Další březnové radosti

Březen byl docela nabitý měsíc: měla jsem zde na návštěvě mamku, navštívila jsem Helsinky, o týden později Tallinn, měla jsem narozeniny, začala mi škola, přišlo jaro, potom se vrátila zase zima...no a kromě těchto velkých "akcí" se stalo ještě několik menších, ale o nic méně radostných událostí.
Tak například...
Kuopio Ski jumping 
Pozorní čtenáři jistě ví, že se v Kuopiu, městě, kde právě pobývám, nachází skokanské můstky. Okolo můstků chodím pravidelně běhat, (když nejsem líná, tak si občas vyběhnu i sjezdovku, která podél nich vede) ale celou zimu zely prázdnotou a nikdo na nich neskákal.
Až do začátků března: devátého se zde konalo mistrovství světa ve skocích na lyžích. Ačkoliv jsem téměř nikdy nesledovala žádné sporty, tohle jsem si nemohla nechat ujít. Mistrovství bylo parádně načasované, protože tu byla ještě na návštěvě moje mamka, takže byl náš český fanclub ještě o něco silnější.
V den mistrovství bohužel foukal velmi silný vítr, takže dokonce hrozilo, že bude celá akce zrušena. Naštěstí se to nestalo, ale chvílemi jsem při pozorování skokanů docela trnula hrůzou, když jsem viděla, jak letí vzduchem a cloumá s nimi vítr.
Z 65 závodníků byli 4 Češi. Na bednu sice žádný z nich nedosáhl, ale i tak předvedli dobrý výkon - přijde mi obdivuhodné už jenom to, že se někdo na ten vysoký můstek postaví a skočí. :)

Skoky na lyžích byly tedy velký a nevšední zážitek - nikdy předtím jsem to naživo neviděla.

Další věc, kterou jsme podnikly s mamkou, byla návštěva vikingské restaurace Harald. Tuhle restauraci doporučuji všem gurmánům, kteří zamíří do Finska: jednalo se o absolutně nejlepší jídlo, které jsem tu za celé 3 měsíce jedla. (Ano, předčilo to i soba) Jelikož se jedná o franšízový podnik, můžete restauraci najít nejenom v Helsinkách a v Kuopiu, ale i v dalších větších finských městech. Přestože nejsem žádný velký masojed, dala jsem si vikingský talíř, na kterém byl kousek vepřového, kousek hovězího, jelení klobása, kořenová zelenina -> to všechno přelité výbornou omáčkou a k tomu smetanové brambory. A jak říkám, bylo to to nejlepší, co jsem doposud ve Finsku jedla! 

Špičkovou kuchyni doplňuje autentická atmosféra a dřevěný, středověký interiér restaurace. Něco jako v Čechách v Dětenicích, akorát ve vikingském stylu. A tady na vás nepořvávají, co budete žrát. :)

Jak už jsem zmínila, v polovině března se ukázalo jaro. Bohužel, opravdu se jen ukázalo. Týden svítilo sluníčko, slezl téměř všechen sníh, teploměr ukazoval kolem deseti stupňů a bylo to fajn. Dokonce začaly kvést kočičky a pučet stromy, což jsem ve Finsku opravdu nečekala. Začala jsem nosit jarní kabát, čepice schovala na dno skříně a bláhově jsem si myslela, že to takhle zůstane. Omyl! O týden později klesly teploty opět pod nulu, začal padat déšť se sněhem a já jsem byla opět nucená ty čepice ze skříně vyndat. Tady mě napadá jen tento lehce ohraný, ale přesto velice výstižný obrázek...

 Zkažené počasí nás však s kamarádkou Janou neodradilo a vyrazily jsme minulou neděli na zhruba dvacetikilometrovou túru, kterou jsme zakončily návštěvou nejlepší a nejkrásnější kavárničky v Kuopiu. Taky se jednu březnovou sobotu konal další workshop acrojógy, kterého jsem se zúčastnila a bylo to skvělé. Zase jsem své "acrojógové" zkušenosti posunula o kus dál. Takovéhle akční víkendy já zkrátka můžu. :)

No a poslední důležitá březnová věc, kterou nesmím opomenout zmínit, byla polární záře v Kuopiu. Stalo se to 17. března: několik erupcí na Slunci, které způsobily velice silnou polární záři. Tak silnou, že byla viditelná nejen za polárním kruhem, ale i v "jižnějších" oblastech Skandinávie (samozřejmě tedy i v Kuopiu) a...podržte se, byla prý vidět i v Čechách! 

Já jsem na polární záři vydala podívat na Neulamäki tower, rozhlednu asi 15 min cesty od našeho domu. Na rozhledně, která jinak obvykle zeje prázdnotou, bylo nyní několik desítek lidí pozorující oblohu.

Asi hodinu jsem vydržela pozorovat bílo-zelený měnící se mrak. A bohužel se musím přiznat, že jsem byla docela zklamaná. (což se mi málokdy stane:)) Představovala jsem si polární záři jako obrovskou bombu, ale ve skutečnosti to byl spíš takový zajímavější mrak a ty krásně barevné obrázky, které vám vyplivne google pod heslem "polární záře" nebo "aurora borealis" jsou spíše dílem dobrého foťáku. 

Ano, možná jsem tam nebyla ve správnou dobu. Kolem půlnoci prý záře ještě zesílila, ale tou dobou už jsem spala ve svém pelechu. Možná, kdybych se byla bývala vydala na rozhlednu o půlnoci ještě jednou, byl by to zážitek větší. :)

  

Moje poprvé: Acro jóga

Kdo mě zná, (a nebo kdo čte pozorně tento blog) tak ví, že jsem ve svém životě měla několik období, kdy jsem cvičila jógu. Bylo to hlavně před maturitou a potom na Taiwanu. Ale vždycky jsem pak z nějakého důvodu přestala.
To byla ohromná chyba, protože jak už jsem zmínila v nějakém z předešlých článků, jóga nejen, že zklidňuje mysl, ale taky má obrovské účinky na kvalitu běhání. (Teda alespoň v mém případě:)) 
A možná, že je to jen moje sugesce, ale od té doby, co jsem se do jógy obula tady ve Finsku znova, pořádně  a (snad už) napořád, mi připadá, že toho víc uběhnu a že mám mnohem větší sílu.
 Konečně nemám problém bez zastávky vyběhnout nějaký ten delší kopec a tak.

Jóga samozřejmě není pro každého - spoustě lidem připadá nudná a já jim to neberu. Mně zase připadá vrcholně nudné chodit do posilovny, nebo zkrátka jakkoli posilovat. (Ačkoli vím, že bych to taky potřebovala) Kromě toho, že se člověk příjemně zrelaxuje a protáhne, může skrze jógu velmi lehce testovat hranice svých - pohyblivých - možností a posouvat se dál.

Úplnou náhodou jsem tady v Kuopiu ve Finsku objevila facebookovou skupinu s názvem Acro jóga. Nevěděla jsem pořádně, co to ta acro jóga vlastně je, ale  měla jsem tušení, že to bude něco moc moc zajímavého, a tak jsem se do skupiny přidala.
Záhy jsem zjistila, že je to druh jógy, který se cvičí zpravidla ve dvojici a je to takový mix jógy, relaxace, srandy a akrobacie. V Čechách bohužel zatím není moc rozšířený - podle internetu se cvičí pouze v Praze a v Brně.

Když to někdo už dobře umí, může to vypadat třeba takto.

Zdroj

Většinou jsou ke cvičení acro jógy potřeba tři lidi:

- Základ (ten, co leží na zemi)

- Flyer (ten, co je ve vzduchu)

- Spotter (ten, co jistí a případně přidržuje, aby nedošlo k nějakému pádu nebo zranění)

 Inu, přidala jsem se ještě se dvěma kamarádkami do facebookové skupiny a zanedlouho jsme dostali zprávu, že se bude konat první letošní lekce. Připadalo to zrovna na 7.února, tedy na můj svátek. Strašně jsem se těšila, ale zároveň jsem očekávala, že tam budu nejhorší a že nikdy v životě nezvládnu takové hezké a dechberoucí pozice. 

Acro jógu učil mladý pár a bylo vidět, že se jí už nějaký ten pátek věnují. Rozdělili jsme se do dvojic a po rozcvičce a protažení jsme se začali od píky učit. Byla jsem ve dvojici s Rahulem, Indem, který v Kuopiu předcvičuje normální jógu, tudíž měl sílu a nebyl to úplný začátečník. 

Někteří byli ve dvojici holka-holka - je to sice lepší pro toho, komu vadí jít hnedka to takovéhleho "intimnějšího" cvičení s někým, koho sotva znáte, ale je to horší v tom, že holka má obecně menší sílu a tak může mít třeba problém, udržet tu druhou na svých nohách. Ze začátku jsem samozřejmě byla trochu v rozpacích, jelikož jsem svého cvičícího parťáka moc neznala, ale brzy to ze mně opadlo, protože byla při cvičení velká sranda.

Začali jsme od nejjednodušších pozic, tzv. létání.

Postupně jsme zvládli i to, že jsem měla ruce natažené přes sebou a tudíž jsem balancovala bez jakéhokoli držení. Potom jsme pokročili k tomu, že můj parťák natáhl jednu nohu, takže jsem svojí váhu musela přesunout na jednu půlku těla a udržet se jen na jeho jedné noze. Světe, div se, zvládnout se to dalo!

Pak jsme se učili takovou "židličku" 

Potom takovouhle "královskou" pozici - ty nohy jsem měla potom ještě natažené, ale to už bohužel foťák nezachytil. 

Když jsme vypilovali všechny tyhle pozice, naučili jsme se takovou sestavu, ve které jsme plynule přešli z jedné do druhé a pak do třetí. Když nám to učitelé ukazovali, vypadalo to ohromně obtížně, ale pak jsme to zvládli, ani nevím jak. 

No a na úplný závěr jsme se učili toto:

Zdroj

Bohužel, fotku z téhle pozice nemám, tak jsme to musela pro lepší představu najít na googlu. Zvládla jsem to tak na 75% - nohy mi spotteři museli přidržovat a jakmile je pustili, začala jsem se asi tak za vteřinu kácet. Příště to chce vypilovat. 

Samozřejmě jsme všechny pozice zkoušeli i obráceně, tzn. že JÁ jsem dělala základ, ale to se bohužel nesetkalo s moc velkým úspěchem - můj parťák byl trošku (o dost) těžší, a tak jsem ho prostě na svých nohách neudržela. 

Z první lekce jsem odcházela nadšená na úplné maximum, že to snad už víc nešlo. Objevila jsem nového koníčka, jen musím doma sehnat někoho, kdo se mnou bude tohle cvičení praktikovat :)) 

Za měsíc máme další, tentokrát tříhodinový workshop a pokud bude zájem, slíbili učitelé, že se budeme scházet častěji. Už teď se nemůžu dočkat! 

A propos - hlásí se nějaký zájemci, kteří se mnou budou doma trénovat? :)