Prague food festival 2015

Prague food festival už je pro mě a mojí mamku mnoholetou tradicí. Jezdíme na něj už asi sedm let. Vloni jsem ho sice vynechala kvůli Taiwanu a předpředloni kvůli podlitině v noze, ale jinak jsem poctivý, pravidelný návštěvník.
V České republice rostou food festivaly jak houby po dešti, ale co si budeme povídat, Prague food tu byl - pokud se nemýlím - jako první, čímž si zachovává svůj jedinečný spirit. Tento rok se konal již devátý ročník.
Tento festival se nachází na krásném, noblesním místě pod Pražským hradem. Každý rok se sem neskutečně moc těším. Tento rok jsem se těšila dvojnásobně: v pátek v noci jsem se vrátila z Finska a hned v neděli na Prague food festival jela, takže byl pro mě takovým přivítáním zpátky v Čechách.

Nebudu to prodlužovat - co jsme tedy s mamkou letos ochutnaly?

Jako první nás zpěv cimbálovky nalákal na excelentní halušky z Farmy košík. Tato farmička se nachází u Nymburka, ale nenechte se zmást - halušky chutnají tak dokonale, jako byste si je dali v Tatrách po celodenní túře! Ochutnala jsem za svůj život už spoustu halušek a tyto byly jedny z nejlepších!

Pokračovaly jsme grilovanou chobotnicí s cuketou, sušenými rajčaty, noky a česnekovou omáčkou & Risottem milanese s fritovanými kalamáry, krevetou a gremolatou. Tyto dvě dobroty nám připravila restaurace Oliva by Amandine, středomořská restaurace, která se nachází v centru Prahy. Nemůžu se rozhodnout, co bylo lepší!

Dále jsme zavítaly do Kobe, známého pražského podniku specializujícího se na sushi, burgery a steaky. Opět jsme si vybraly dvě jídla z jejich menu - variaci 5ks sushi a Kobe miniburger se salátem coleslaw. 

Burger i sushi bylo znamenité - do stánku Kobe chodíme každý rok a pokaždé jsme velice spokojené. Letos bych však měla malou výtku k sójové omáčce - ta mi prostě nechutnala. Po půlroce stráveném v Asii jsem trochu "pedant" a kritik na rýži a sojové omáčky a tahle mi přišla tak trochu jako laciná sójovka od Magi. 

Mořské plody nám v předchozích menu nestačily a tak jsme ochutnaly ještě syrového lososa s avokádovým pyré a jedlou zeminou. Ta jedlá zemina nás zároveň lákala i děsila. Světe div se, ale nakonec byla velice dobrá! O lososa, pyré i hlínu jsme se s mamkou málem porvaly! :) (Restaurace Bellevue)

Po dvou hodinách debužírování a procházení festivalu jsme už měly plné žaludky, ovšem stále zůstával nenavštívený stánek s husími jatýrky. (Husí játra u Kalicha) Husí jatýrka miluji a tyto s jablky, cibulí a domácím chlebem jsem měla na různých festivalech již několikrát, ale ani tentokrát jsme jim s mamkou neodolaly. Byly jsme plné k prasknutí, ale stálo to za to.

Na konec už to chtělo jen kávu sladkou tečku. O kávu se postaral stánek kávovarů De Longhi, který na Prague food festivalu nabízí každoročně kávu zdarma. 

A sladké tečky jsme měly hned dvě, a to zcela neplánovaně:

První byl dortík Red velvet s bílou čokoládou ze stánku restaurace Piano nobile ze zámku Chateau Mcely. Původně jsme si u tohoto stánku nic dát neplánovaly, ale pánovi, který zde obsluhoval, jsme se asi líbily, protože nám dal talíř s dortem jen tak, úplně zadarmo. 

Bylo to od něj velmi milé.:) 

   

Úplně poslední grandy(=festivalové "peníze") jsme utratily za vafli s kompotem s domácího ovoce, šlehačkou a smetanovou zmrzlinou. Tuto pochoutku připravil Dvůr Hoffmeister. Byla to výborná tečka za celým festivalem. 

Prague food festival 2015 jsem si tedy užila na maximum. Bylo krásné počasí, jídla byla vynikající a hlavně jsem byla ráda, že už jsem po pěti měsících zpátky v Čechách. 

Foodparade 2014

Foodparade neboli Festival jídla a pití se konal již počtvrté v zahradách trojského zámku v Praze. Dá se říct, že je to takový konkurent Prague food festivalu. Na Prague food festival jezdím téměř pravidelně už dlouhou řadu let, ovšem na Foodparade jsem letos zavítala poprvé. A byla jsem nadšená na úplné maximum!

Mé nadšení dosáhlo nebeských výšin zejména kvůli následujícím věcem: (nepočítám-li požitky ze samotných pokrmů)
1. Bylo zde málo lidí. Přesněji řečeno - bylo jich dost na to, aby se vytvořila příjemná atmosféra a aby to na festivalu dostatečně "žilo", ale nebylo jich tolik, aby se stály u jednotlivých stánků dlouhé fronty.
2.Kuchaři, baristé a další pracovníci ve stáncích byli moc příjemní, nenuceně lákali zákazníky a často si s vámi ještě stihli popovídat.
3.U každého stánku jsme dostali čistý příbor. Prague food festival byl dlouhá léta nechvalně známý tím, že lidé u vstupu dostávali  plastové příbory. (dokonce i já osobně jsem je předloni jako hosteska lidem rozdávala) Člověku se pak lehce stalo, že zamatlaný příbor někde odložil nebo vyhodil a nezbyla tedy jiná možnost, než si ho znovu za peníze koupit.
4.Bylo nádherné počasí.

Co se týče jednotlivých jídel, šly jsme na to s mamkou systematicky - žádné plácání pátého přes deváté, jako když jsme byly na food festivalu poprvé. Začaly jsme pěkně předkrmem a polévkou, pokračovaly hlavním chodem (resp. hlavními chody, protože jich bylo několik) a končily kávou a dezerty.

Ochutnávání začalo ve stánku restaurace Sushi time, kde jsme si daly polévku Tom Yam s kokosovým mlékem a kuřecím masem. Její chuť mě úplně na pár minut úplně vrátila zpátky do Asie. Po polívčičce následovaly dva kousky lososových spring rolls jako předkrm.

O předkrm č.2. se postaral stánek s francouzskými sýry President, kde jsme měly možnost zdarma ochutnat jejich produkty. Většinu z nich jsem už znala, mile mě však překvapil sýr s modrou plísní kombinovaný s fíky a také mazací sýr s vlašskými ořechy.

Jako hlavní chod č.1 jsem si vybrala pikantní chippotle burger z Burger Baru, od kterého jsem docela dost očekávala. Bohužel, byla jsem trochu zklamaná - maso špatné nebylo, ale houska byla poměrně tuhá a studená, s největší pravděpodobností z předchozího dne.

Hlavní chod č.2 byl mnohem lepší - byl to vlastně můj největší zážitek z celého festivalu. Foie gras, neboli husí jatýrka. Byla naprosto dokonale upravená, podávaná na  osmahnutých jablkách a cibulce. K tomu kus čerstvého, domácího chleba. Byla to má foie gras premiéra, čemuž se sama hrozně divím. Já, která už dávno ochutnala hada, švába, kachní pařát, zkrátka ledacos, jsem měla teprve včera poprvé husí jatýrka! Nechápu, jak jsem mohla žít s takovým nedostatkem.  

Netřeba říkat, že jsem se do nich okamžitě zamilovala.

Po porci jatýrek jsme už byly s mamkou docela plné, ještě však zbývalo mnoho věcí, co jsme chtěly ochutnat. Hlavní chod č.3. byl tedy ve stánku restaurace Intercontinental Prague - tataráček z hovězí svíčkové s kapary a grilovaná krevetka s guacamole. 

Po této náloži jsme už byly opravdu dost nacpané, a tak jsme se rozhodly směřovat k závěru, a to skrze nějakou sladkou tečku a dobré kafíčko. Sladké tečky jsme měla hned tři - první byla z restaurace U Modré kachničky: koláč s mákem a meruňkami marinovaný v medu a brandy. Ačkoliv moc nemám ráda mák, z tohoto koláče jsem byla unešená! Daly jsme si k němu cappucino z kavárny Můj šálek kávy, které bych přirovnala k jednomu z nejlepších v mém životě. A protože se mi u stánku Mého šálku moc líbilo, dala jsem si tam ještě čokoládovo-kávovou makronku jako sladkou tečku č.2.

Úplně závěrečnou tečku jsem si nechala do stánku s čokoládou Lindt. Už několik dní dopředu jsem se těšila, že se zde má kombinovat čokoláda s vínem. V záplavě dalších gurmánských zážitků jsem na to málem zapomněla - naštěstí jenom málem. Hořká Lindtka s mořskou solí v kombinaci s vybraným francouzským vínem se mi moc líbila. 

Po tomhle všem jsem byla fakt přejezená, a to jsme si všechno dávaly s mamkou napůl. Chtěla jsem ochutnat ještě mraky dalších věcí, ale to bych musela mít prasečí žaludek. Kromě stánků samotných restaurací tu zde bylo ještě mnoho stánků, kde se prodávaly různé domácí uzeniny, sýry, sladké i slané pečivo, dorty, palačinky, raclette, koktejly, limonády, máslíčka, paštičky a já nevím co ještě. Bylo toho fakt hodně a jako bonus byla většinou možnost ochutnat.

Abych nezapomněla vůbec na nic, ještě se na úplný konec zmíním o pití - daly jsme si během odpoledne toskánské prosecco, domácí citrusovou limonádu a také levandulovou limonádu, ze které se kouřilo. Byl to takový efekt, který si připravil stánek Molekulárního cateringu. Lidé okolo chodili s pitím, ze kterého se kouřilo, a tak jsme to samozřejmě chtěly také ochutnat. Chuť nebyla nijak výjimečná, ale člověk měl zážitek :) 

Takový byl tedy Foodparade 2014. Jak už jsem řekla v začátku, doslova mě nadchl a užila jsem si ho, jak jen to šlo. Jela jsem tam s tím, že se určitě nechci přežrat jako vloni v Litoměřicích a dopadlo to tak, že jsem se přežrala ještě víc. Ale to už je holt moje blbost. :)