středa 9. července 2014

Na skok do Amsterdamu

Cesta z Asie byla dlouhá. Hodně dlouhá. Nejprve jsme letěli pět hodin z Denpasaru do Taipeie, kam jsme přiletěli s hodinovým zpožděním. Jelikož jsme měli pouze hodinu a čtvrt na přestup do dalšího letadla, měli jsme docela obavy, abychom za nějakých 15 minut stihli přestoupit. Nervy a obavy však byly zbytečné, jelikož naše navazující letadlo z Taipeie do Amsterdamu mělo zpoždění dokonce dvě hodiny.

(Seděli jsme v letadle a už už jsme si mysleli, že poletíme, když v tom ohlásili, že má letadlo poruchu a že jí musí opravit. Po dvou hodinách čekání v letadle nám řekli, že už jí opravili, a že tedy poletíme. Když jsme však vzlétali, letadlo příšerně chrastilo a vydávalo prapodivné zvuky, a tak jsme měli trochu strach, zda se jim ta oprava povedla:) 

Kolem jedné hodiny ranní jsme tedy z Taipeie konečně odletěli a s mezipřistáním v Bangkoku jsme mířili do Amsterdamu. Tahle sranda trvala něco kolem sedmnácti hodin a celkově jsme v letadle při cestě domů strávili více než čtyřiadvacet hodin.
Většinou mi nedělá problém usnout v dopravních prostředcích, ale tentokrát mi to vůbec nešlo, a tak mi cesta moc neutíkala. Během letu jsme dostali 4 teplá jídla - při prvním letu to bylo kuře s rýží, při druhém letu ryba s rýží a při třetím letu ryba se smaženou rýží. Když začaly letušky rozdávat poslední, čtvrté jídlo těsně před přistáním, byla jsem ráda, že to byla omeleta a párek, protože další rýže už by mě fakt štvala. (Nechci však společnosti China airlines křivdit - pokaždé jsme měli na výběr mezi rýží a nudlemi. Ale mně ty jejich nudle moc nejedou, a tak byla volba vždycky jasná :) 
Druhého července jsme v jedenáct hodin odpoledne přistáli v Amsterdamu. Jelikož jsme zde měli zhruba 8 hodin čas, rozhodli jsme se, že si prohlédneme centrum města. 
Z letiště do centra se člověk dostane za 4 € vlakem a cesta trvá pouhých 15 minut. 
Ačkoliv jsme byla velmi unavená, odpoledne v Amsterdamu jsme si velmi užila a strašně moc se mi tam líbilo - hezké domy, čisto a pořádek, bílí a hezcí lidé, krásné počasí (i když trochu zima) a hlavně evropské jídlo. Prošli jsme si hlavní ulice a náměstí, vyfotili se u nápisu IAMSTERDAM a poté jsme zašli na dobrý oběd - měli jsme s sebou holandskou průvodkyni, která věděla, kam nás vzít a to bylo moc fajn. 




Po obědě jsme objevili něco, co nás všechny velice zaujalo - muzeum sexu. Bylo třípatrové a dala se v něm vidět spousta zajímavých fotek, nástrojů, pohyblivých figurín a jiných věcí. Nějaké fotky a další exponáty byly opravdu hodně nechutné, ale i tak stály za vidění. Nechci vypadat jako kulturní barbar, ale tohle muzeum mě bavilo mnohem více než nějaké plnohodnotné umění :) 


Po návštěvě tohoto vysoce inteligentního muzea jsme pokračovali v podobném duchu a zamířili do čtvrti "Red light district", která je proslavená coffee shopy, kabarety, ale především dámami, které se vystavovaly ve výlohách a lákaly své potenciální zákazníky :) Byla to zajímavá podívaná, ale to bylo asi tak všechno :) 
Když jsme si prošli tuto čtvrť, nastal už pomalu čas přesunout se zpátky na letiště. Letadlo z Amsterdamu do Prahy nám letělo v osm večer a let trval už jen pouhou hodinku. Byl to pro nás trošku nezvyk, vidět najednou česky mluvící letušky. 

V Praze nás čekalo velké vítání (se svou pravou rodinou), ale i velké loučení (se svou "taiwanskou rodinou"). Mírovi rodiče nás přivítali šampusem a čerstvými, křupavými kaiserkami.
 Byla jsem z té dlouhé cesty opravdu hodně vyřízená, ale zároveň jsem byla šťastná, že jsem po půl roce zpátky doma. :)

pátek 4. července 2014

Jeden týden na Bali

Bali, ostrůvek v Indonésii - to byla poslední destinace, kterou jsem se svými spolucestovateli během našeho půlročního pobytu v Asii navštívila. Strávili jsme zde celekm osm nocí a odtud pak letěli domů.
Na Bali to rozhodně nebylo vůbec špatné, ALE mám-li být upřímná, úplně stoprocentně mě to tu taky nenadchlo.
Na Bali mi totiž trošku vadilo, že to bylo moc velké turistické ghetto a kam jsme přišli, tam se nás snažili jakkoli oškubat o peníze. Přijedeš do země - zaplať 25 USD za vízum. Ok, to beru, to je v mnoha státech. Ale platit podobnou částku i při odjezdu? To už mi přišlo moc. Dotěrné prodavačky sarongů* před každým chrámem nebo prodavači a číšníci, kteří se velmi často "spletli" a vrátili vám o nějaký ten peníz míň.

Ale dost bylo kritiky. Vezmu-li to z druhého konce, musím říct, že na Bali je krásné počasí a příroda, je to ráj pro surfaře, je to ráj pro milovníky dobrého jídla, jsou zde krásné chrámy a sopky a na běhání to tam vlastně taky bylo docela dobrý :)
Jelikož na Bali neexistuje žádná veřejná doprava, existují 3 možnosti, jak se po ostrově pohybovat: půjčit si skútr, půjčit si auto nebo jezdit taxíkem. My jsme využili druhé možnosti a velkou část ostrova jsme tedy projeli autem. Nutno dodat, že se zde jezdí vlevo, jsou zde uzoučké silnice, příšerný provoz a téměř žádná pravidla silničního provozu. Ale Míra zvládl řízení bravurně, za což mu patří velký dík.
A kam všude jsme se podívali?

1. Kuta
Kuta je největší město na Bali - leží na jihu, je to kousek od letiště a jsou zde desítky restaurací, barů, obchodů, diskoték, surfařských škol a podobně. My jsme zde spali celkem tři noci - dvě na začátku a jednu na konci. Byl to takový výchozí bod pro naše cestování po ostrově.
Podívali jsme se na pláž, kde mě to moc nebavilo, ale naštěstí jsme tam byli jen chvilku jeden den. Vyzkoušeli jsme místní výborné restaurace - jak domorodé "hrabárny", tak jednu restauraci v centru města, kde jsme za necelých 100kč mohli sníst co jsme chtěli na téma mexická kuchyně - obojí bylo něco pro mě.
Na jihu Bali jsme také navštívili 2 chrámy, které jsou na moři - Uluwatu a Tanah lot.  Když jsme vysoupili z auta na parkovišti u Uluwatu, stal se mi opravdu nezapomenutelný zážitek - přiběhla ke mě opice (opice jsou volně všude po celé Asii!), skočila mi po noze a vzala mi žabku. Ohnala jsem se po ní, ale opice s mojí botou začala zdrhat a já jsem jí napůl bosa honila po parkovišti. Byla však rychlejší a navíc si se svou kořistí vylezla na strom. Snažili jsme se po ní házet různé věci a všelijak jí nalákat, aby botu pustila, ale když jsem viděla, jak už botu celou ožužlala a oslintala, říkala jsem si, že jí snad ani zpátky nechci a vzdala jsem to:).


2. Ubud
Druhým místem, kde jsme spali celkem čtyři noci, bylo město Ubud ve středu ostrova. Ubud je známý domorodými tanci. Jedno takové taneční vystoupení jsme navštívali - konalo se venku v jednom chrámu v centru města a bylo to opravdu zajímavé :)


Další místa, které jsme viděli, byl například Monkey forest, neboli opičí les, což byl takový velký park, kde běhaly (nečekaně) opice a byly zde moc pěkné sochy a chrám. Po zkušenostech s botou předchozí den jsem už byla na své věci (zejména na nové žabky) velmi opatrná. Dále jsme v Ubudu navštívili sloní jeskyni (žíví sloni tam ale, bohužel nebyli) a hroby vytesané ve skále. 



V Ubudu se mi moc líbilo - ačkoliv to bylo taky dost turisticky profláklé místo, byla zde autentičtější "balijská" atmosféra. Nesmím opomenout jedno volnější dopoledne, které jsme si jeden den v Ubudu dopřáli - zašli jsme si do místní luxusní kavárny na kávičku a na pralinky a poté na balijskou masáž. 
Den předtím se nám přihodil velmi nepříjemný zážitek, a tak to byla taková odměna za velký stres a nervy. Kafíčko bylo nejlepší, které jsem z pobyt v Asii pila a pralinky jakbysmet. A balijská masáž? Po té jsem se cítila, jak kdybych se podruhé narodila! Větší balzám pro mé tělo jsem už dlouho nezažila :)  

3. Cibetková farma
Když jsme z Ubudu cestovali více na sever, míjeli jsme cestou spoustu farem pěstujících cibetky a vyrábějících cibetkovou kávu. Jednu jsme navštívili, což byl pro mě jeden z největších zážitků na Bali. Ujal se nás tam příjemný Balijec, který nás celou farmou provedl - ukázal nám cibetky, všechny rostliny, které na farmě pěstují. Také nás trochu zasvětil do pražení kávy. Vše se dělalo na otevřeném ohni, žádné stroje a žádná velkovýroba. Všechno jsme si mohli ozkoušet a na závěr cibetkovou kávu samozřejmě ochutnat. 
(Pro ty, kteří nevědí, co je to cibetková káva - cibetka je takové roztomilé zvířátko, které rádo pojídá kávová zrna. Ty potom slušně řečeno vykaká, její trus se přebere a následně se z toho pak vyrobí lahodná a luxusní káva. Hodně laicky řečeno, ale pro představu to stačí :)
Když nám kávu donesli, byla jsem velmi zklamaná, že se jedná o takzvaného turka. Turka nepiju, v životě jsem ho nevypila. Jsem člověk, co má rád kávu s velkým množstvím mléka a cukru. Ale řekla jsem si, že když už tu tedy jsem a když jsem za tu kávu dala takové peníze, tak to tedy zkusím. A co se stalo? Mně to chutnalo! Bylo to tak jemné a lahodné, že jsem dokázala vypít prvního turka svého života a vůbec nebyl špatný.



4.Sever Bali
Severní část ostrova je méně turistická než ta jižní a jsou zde krásné rýžové terasy a sopky. Na sopky se chodí túry na východ slunce - to už jsme časově nezvládli, ale věřím, že to může být něco parádního. 




5. Bali Bird Park
Další z parádních míst na Bali, které jsme navštívili, byl Bird park. Návštěva tohoto ptačího parku byla velké přání Ivči, ale nakonec jsme tam šli všichni a myslím, že nám všem se tam hodně moc líbilo :) Byla to taková "zoo" kde měli jen ptáky - 1000 kusů a 250 druhů. Mnozí z nic byli velmi vzácní, barevní a krásní. O to víc mě překvapilo, že zde lítali "na volno" a neuletěli nikam do přírody. 
V ptačím parku se každou hodinu konaly různé show - viděli jsme tedy představení s arami a s dravci, krmení pelikánů a papoušků. Také jsme se s papoušky mohli vyfotit. Součástí vstupenky do Bird parku byl i vstup do Reptile parku, který byl hned vedle a kde byli prozměnu různé druhy plazů. Tento park byl podstatně menší, ale byl také zajímavý, protože zde měli mimo jiné kobru královskou, desítky jiných, jedovatých hadů a krokodýlů. A jelikož mým nejoblíbenějším pavilonem při návštěvě každé zoo je vždycky ten s hady, moc se mi tu líbilo. 


6.Jídlo
Jsem člověk nenažraný a taky člověk, co miluje ochutnávání nových chutí a ničeho se nebojí. A tak pro mě bylo indonéské jídlo velkým zážitkem. 
Národní jídlo se jmenuje Nasi Goreng a je to v podstatě smažená rýže s kuřecím mase a vajíčkem. Já jsem si to dala jen jednou, ale naše Ivča měla Nasi Goreng každý den, a tak je na něj velký odborník. Zato jsem si libovala v různých omáčkách  kombinovaných z kari a kokosového mléka, které měli rovněž v mnoha restauracích. 
Mimo jiné jsme velmi často navštěvovali domorodé restaurace, kde jste se najedli za velmi směšné částky. (Oběd za dvacku, to mi bude fakt chybět!) Vyžívala jsem se v takzvaných "hrabárnách", kde měli v mísách předpřipravené různé věci (různé druhy mas, omáček, zeleniny, ryb, tofu, smažených placek apod.) Na talíř vám nandali kopec rýže a vy jste si pak sami ukázali, co všechno dalšího chcete na talíř naložit. U mě většinou vedly krevety, tempeh a cokoliv, co vonělo po kari nebo po kokosu. 
Při návštěvě těchto restaurací však člověk musel odhodit všechny hygienické návyky a předsudky stranou a musel trošku přehlídnout, že vám domorodci nandavají jídlo rukama a... zkrátka se v tom hrabou. (Já jsem se celou dobu řídila heslem "když to očkování stálo tolik peněz, tak určitě funguje a nic se mi nestane! Maximálně se po...) V těchto domorodých a trošku špinavějších restauracích však člověk narazí na opravdové gurmánské skvosty, a tak, pokud se někdy ocitnete v Asii, radím vám jen jediné - nebojte a neštiťte se jich!





Tak to byl tedy náš týden na Bali. Dalo by se napsat mnohem, mnohem víc - tím, že jsme byli s naším autem mobilní, navštívili jsme opravdu hodně míst a chrámů. Ale kdybych tu měla vyjmenovat všechny, byli bychom tu do zítra :) Z Bali jsme letěli v úterý, 1.července do Čech. Cesta byla dlouhá a náročná, ale i při ní se dalo zažít spoustu věcí - hlavně, když máte celý den čekačku v Amsterdamu. Ale o tom bude další článek.

*Jo a sarong, to je šátek, který musíte mít uvázaný okolo pasu, když jdete na Bali do jakéhokoli chrámu. Bez něj tam nesmíte. Ale všude vám ho zadarmo půjčí.  

čtvrtek 3. července 2014

Poslední hodiny na Taiwanu

21.června jsem se definitivně sbalili, odevzdali klíče od kolejí, vyřídili potřebnou byrokracii a definitivně opustili kampus NDHU. Čekaly nás ještě dvě poslední noci na Taiwanu, které jsme se rozhodli strávit v Taipei.
Na svou poslední cestu vlakem do Taipeie jsme si naposled koupili naše oblíbené pochoutky - já s Káťou rýžovou kouli a Míra s Ivčou  sýrovo-slaninovou placku. :)
Když jsme odpoledne přijeli do Taipeie, jeli jsme už na jistotu do hostelu Fun Taipei, kde jsme spali již na začátku pobytu a kde jsme byli moc spokojení. Nyní, když jsme sem dorazili po čtyřech měsících, byl hostel kompletně předělaný a o hodně hezčí. 
Jediný nedostatek byl, že jsme byli ubytováni až ve čtvrtém patře - v hostelu totiž není výtah, pouze velmi strmé schody, a tak se chudák Míra pěkně zapotil, než vynesl všechny naše třicetikilové kufry nahoru.   

Poté, co jsme se ubytovali, jsme vyrazili na Shilin nightmarket - jeden z nejznámějších taiwanských night marketů, který se nacházel pět minut chůze od našeho hostelu. Když jsme byli na Shilinu v únoru, byla jsem nemocná, takže jsem si ho moc neužila, ale nyní jsem si to velmi vynahradila - povečeřela jsem svou oblíbenou grilovanou chobotničku a thajský papájový salát :)


  Další den ráno jsme s Káťou a Ivčou vyrazily do taipeiské ZOO, která je proslulá hlavně pandami. Bohužel, pand mi bylo velmi líto a byla jsem z nich trošku zklamaná - jsou tady strašně velkou turistickou atrakcí a ani nemají pořádně hezký výběh.
V zoo jsme strávily skoro celý den. Byla moc hezká, ale třeba pražská se mi líbí víc. Nejvíce mě asi zaujal pavilon s hady a se želvami, ve kterém bylo od obojího opravdu hodně druhů. Také nesmím opomenout, že jsme viděli hrochy čůrat a velbloudy souložit, což byl obojí nesmírně zajímavý pohled a zážitek :)
 Za 30 NT fajn zábava skoro na celý den...Ke konci jsme příšerně zmokli, ale na to už jsme na Taiwanu zvyklé. Další den ráno jsme brzo vstávali, už v šest na nás čekal taxík na letiště a v devět nám letělo letadlo na Bali. Bylo to umění, narvat do auta čtyři obří, třicetikilové kufry, ale zvládli jsme to. :) 
Myslím, že s Taiwanem jsme se rozloučili parádně!