Naše čtrnáctidenní putování, díl 1. -> Taipei, cesta a Melaka

Na přelom března a dubna jsme si naplánovali dvoutýdenní výlet po Asii. Vlastně to byla tak trochu naše povinnost, neboť máme vízum pouze na 90 dní a k tomu, aby se nám prodloužilo, musí člověk buď vycestovat ze země (jakmile se na Taiwan vrátíme, prodlouží se nám automaticky o dalších 90 dní) nebo ho prodloužit někde na úřadech v Taipei.
 Přemýšleli jsme, kam pojedeme a po dlouhém rozmýšlení jsme zvolili Malajsii, Kambodžu a Singapur.

Odlétali jsme tedy 23. března o půlnoci z Taipei. Když jsme tam byli na začátku našeho pobytu, moc nám nepřálo počasí a tak jsme nemohli nahoru na mrakodrap Taipei 101. (v současnosti 3.největší budova na světě s nejrychlejším výtahem) Tentokrát nám ale vyšlo nádherné počasí, a tak jsme jeli do Taipeie už ráno, abychom si to tam ještě trochu užili.

Na vrcholku Taipei 101. Jedná se o počátek naší čtrnáctidenní cesty, a tak jsme zde ještě čilí, svěží a voňaví :)

V Taipei jsme se mimo jiné sešli s Pepou, který studoval na UHK a na Taiwanu před několika lety a nyní sem přijel na dovču...

Nádherný, jasný výhled na město..

Krom výhledu byla v mrakodrapu další zajímavost - volně přístupná, asi 10-15m vysoká koule, která vyvažuje mrakodrap, aby nespadl, když je moc silný vítr... Zajímavá věcička, ačkoliv jsem fyziku nikdy moc nechápala...

Přestože jsme se nahoru vezli výtahem (zapsaným v Guinnesovce kvůli své obří rychlosti!), velmi nám tam vyhládlo, a tak jsme se v přízemí mrakodrapu posilnili dobrým obídkem - rejže, ústřicová omeleta a polívčička. 

Po stojedničce jsme se šli podívat na Čankajškův memoriál. Všude bylo strašně moc lidí, protože tam zrovna probíhala výstava papírových pandiček.


K večeru jsme se už pomalu odebrali na letiště. Letadlo nám sice letělo až o půlnoci, ale na další courání po Taipei jsme už neměli moc sil. Nejprve jsme byli plní elánu (viz níže - focení na umělé "pláži", která byla na letišti), který ale později opadl a jak už je mým dobrým zvykem, hezky jsem při čekání na letadlo vytuhla.

Pětihodinový noční let z Taipei do Kualy Lumpur byl jeden z mých nejhorších letů, na které si pamatuju. Byla mi hrozná zima a nemohla jsem vůbec usnout. Do Kualy jsme dorazili brzy ráno. 

Ihned jsme zaregistrovali, že je Malajsie naprosto odlišná od asijských zemí, které jsme doposud navštívili - především díky tomu, že je zde převaha muslimů a Indů, což se na Taiwanu moc nevidí. Pobyt v Malajsii jsme zahájili snídaní u Mekáče. (nemám sice ráda stravovat se v Mekáči/KFC v zemích, kde je jinak úžasné místní jídlo, ale co má člověk dělat v 5 ráno na letišti, když má hlad, že jo :) 

Mým velkým překvapením bylo, že ovesná kaše, kterou jsem si zde dala, byla slaná a úplně příšerná. ALE - jednalo se o nějakou lokální, malajsou McDonaldovou specialitu, takže jsem byla ráda, že i v mezinárodním řetězci jsem ochutnala něco aspoň trochu místního.

Z letiště jsme se přesunuli prvním ranním autobusem do města Melaka - jedná se o město vzdálené cca 1,5 hodiny od Kualy Lumpur, je zapsané na seznamu UNESCO a v minulosti bylo kolonizované Nizozemci, Brity, Portugalci a bůhvíkým ještě. Projeli jsme se zde loďkou po řece, vyjeli na vyhlídkovou věž, prošli si čínskou a indickou čtvrť, dali jsme si oběd v indické restauraci za cca 12Kč, večer jsme ochutnali malajskou specialitu Nasi Lemak a večer jsme padli do postele v hostelu jak zabití. (nejen že jsme měli lehký spánkový deficit, ale oproti Taiwanu zde bylo o cca 15-20°C větší vedro...) 

 V Melace jsme tedy strávili jeden den a jednu noc a tak akorát to stačilo...

Projížďka po řece - viděli jsme všechna hezká zákoutí a na Asii nezvyklou architekturu

Na vyhlídce

Nasi Lemak - typické jídlo pro Malajsii. Na fotce to nevypadá moc vábně, ale jedná se o lehce pálivé kuře s rejží, oříšky a sušenýma rybičkama...

Na tomto se mohl nechat člověk v Melace povozit :D

 V Melace jsme tedy jednu noc přespali a následující den ráno jsme vyrazili autobusem směr Kuala Lumpur (pro neznalce zeměpisu = hlavní město Malajsie), kde jsme strávili dvě noci. A právě o Kuale bude další článek...