Zobrazují se příspěvky se štítkemstřípky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstřípky. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 29. listopadu 2015

Střípky z listopadu + Adventní běhání 25/25

Krásnou neděli přeji! 
Listopad opět utekl jako voda a je na čase, abych o něm napsala pár řádků.
Jenomže...ono není moc o čem psát. Listopad byl pro mě totiž asi nejméně akční měsíc z celého uplynulého roku!

Více než polovinu měsíce jsem promarodila. Přepadla  mě klasická i střevní viróza a obě nemoci se na mě opravdu vyřádily. Skoro celý listopad jsem tedy bojovala s nemocemi, do toho chodila do práce a občas jsem se taky snažila psát bakalářku.
A běhání? 
Toho bylo tím pádem v listopadu opravdu pomálu! Každý měsíc se snažím přiblížit +- dvou stům naběhaným kilometrům, ovšem teď v listopadu jsem nedosáhla ani jedné stovky.
Jenže když na člověka skočí nemoc, tak to holt nejde lámat přes koleno. Alespoň si tělo trochu odpočinulo, protože v prosinci hodlám opět běhat ve velkém...

...bloggerka Babeta totiž vymyslela parádní výzvu: Adventní běhání 25/25. Princip je v tom, že budeme každý den, od prvního do pětadvacátého prosince běhat. Alespoň 30 minut. Tahle výzva se mi ohromně zalíbila, a tak jsem se rozhodla do ní okamžitě zapojit.
Vím, že to nebude úplně lehké, protože budou v prosinci dny, kdy budu od rána do večera v práci, večer bude brzy tma a mně se nebude chtít, ale holt to budu muset zvládnout.:)
(A navíc - moje největší přání, o které jsem napsala Ježíškovi, jsou běžecké GPS hodinky. A když Ježíšek uvidí, jak celý prosinec poctivě běhám, určitě mi je donese!)

Lidi v Praze, Ostravě a dalších větších městech mají trochu výhodu - nějaké dny v týdnu budou pořádat společné výběhy. V našem malém městě se něčeho podobného asi nedočkám (už dlouho přemýšlím, že bych nějaký společný výběh u nás v České Kamenici zorganizovala, ale bojím se, že by na výběh se mnou nikdo nepřišel:D), tak se s tím budu muset poprat sama.
Pokud byste se do výzvy chtěli taky zapojit, můžete tak učinit ve facebookové skupině TADY.


Co jsem ještě v listopadu dělala, krom toho, že jsem pracovala a stonala?
Tak třeba jsem si podala přihlášku na navazující studium do německé Žitavy, a to na obor International management. Ještě není nikde psáno, že mě tam přijmou (V první řadě musím v květnu odstátnicovat a ukončit své bakalářské studium managementu cestovního ruchu), ale moc bych si to přála.
Žitavu jsem byla minulý týden omrknout a poté, co jsem zde strávila jedno odpoledne, se mi tu začalo líbit ještě víc. Škola vypadala z venku rodinně a sympaticky a nacházela se přímo na náměstí v těsné blízkosti několika kaváren a cukráren. A to já můžu!:)



Na začátku měsíce bylo ještě pozdní babí léto, a tak jsme tu a tam vyrazili na nějakou tu procházku do přírody.
 ¨

Fotky jsou z výletu na Zámecký vrch, což je zřícenina hradu nad naším městem. Člověk se při výstupu docela zapotí, ale nahoře je nádherný výhled na Lužické hory. :)

Poslední věc, kterou mám v tomto článku na srdci, jsou moje přečtené knížky za listopad. Počkat...vlastně přečtená knížka. Ona totiž byla jenom jedna! (jsem ostuda) 
V listopadu jsem přečetla Jako zabít ptáčka od americké spisovatelky Harper Lee a moc se mi tahle knížka líbila! Ve zkratce prozradím, že je o problematice bělochů x černochů ve 30. letech 20. století v Americe a celý příběh je vyprávěn očima osmileté holčičky.  


To je pro dnešek ode mě vše. 
V prosinci a v dalších měsících ode mě čekejte pořádnou nálož článků: budu zkoušet Adventní běhací výzvu, na Silvestra a v únoru budu opět trochu více cestovat....a tak dále. :)
 Jak jste se měli v listopadu Vy? A co říkáte na Adventní výzvu, jdete do toho taky?

neděle 1. listopadu 2015

Střípky z října

Dobrý večer! Říjen je za námi a přicházím s historicky druhými Střípky. (Ty zářijové si můžete přečíst ZDE)
Inu, jaký byl můj říjen?
Pohodový, ale zároveň dost nabitý!
Tento semestr nemám žádnou školu. (Studium o rok prodlužuji, protože jsem byla dva letní semestry za sebou v zahraničí. Zimní semestry jsem ale byla vždy doma, takže mám všechny předměty pro toto období splněné.) To ale neznamená, že bych se nudila. Pár dní v týdnu chodím na brigádu a v ty zbylé dny se snažím psát svoji bakalářku, běhám po lesích, vařím, uklízím a vyřizuji spoustu dalších věcí.

Běhání v říjnu bylo příjemné. Stále ještě relativně teplé počasí, krásně zbarvená příroda, listí šustící pod nohama. Předsevzela jsem si, naběhat tento měsíc přes 200 kilometrů. To jsem sice nesplnila (dala jsem "jen" nějakých 170), ale dalších minimálně 80 jsem nachodila na procházkách a na výletech.


Fotka je z dvaadvacetikilometrové túrky z Labáku, kterou jsme podnikli svátečního 28. října :)

Kromě běhání a turistice jsem letos propadla dalšímu sportu, o kterém jsem se tady na blogu asi ještě nezmiňovala: kruhovému tréninku. Už přes měsíc chodím dvakrát týdně na Kamenický kruháč.
Jinými slovy: poprvé v životě pravidelně posiluju.
A sklízím tím spoustu ovoce! :)
Zaprvé: posilování prospívá mému běhání, protože jsem se neskutečně zrychlila. A za druhé mi pomalu ale jistě začínají mizet bůčky na břiše, což je ale následek nejen kruháče, ale především mého nového života bez sladkostí.:)


Kromě obvyklého sportování jsem v září také přečetla několik více či méně hezkých knížek: 
Porodní bába (Katja Kettu) - silný válečný příběh z mrazivého Laponska.
Čas odejít (Jodi Picoultová) - knížka, ze které jsem byla dost rozpačitá. 350 stran jsem jí hltala a strašně se mi líbila, ale posledních pár stran udělal z celého příběhu neskutečnou hovadinu!
 Vzhůru (Bear Grylls) - parádní příběh o výstupu mého oblíbence na Mount Everest. :) 
Na světě nejsou jen pomeranče (Jeanette Wintersonová) - útlá knížečka se zajímavým námětem, kdy slečna z hluboce křesťansky založené rodiny zjistí, že je lesbička
...no a můj Sladký život bez cukru, o kterém byl koneckonců celý předchozí článek.



Také jsem během října vyrazila za kulturou do divadla, a to hned dvakrát: jednou na představení Shirley Valentine se skvělou Simonou Stašovou a podruhé na Petrolejové lampy, brutální klasiku ze své maturitní četby. 
Obě představení byla skvělá! 

Ke konci musím zmínit ještě jeden obrovský gurmánský zážitek, který jsem v říjnu měla. Vyrazily jsme společně s mojí mamkou na podzimní nákupy do Prahy a při té příležitosti jsme poprvé navštívily restauraci Ambiente Pizza Nuova.
Nachází se nedaleko Palladia a funguje tak, že zaplatíte 300Kč a za tu cenu můžete neomezeně konzumovat těstoviny a pizzy. Číšníci kolem vás neustále nosí různé pokrmy a co se vám líbí, to vám nandají. 
My jsme ochutnaly alespoň desatery těstoviny a každá minimálně 5 plátků pizzy. 
Byla to trochu prasečinka, ale musím říct, že to za to stálo - lepší pizzu jsem snad nejedla, a to ani v Itálii. :)

To je konec veledůležitých událostí z mého října. 
Byl opravdu pohodový, ale v listopadu už začne přituhovat: musím se obout do psaní bakalářky a taky začít vyřizovat přihlášku do navazujícího studia na německé VŠ, což s sebou nese velké množství byrokracie, která musí být do konce listopadu hotová.  
Držte mi palce a mějte se krásně! 

A napište, jaký byl Váš říjen! :) 

pondělí 28. září 2015

Střípky ze září

V září můj blog oslavil dva roky své existence.
Pozorní a bystří čtenáři vědí, že hlavním tématem tohoto blogu je cestování a běhání. Tak tomu bude i nadále, ale zároveň bych na blog chtěla zařadit více článků o dalších věcech, co mě baví a naplňují.
Rozhodla jsem se, že založím novou rubriku Střípky, která vždy bude takovým shrnutím uplynulého měsíce.
Zde jsou tedy mé Střípky ze září:)  

První dva zářijové týdny byly ve znamení cestování - navštívila jsem kamarádku v Olomouci, Roháče a Bosnu s Hercegovinou, o čemž jsem napsala jednotlivé články. Všechny výlety byly skvělé, ale bohužel musím říct, že od té doby, co jsem se vrátila, se mě drží nějaká podzimní únava.
Ačkoliv jsem celé září nechodila do práce ani do školy, byla jsem velmi často vyčerpaná a unavená z jinak naprosto běžných věcí - v září se mi například několikrát stalo, že mě "obyčejný" desetikilometrový běh vyřídil, jako bych běžela stovku:D
Během tohoto měsíce jsem měla několikrát chuť s celým svým běháním seknout - sice jsem si na začátku měsíce zaběhla svůj druhý ultramaraton, ale jinak stálo moje zářijové běhání za prd - zkrátka na mě přišla krize. 
Minulý týden však přišlo "obrození", začala se (snad) navracet má síla a začalo mě to opět moc bavit.
Pořád se ale šetřím a více odpočívám.

...třeba s hezkými knížkami. V září jsem přečetla celkem čtyři super knížky: Pod sněhem od Petry Soukupové, která si dokonale pohrála s psychologií postav, i když příběh samotný se mi zdál trochu nedotažený.
Dále Lunapark od mistra hororu Stephena Kinga, který rovněž nezklamal.
No a nakonec dvě detektivky od mladého, nadějného českého autora Jiřího Březiny - Promlčení a Na kopci. Obě dvě knížky byly skvělé a mohu je všemi deseti doporučit. Už se těším, až pan Březina napíše nějakou další.
Září je přirozeně spojené s příchodem podzimu.
To se mi moc líbí, protože podzim je jedno z mých nejoblíbenějších období. Líbí se mi, když nám doma hoří krb a můžu odpočívat pod dekou a nebo když běhám po spadaném listí. :)
S podzimem mám také spojenou spoustu typických jídel - tak třeba dýňovou polévku nebo můj nový objev: ovesnou kaši. Dlouhá léta snídám ovesné vločky s banánem a jogurtem, ale nyní jsem zjistila, že klasická ovesná kaše vařená v mléce je ještě mnohem lepší.

V září jsem také společně mamkou, mým milým, babičkou a dědou navštívila litoměřické vinobraní. Bylo opravdu povedené, přestože ve víně jsem - jakožto řidič - pouze smočila jazyk. :)


Dnešní sváteční den jsme strávili na libereckých kopcích překrásnou túrou. Dojeli jsme autem na Ještěd a odtud šli po hřebeni na Javorník (zde si udělali pauzu na obídek a na bobovou dráhu) a zpět. Dohromady to bylo krásných dvacet kiláčků.
Kromě pobytu v přírodě jsme si z pěkného výletu odnesli i nějaké ty gurmánské zážitky - grilované kuřecí prso s polentou v restauraci Obří sud a prasácké, ale lahodné Bombardino na Pláních pod Ještědem. :)


Ke konci nesmím zapomenout na jednu drobnost, která mi ale udělala neskutečně velkou radost: poprvé v životě jsem spatřila na vlastní oči ledňáčka!
Ledňáček je krásný ptáček a symbol Českého Švýcarska. Pokaždé, když jsem v blízkosti řeky v našem okolí, po něm pokukuji. A minulý týden se konečně zadařilo a já jsem ho u Ploučnice, na cyklostezce mezi Benešovem a Děčínem viděla!

Zdroj: http://files.popuvky.webnode.cz/200001811-b4d17b5cb4/ledňáček-říční-1.jpg

Shrnu-li to, září bylo hodně náročné. Náročné cestování a potom ta má únava a běžecká krize. Stalo se mi několik drobných nepříjemností (velké zakufrování při jednom obyčejném běhu v lese nebo třeba situace, kdy jsem měla jet do školy na zápis a jediný autobus, kterým jsem měla šanci se v dané ráno dostat do Hradce, kolem mě pouze projel a nezastavil, přestože v našem městě stavět měl - už jsem napsala pekelnou stížnost do dané autobusové společnosti:)), zároveň jsem ale tento měsíc nasbírala mnoho nových zážitků.

A jaké bylo Vaše září?