pátek 11. dubna 2014

Naše čtrnáctidenní putování, díl poslední -> Singapur

Poslední zastávkou našeho čtrnáctidenního výletu byl Singapur. Jednalo se o něco naprosto odlišného, než jsme doposud navštívili - Singapur je moderní, americký, velkoměstský a drahý. Vzhledem k tomu, že jsme sem přijeli z venkovské a chudé Kambodži, pocítili jsme rozdíl opravdu markantně.
Přiletěli jsme sem v 8 večer a má první zkušenost se Singapurem proběhla na letišti na imigrační policii kvůli mým hadům, což jsem už popsala ve článku o Kambodže.
Jelikož jsme chtěli ušetřit za drahé ubytování, našli jsme si přes Couchsurfing* rodinu, která byla ochotná nás zadarmo ubytovat. Docela jsem se těšila, protože jsem nikdy v žádné asijské rodině nespala... Bohužel, v Kambodže nás všechny však chytly jisté zdravotní potíže, a tak jsme museli rodinu odvolat a najít si přeci jenom na poslední chvíli ubytování. Bydleli jsme tedy dvě noci v hostelu v centru města, což nakonec mělo docela výhodu, protože jsme celý Singapur mohli prochodit pěšky. 
Když jsme se ubytovali, padla jsem už do postele. Míra s Ivčou šli ještě prozkoumat noční město, ale já jsem si říkala, že zítra je taky den a že si radši pořádně odpočinu.
 Druhý den jsme se však probudili do strašného lijáku. Pokud by člověk vyšel ven, byl by okamžitě celý promočený. Vyčkávali jsme cca do jedenácti hodin a poté déšť začal ustávat, a tak jsme vyrazili ven. 

Následující fotky dokumentují náš den v Singapuru. Jelikož se postupně vyjasňovalo počasí, vydželi jsme venku courat až do večera. Prošli jsme si město, zastavili se v muzeu asijských kultur, prošmejdili jsme čínskou čtvrť kde jsme měli výborný oběd a na závěr jsme viděli Singapur za tmy, což bylo taky moc hezké.
Ochutnali jsme zmrzlinu v toastovém chlebu, což je taková Singapurská specialitka. Zmrzka sice nebyla bůhvíjak kvalitní, ale byl to zajímavý zážitek jíst jí v toastovém chlebu :) 
Panorama v popředí s Merlionem - tj. lev, který je považován za symbol Singapuru. 
Buddhistický chrám v čínské čvtrti, kde je údajně ukrytý Buddhův zub
Welcome to SMRT - nad tímto nápisem se asi pozastaví jen Češi. Ve skutečnosti to znamenalo Singapore Mass Rapid Transit (byl to vchod do metra...)
Barevný, hinduistický chrám

Malý odpočinek u řeky...
Singapur je považován za ráj gurmánů - můžu to potvrdit. (když opomenu sladkou palačinku se sýrem a slaninou, kterou jsem si dala v domnění,  že těsto v naslano dělané palačince snad nikoho nenapadne osladit ) Každý rok tady také probíhá jeden z nejvýznamnějších food festivalů na světě - samozřejmě mě velice mrzelo, že se nekonal zrovna v době, kdy jsme tu byli :) 


 Ještě musím podotknout, že mě příjemně překvapila jedna věc - na to, že se jedná o opravdu velké město, je zde hodně obrovských parků a zeleně. Přirozeně jsem tady viděla spoustu běžců, z čehož mě svrběly nožky a chtěla jsem si jít v Singapuru zaběhat taky. Druhý den ráno jsem si tedy přivstala a zatímco ostatní spali, dala jsem si nejprve výbornou snídani v indické restauraci (jak jinak :) a o něco později pěknou desítku Singapurskými ulicemi a parky.
Den předtím mě tento ministát moc nenadchl, ale když jsem si v něm zaběhala, rázem se stal mnohem hezčím :)
 Indická placka roti se zkaramelizovaným cukrem a jeden ze singapurských běhacích parků :) 

Singapur je také proslulý tím, že se zde nachází ve velkém množstí různé ZOO, papouščí park, noční safari, zábavní park apod. Jelikož byly ale vstupy celkem drahé a hlavně jsem zde měli jen jeden celý den (který nám z poloviny propršel), tyto atrakce jsme vynechali...i když věřím, že mohly být hodně super :)

Když jsem se proběhla a dala jsem si sprchu, vyrazili jsme na letiště, tentokrát už směrem "domů" na Taiwan. (Opět s přestupem v Kuale Lumpur) Cesta poměrně hezky utekla a navíc se nám podařilo něco, v co jsme v žádném případě nedoufali =>
Naše letadlo mělo přiletět do Taipeie v půl 11 večer a o hodinu později nám měl jet poslední vlak do Hualienu. Vzhledem k tomu, že jsme museli v Taipei na letišti projít imigrační kontrolou a letiště je od vlakového nádraží vzdálené cca 20km, nepřipadalo nám vůbec na mysl, že bychom ten vlak stihli, a tak jsme se už psychicky smířili s tím, že přespíme na lavičce na letišti a pojedeme prvním vlakem ráno.
Měli jsme však obrovské štěstí! Letadlo přiletělo o půl hodiny dříve a tak jsme obrovským sprintem vyrazili k pasové kontrole. (to bylo přes půlku letiště cca 800metrů, takže jsem se ten den podruhé pěkně proběhla - tentokrát však mnohem rychleji)  Tam byla fronta asi 100 lidí, ale my jsme udělali smutná očka, vysvětlili jim naší situaci a lidé svolili, abychom je předběhli. Poté následoval sprint k místu, ze kterého odjížděly autobusy na nádraží. Tam jsme zjistili, že do města se autobus kodrcá 70 minut, a to bychom vlak nestihli. Běželi jsme tedy na stanoviště taxíků, kde jsme uspěli - chytli jsme taxikáře a ten nám slíbil, že nás na vlakové nádraží dopraví a že vlak stihneme. Sice jsme si nějaký ten peníz připlatili, ale nebylo to tak drastické. Za to, že budeme ještě tu noc ve svojí posteli, to stálo :)
Taxík s námi jel  až 120-150 km/h a na vlakovém nádraží jsme byli s půlhodinovým předstihem. Koupili jsme lístky a byli šťastní, že nemusíme spát na letišti. Ve tři ráno jsme byli v kampusu ve svých postýlkách.

Tímto končí šestidílné povídání o našem výletě - myslím, že se vyvedl na úplné maximum. Teď, v druhé půlce našeho pobytu, bychom chtěli více cestovat po Taiwanu a taky dodělávat nějaké ty resty do školičky...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý komentář Vám moc děkuji!