Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 29. listopadu 2015

Střípky z listopadu + Adventní běhání 25/25

Krásnou neděli přeji! 
Listopad opět utekl jako voda a je na čase, abych o něm napsala pár řádků.
Jenomže...ono není moc o čem psát. Listopad byl pro mě totiž asi nejméně akční měsíc z celého uplynulého roku!

Více než polovinu měsíce jsem promarodila. Přepadla  mě klasická i střevní viróza a obě nemoci se na mě opravdu vyřádily. Skoro celý listopad jsem tedy bojovala s nemocemi, do toho chodila do práce a občas jsem se taky snažila psát bakalářku.
A běhání? 
Toho bylo tím pádem v listopadu opravdu pomálu! Každý měsíc se snažím přiblížit +- dvou stům naběhaným kilometrům, ovšem teď v listopadu jsem nedosáhla ani jedné stovky.
Jenže když na člověka skočí nemoc, tak to holt nejde lámat přes koleno. Alespoň si tělo trochu odpočinulo, protože v prosinci hodlám opět běhat ve velkém...

...bloggerka Babeta totiž vymyslela parádní výzvu: Adventní běhání 25/25. Princip je v tom, že budeme každý den, od prvního do pětadvacátého prosince běhat. Alespoň 30 minut. Tahle výzva se mi ohromně zalíbila, a tak jsem se rozhodla do ní okamžitě zapojit.
Vím, že to nebude úplně lehké, protože budou v prosinci dny, kdy budu od rána do večera v práci, večer bude brzy tma a mně se nebude chtít, ale holt to budu muset zvládnout.:)
(A navíc - moje největší přání, o které jsem napsala Ježíškovi, jsou běžecké GPS hodinky. A když Ježíšek uvidí, jak celý prosinec poctivě běhám, určitě mi je donese!)

Lidi v Praze, Ostravě a dalších větších městech mají trochu výhodu - nějaké dny v týdnu budou pořádat společné výběhy. V našem malém městě se něčeho podobného asi nedočkám (už dlouho přemýšlím, že bych nějaký společný výběh u nás v České Kamenici zorganizovala, ale bojím se, že by na výběh se mnou nikdo nepřišel:D), tak se s tím budu muset poprat sama.
Pokud byste se do výzvy chtěli taky zapojit, můžete tak učinit ve facebookové skupině TADY.


Co jsem ještě v listopadu dělala, krom toho, že jsem pracovala a stonala?
Tak třeba jsem si podala přihlášku na navazující studium do německé Žitavy, a to na obor International management. Ještě není nikde psáno, že mě tam přijmou (V první řadě musím v květnu odstátnicovat a ukončit své bakalářské studium managementu cestovního ruchu), ale moc bych si to přála.
Žitavu jsem byla minulý týden omrknout a poté, co jsem zde strávila jedno odpoledne, se mi tu začalo líbit ještě víc. Škola vypadala z venku rodinně a sympaticky a nacházela se přímo na náměstí v těsné blízkosti několika kaváren a cukráren. A to já můžu!:)



Na začátku měsíce bylo ještě pozdní babí léto, a tak jsme tu a tam vyrazili na nějakou tu procházku do přírody.
 ¨

Fotky jsou z výletu na Zámecký vrch, což je zřícenina hradu nad naším městem. Člověk se při výstupu docela zapotí, ale nahoře je nádherný výhled na Lužické hory. :)

Poslední věc, kterou mám v tomto článku na srdci, jsou moje přečtené knížky za listopad. Počkat...vlastně přečtená knížka. Ona totiž byla jenom jedna! (jsem ostuda) 
V listopadu jsem přečetla Jako zabít ptáčka od americké spisovatelky Harper Lee a moc se mi tahle knížka líbila! Ve zkratce prozradím, že je o problematice bělochů x černochů ve 30. letech 20. století v Americe a celý příběh je vyprávěn očima osmileté holčičky.  


To je pro dnešek ode mě vše. 
V prosinci a v dalších měsících ode mě čekejte pořádnou nálož článků: budu zkoušet Adventní běhací výzvu, na Silvestra a v únoru budu opět trochu více cestovat....a tak dále. :)
 Jak jste se měli v listopadu Vy? A co říkáte na Adventní výzvu, jdete do toho taky?

neděle 1. listopadu 2015

Střípky z října

Dobrý večer! Říjen je za námi a přicházím s historicky druhými Střípky. (Ty zářijové si můžete přečíst ZDE)
Inu, jaký byl můj říjen?
Pohodový, ale zároveň dost nabitý!
Tento semestr nemám žádnou školu. (Studium o rok prodlužuji, protože jsem byla dva letní semestry za sebou v zahraničí. Zimní semestry jsem ale byla vždy doma, takže mám všechny předměty pro toto období splněné.) To ale neznamená, že bych se nudila. Pár dní v týdnu chodím na brigádu a v ty zbylé dny se snažím psát svoji bakalářku, běhám po lesích, vařím, uklízím a vyřizuji spoustu dalších věcí.

Běhání v říjnu bylo příjemné. Stále ještě relativně teplé počasí, krásně zbarvená příroda, listí šustící pod nohama. Předsevzela jsem si, naběhat tento měsíc přes 200 kilometrů. To jsem sice nesplnila (dala jsem "jen" nějakých 170), ale dalších minimálně 80 jsem nachodila na procházkách a na výletech.


Fotka je z dvaadvacetikilometrové túrky z Labáku, kterou jsme podnikli svátečního 28. října :)

Kromě běhání a turistice jsem letos propadla dalšímu sportu, o kterém jsem se tady na blogu asi ještě nezmiňovala: kruhovému tréninku. Už přes měsíc chodím dvakrát týdně na Kamenický kruháč.
Jinými slovy: poprvé v životě pravidelně posiluju.
A sklízím tím spoustu ovoce! :)
Zaprvé: posilování prospívá mému běhání, protože jsem se neskutečně zrychlila. A za druhé mi pomalu ale jistě začínají mizet bůčky na břiše, což je ale následek nejen kruháče, ale především mého nového života bez sladkostí.:)


Kromě obvyklého sportování jsem v září také přečetla několik více či méně hezkých knížek: 
Porodní bába (Katja Kettu) - silný válečný příběh z mrazivého Laponska.
Čas odejít (Jodi Picoultová) - knížka, ze které jsem byla dost rozpačitá. 350 stran jsem jí hltala a strašně se mi líbila, ale posledních pár stran udělal z celého příběhu neskutečnou hovadinu!
 Vzhůru (Bear Grylls) - parádní příběh o výstupu mého oblíbence na Mount Everest. :) 
Na světě nejsou jen pomeranče (Jeanette Wintersonová) - útlá knížečka se zajímavým námětem, kdy slečna z hluboce křesťansky založené rodiny zjistí, že je lesbička
...no a můj Sladký život bez cukru, o kterém byl koneckonců celý předchozí článek.



Také jsem během října vyrazila za kulturou do divadla, a to hned dvakrát: jednou na představení Shirley Valentine se skvělou Simonou Stašovou a podruhé na Petrolejové lampy, brutální klasiku ze své maturitní četby. 
Obě představení byla skvělá! 

Ke konci musím zmínit ještě jeden obrovský gurmánský zážitek, který jsem v říjnu měla. Vyrazily jsme společně s mojí mamkou na podzimní nákupy do Prahy a při té příležitosti jsme poprvé navštívily restauraci Ambiente Pizza Nuova.
Nachází se nedaleko Palladia a funguje tak, že zaplatíte 300Kč a za tu cenu můžete neomezeně konzumovat těstoviny a pizzy. Číšníci kolem vás neustále nosí různé pokrmy a co se vám líbí, to vám nandají. 
My jsme ochutnaly alespoň desatery těstoviny a každá minimálně 5 plátků pizzy. 
Byla to trochu prasečinka, ale musím říct, že to za to stálo - lepší pizzu jsem snad nejedla, a to ani v Itálii. :)

To je konec veledůležitých událostí z mého října. 
Byl opravdu pohodový, ale v listopadu už začne přituhovat: musím se obout do psaní bakalářky a taky začít vyřizovat přihlášku do navazujícího studia na německé VŠ, což s sebou nese velké množství byrokracie, která musí být do konce listopadu hotová.  
Držte mi palce a mějte se krásně! 

A napište, jaký byl Váš říjen! :) 

pátek 8. května 2015

Tři knížky, které stály za to

Jeden z mých dalších velkých koníčků, které si pěstuji už odmalička, je čtení knížek. Jako malá Verunka jsem byla v knihovně pečená vařená a máloco mi tehdy ze sekce dívčích románků uniklo. Na gymplu jsem začala dávat přednost klasické literatuře, a to zčásti proto, že jsem chtěla co nejvíce zazářit u maturity a zčásti proto, že mě to prostě bavilo.
S nástupem na vejšku jsem čtení malinko odložila k ledu, ale vloni, než jsem odcestovala na Taiwan, mi s sebou Ježíšek naježil čtečku, a tak jsem se do toho opět pořádně obula. Nyní čtu cokoliv, co mě nějakým způsobem zaujme a je mi úplně jedno, zda-li to je klasika, světový bestseller nebo románek pro patnáctileté holky.

Zjistila jsem však jednu nemilou věc: když přečtu knížku, strašně rychle zapomenu jména postav a po (velice krátkém) čase i děj. Od loňského roku si tedy vedu svojí "evidenci", kam si zapisuji každou přečtenou knížku, jména hlavních postav, stručný děj, známku a můj komentář.
Je to super - člověk si pak všechno lépe vybaví.

Nyní bych se s Vámi chtěla podělit o jednoho autora a jeho tři knížky, které mě po dobu několika týdnů každý večer doprovázely pobytem ve Finsku a neskutečně mě okouzlily.

Noah Gordon a jeho trilogie: Ranhojič, Šaman a Lékařka.

Na knížku Ranhojič jsem narazila na jedné internetové diskuzi začátkem svého pobytu ve Finsku. Přišla mi zajímavá, a tak jsem si jí vyhledala a stáhla do své čtečky, což byl, jak jsem později zjistila, skvělý nápad.

Román vypráví o malém chlapci Robertu Coleovi, který přijde při londýnském požáu v 11. století o svou rodinu. Má však štěstí v neštěstí, protože se ho ujme Bradýř - muž, který kočuje po Anglii jako kejklíř a ranhojič. Bradýř Robyho vychová a naučí ranhojičskému řemeslu. Robymu to však nestačí, a tak se vydá do Persie, kde začne studovat medicínu pod vedením nejzkušenějších lékařů své doby.
Samozřejmě vám nebudu prozrazovat, jak knížka dopadne, ale musím vám povědět, že Roby bude velice úspěšný a také zplodí nějaké ty potomky.

Ve druhém díle, Šamanovi, se s nimi totiž setkáme. Šaman se odehrává v 19. století v Americe a vystupuje zde další Robert Cole, pra pra pra pra vnuk Robyho, kterého známe z Ranhojiče. A opět je z něj skvělý doktor, stejně tak jako z jeho budoucího syna Šamana.
Ve druhém díle hraje velkou roli válka Severu proti Jihu, náboženské konflikty a také přítomnost indiánů na americkém kontinentě.  

Poslední díl už je zasazen do 20.století. Opět se zde setkáváme s potomkem dynastie Coleových, tentokrát však se ženou Robertou. A i ona je výtečná lékařka a řeší mnoho zajímavých pracovních i životních problémů.

Ve všech třech dílech je dokonale popsáno velké množství medicínských objevů, pokroků a výkonů. Velice napínavě jsou zde vystižené nejrůznější operace a momenty, kdy lékaři v jednotlivých stoletích bojovali o něčí život. (Autor se prý během psaní těchto románů nechal zaměstnat v nemocnici, aby mohl autentičtěji vykreslit atmosféru) Také je v každém díle dostatečně velká love story.
Autor tyto tři knížky napsal tak, že jsem si je jakožto naprostý laik s nulovou znalostí medicíny velice vychutnala a užila.
Ranhojič a Šaman měly po +- 700 stranách a i přes svojí tloušťku to byly knížky, u kterých jsem nechtěla, aby skončily. Lékařka byla o polovinu kratší: zde mi trochu přišlo, že už autora dynastie Coleových přestala bavit a chtěl jí velmi rychle utnout. To mě maličko zklamalo, takže bych jí pár bodů ubrala, ale jinak to byl rovněž krásný příběh.


Na konci každé knížky se mi pokaždé chtělo brečet, což se mi stává jen velice zřídka. :) Jak říkám, všechny tři byly naprosto skvělé a dojemné, plné lásky, napětí, války, medicíny a dalších zajímavých témat. Bylo mi líto, když jsem se na konci Lékařky musela s dynastií Coleových rozloučit.

Noah Gordon napsal kromě této trilogie ještě další knihy - ty mám během léta určitě v plánu.
Znali jste předtím tohoto spisovatele?
Pokud ne, doufám, že jsem někoho inspirovala k přečtení :)