouhou historií, ale spíš povídala o místních zajímavostech a kuriozitách.
Prostě paráda: pokud někdy pojedete do Tallinnu, tuhle prohlídku vřele doporučuji. A zvlášť, když je zadarmo.:)

- Jelikož jsem měla narozeniny, vyslovila jsem po prohlídce a po obědě jedno přání: návštěvu místní vyhlášené čokoládovny, na kterou jsme dostali tip od kamarádů, kteří byli v Tallinnu pár týdnů před námi. Jednalo se o krásnou, stylovou kavárničku, která produkovala své prvotřídní čokoládové dorty a pralinky: všechno echt kvalitní a domácí a strašně dobré. Opravdu, takhle dobré pralinky a dorty jsme dlouho neměla.
A to jsem velký ochutnavač kdekoli, kam cestuji. :)
Podnik sice není nejlevnější (za pralinku zaplatíte 1,5-3 eura), ale stojí to za to!!!

- Po kávičce jsme prošmejdili nějaké obchody - jak ty se suvenýry, tak s oblečením v místním obchodním centru. Také jsme nakoukli do lékárny na náměstí, která je údajně úplně nejstarší v Evropě a je v ní takové malé muzeum. Můžete tam vidět spoustu pomůcek a ingrediencí, které se ve starověké farmacii používaly...Třeba sušený jelení penis nebo fermentovaného ježečka :))

- Na večeři jsme se vrátili do Creative city, kde jsem si pochutnala na salátu s avokádem a kozím sýrem. Původní plán byl jít po večeři někam do hospody/baru (když jsem měla ty narozeniny)   ale opět jsem byla tak moc moc unavená, že jsem se zase odpotácela do postele a byla jsem ráda, že jsem ráda.
Můj narozeninový den byl opravdu excelentní a už jsem nepotřebovala slavit někde v báru. Návštěva Tallinnu (a místní čokoládovny) pro mě byla dostatečnou a krásnou oslavou.

Další den po snídani jsme zašly s Iméne do místního supermarketu na menší nákup: přivezla jsem si do Finska nějaké sýry a čokolády, protože byly v Estonsku neskutečně o moc levnější. A taky jsem koupila dvě lahve vína, aby se neřeklo. :) I když mě ten alkohol nechával totálně chladnou - čokoládičky mě braly víc.
V deset dopoledne jsem zbytek naší výpravy opustila a vydala se sama do přístavu na trajekt a poté v Helsinkách na autobus do Kuopia. Oni totiž zůstávali ještě o pár hodin déle a jeli domů opět nočním autobusem. Mně jedna noční cesta bohatě stačila a tak jsem byla ráda, že jsem byla v deset večer v Kuopiu.
Dva dny v hlavním městě Estonska byly excelentní - ještě dodám, že nám přálo počasí a měli jsme celý víkend sluníčko. Tallinn je nádherné historické město. Všem jeho návštěvu vřele doporučuji. Nemohla jsem své narozeniny strávit lépe!

Musím však na závěr říct, že jsem si v Tallinnu připadala trochu více "doma" než ve Finsku, protože mi historické centrum a křivolaké uličky trochu připomínaly Prahu.

10 zážitků z Helsinek

Konečně, s více než týdenním zpožděním, přicházím s článkem o Helsinkách. A jako to bylo v článku o Vídni, který je zde, i nyní jsem zvolila svojí oblíbenou formu "10 zážitků z..."

Tak se tedy usaďte a čtěte. :)

1.Cesta
V Helsinkách jsem strávila tři noci se svou mamkou, která mě přijela do Finska na týden navštívit. Cestovala jsem z Kuopia autobusem a ona z Prahy letadlem, takže jsme měly sraz na letišti.
Pár dní předem se mi však stala velice nemilá věc - odešel mi displej u mobilu. Byly jsme sice napevno domluvené, že mamku vyzvednu na helsinském letišti, ale...kdo v dnešní době funguje bez mobilu? Může se něco přihodit - zpoždění nebo nedejbože nějaká nehoda a co teď?!.
Pro jistotu jsem tedy s sebou táhla počítač. V autobuse byla wifi, takže jsem si krátila pětihodinovou cestu surfováním po internetu. Když se blížil čas mamčina odletu z Prahy, nenapadlo mě nic jiného, než zabrousit na stránky pražského letiště a podívat se, jestli její letadlo spol. Norwegian v pořádku odletělo.

A tam to bylo -  informace, že společnost Norwegian právě v dnešní den stávkuje a že je tím pádem 90% letů zrušených a zbytek nabírá ohromná zpoždění. Pochopitelně mi proběhly hlavou katastrofické scénáře a myšlenky:
- Hmm, tak mamka nepřiletí. Co já jako budu dělat sama v Helsinkách?
- A jak se spojíme, když nemám ten zatracenej mobil?
- Ach jo, myslela jsem, že jsme si všechnu cestovatelskou smůlu vybraly cestou do Vídně.

Prozradím vám: tentokrát se konal happyend. V okamžiku, kdy jsem se dočetla o stávce Norwegian, jsem totiž začala hledat podrobnější informace a neustále mačkala klávesu F5, aby se aktualizovaly informace o mamčině letu. A pak jsem našla skvělou informaci přímo na stránkách společnosti: ačkoliv bylo 90% letů zrušeno, zbylých 10% bylo zachováno a mezi ně mimo jiné patří let z Prahy do Helsinek!
No neměly jsme ohromnou kliku?
Když jsem dorazila do Helsinek na letiště, viděla jsem na příletové ceduli, že letadlo z Prahy přistane za půl hodiny, takže se mi ohromně ulevilo, šla jsem si sednout do Starbucksu na Chai latté (jako odměnu za ty nervy) a spokojeně počkala na mamku :)

2.Hotel Katajanokka
Byly jsme ubytované v hotelu Katajanokka, který mohu všem strašně moc doporučit. Není nejlevnější, ale ani nejdražší a v poměru cena/služby je naprosto úžasný.
Hotel je totiž přestavěné bývalé vězení. Ale nebojte! Ačkoliv tam jsou k nahlédnutí opravdu autentické cely a personál nosí pruhované vězeňské oblečky, všechno je strašně stylové a pěkné. A nejvíc ty snídaně! Zhruba 360 dní v roce snídám bílý jogurt, vločky a müsli, ale tady jsem od své tradice upustila a užívala si čerstvé pečivo, vaječné omelety, sobí šunku, sýry, ovesnou kaši a další dobroty. Nevím, jestli jsem někdy zažila hotel s lepší snídaní.:)

3.Katedrály a kostely

V Helsinkách najdete celkem tři zajímavé: Katedrálu Uspenski, evangelickou katedrálu, která je známá z panoramatických obrázků Helsinek a kostel Temppeliaukio, jenž je vytesaný ve skále. Všechny tři stavby byly krásné, každá úplně jiná. Určitě stojí zato, podívat se na všechny :)

Na první fotce je katedrála Uspenski, na druhé helsinská katedrála. Ten kostel vytesaný ve skále vyfocený bohužel nemám, ale fotky a informace je třeba zde.

4.Helsinská tržnice

Kostely jsou sice zajímavé...ale ruku na srdce, helsinská tržnice je o něco zajímavější. Ve Finsku jsou obecně skvělé tržnice, kde si můžete koupit čerstvé ryby, pečivo, ovoce a další dobroty, ale v Helsinkách je, dle mého názoru, echt skvělá. 

Nachází se v blízkosti malého přístavu a při návštěvě města jí rozhodně nesmíte vynechat. Ryby, mořské plody, pečivo, dorty, pralinky, ovoce, turecké speciality, asijské spring rolls, několik druhů rybích polévek, káva, víno, chleba s kaviárem, šunky, sýry...aaach. To všechno si můžete nakoupit v helsinské tržnici. 

My jsme vyzkoušely bujabézu a thajskou krevetovou polévku a další den potom "turecký talíř" s falafelem, kebabem, musakou, pita chlebem a spoustou zeleniny. Obojí bylo na jedničku. Vlastně nesmím zapomenout ještě na lososové spring rolls, které jsme si s mamkou koupily třetí den na cestu do Kuopia. K něm bych ovšem měla výtku: měla jsem po nich za hodinu příšerný hlad. :) 

5.Stylové kavárničky

U gurmánských zážitků ještě zůstaneme. Každé odpoledne (obzvláště na dovolené) nesmí chybět kávička a něco sladkého. V Helsinkách najdete nepřeberné množství stylových kavárniček. Interiér občas připomíná starožitnictví, ale stupeň originality je opravdu vysoký. Takováhle místa mám ráda :) Navštívily jsme jednu krásnou kavárnu v zapadlé uličce nedaleko helsinské katedrály, kde jsme měly výborný mrkvový dort, kávové pralinky a cappucino a potom ještě jednu na ostrově Suomelina, kde měli pro změnu výborný čaj s mlékem. 

Na finskou kávu si sice člověk musí zvyknout (Kvalita není žádný zázrak. Finové obvykle pijí překapávanou a narazit na opravdu hodně dobré espresso nebo cappucino je docela umění.), ale ty jejich zákusky to kompenzují.

6.Přístav

Helsinky jsou, jak už asi tušíte, přístavní město. Pozor, přístavy jsou zde dva. (Možná jich je dokonce více, ale já osobně vím o dvou) Jeden obří, ze kterého odjíždí nákladní lodě a trajekty do Tallinnu a Petrohradu a druhý menší, ze kterého například odjížděla naše malá loďka na Suomenlinu. (O Suomenlině se dočtete níže)

Více se mi líbil ten menší: nachází se ani ne pět minut chůze od helsinské katedrály a je to nádherné místo, kde najdete (kromě helsinské tržnice) ruské kolo, stánky se suvenýry, stylové sochy želviček a je zde moc příjemná, prázdninová atmosféra.

7. Pevnost Suomenlina

Další den pobytu v Helsinkách jsme se vydaly na ostrov Suomenlina, na který se dostanete pohodlně trajektem - cesta trvá pouhých deset minut a trajekt jezdí několikrát za hodinu. Na tomto ostrově byla pevnost a vězení a dnes je zapsaná na seznamu UNESCO. O pevnost se v minulosti přetahovali Rusové, Švédové a přirozeně i Finové, kterým konečně v roce 1918 připadla a kterým dodnes patří.

Udělaly jsme takovou okružní procházku po ostrově, nahlédly do muzea Suomenliny, kde jsme shlédly i poměrně zajímavý dokumentární film.

Bohužel nám v tento den nepřálo počasí - pršelo, foukal vítr a byla zima. Kdo pochází ze severních Čech, určitě už byl někdy v Německu na Königsteinu. Konstatovaly jsme, že to zde vypadá podobně a že je zde úplně stejná zima a vítr. (Byla jsem na této německé pevnosti asi třikrát a ano, pokaždé byla příšerná zima a vítr) Čímž nechci říci, že to bylo na Suomenlině špatné! Místo to bylo moc pěkné, byl tam klid a také tam byla výše zmíněná krásná kavárna. Jen škoda toho počasí. 

8.Nakupování

Pro ty, co rádi šmejdí po obchodech, mohu Helsinky jen doporučit. Finsko je sice pěkně drahá země, ale ceny oblečení jsou zde víceméně stejné jako u nás a zboží je trošku jiné, ale moc ve většině případů pěkné. (Já jsem z Helsinek odjela s novým jarním kabátem:)

 Naprostá většina finských žen, které jsem v Helsinkách viděla, byly krásně upravené a štíhlé. Ano, ve Finsku je obecně docela málo obézních lidí. Řekla bych, že Finky chodí hodně pěšky a ještě k tomu ve sněhu a mají z toho pěkné nohy a zadky. :) 

9.Dva gurmánské tipy

Ano, já vím. Polovina mých zážitků se vždycky točí kolem jídla. Ale u mně prostě platí rovnice hodně běhám = hodně jím. A když jím něco dobrého, nemohu se o svůj gurmánský zážitek nepodělit. 

Gurmánské doporučení č.1. v Helsinkách je bezpochyby výše zmíněný přístav a jeho tržnice, ale pokud by se vám toto místo omrzelo, mám v rukávu další 2 tipy, kde se dobře a levně najíst. (Levně rozuměj 10€ za teplé jídlo. Za míň už se v centru Helsinek najíte horko těžko)

- Sushi bar na ulici Simonkatu, kde jsme měli za 10€ talíř 12 kousků naprosto výborného a čerstvého sushi. 

- Fast food restauraci Cholo v ulici Kalevankatu, která je zaměřená na mexické tortilly a za 10€ vám připraví obří tortillu, do které si můžete libovolně naporoučet náplň, druh masa, stupeň pálivosti apod. 

Obojí je mnou otestováno a obojí mohu směle doporučit! Na sushi jsem mimo jiné zjistila, že už je to více než půl roku, co jsem pryč z Asie a že jsem za tu dobu stihla zapomenout, jak se jí hůlkami...Teda, najedla jsem se a byla jsem na tom líp než mamka, která držela každou hůlku v jedné ruce, ale jinak to se mnou byla bída:))

10.Závěr

To byly tedy postřehy z báječných dnů v Helsinkách. Abych to shrnula, Helsinky se mi líbily strašně moc. Město je to krásné a není tolik přelidněné. Dalo se úplně v pohodě prochodit pěšky. Nebyla zde hlava na hlavě (byly jsme zde však ve všední dny - o víkendu to může být horší). 

Prostě jsme si to dokonale užily. :)