pátek 4. července 2014

Jeden týden na Bali

Bali, ostrůvek v Indonésii - to byla poslední destinace, kterou jsem se svými spolucestovateli během našeho půlročního pobytu v Asii navštívila. Strávili jsme zde celekm osm nocí a odtud pak letěli domů.
Na Bali to rozhodně nebylo vůbec špatné, ALE mám-li být upřímná, úplně stoprocentně mě to tu taky nenadchlo.
Na Bali mi totiž trošku vadilo, že to bylo moc velké turistické ghetto a kam jsme přišli, tam se nás snažili jakkoli oškubat o peníze. Přijedeš do země - zaplať 25 USD za vízum. Ok, to beru, to je v mnoha státech. Ale platit podobnou částku i při odjezdu? To už mi přišlo moc. Dotěrné prodavačky sarongů* před každým chrámem nebo prodavači a číšníci, kteří se velmi často "spletli" a vrátili vám o nějaký ten peníz míň.

Ale dost bylo kritiky. Vezmu-li to z druhého konce, musím říct, že na Bali je krásné počasí a příroda, je to ráj pro surfaře, je to ráj pro milovníky dobrého jídla, jsou zde krásné chrámy a sopky a na běhání to tam vlastně taky bylo docela dobrý :)
Jelikož na Bali neexistuje žádná veřejná doprava, existují 3 možnosti, jak se po ostrově pohybovat: půjčit si skútr, půjčit si auto nebo jezdit taxíkem. My jsme využili druhé možnosti a velkou část ostrova jsme tedy projeli autem. Nutno dodat, že se zde jezdí vlevo, jsou zde uzoučké silnice, příšerný provoz a téměř žádná pravidla silničního provozu. Ale Míra zvládl řízení bravurně, za což mu patří velký dík.
A kam všude jsme se podívali?

1. Kuta
Kuta je největší město na Bali - leží na jihu, je to kousek od letiště a jsou zde desítky restaurací, barů, obchodů, diskoték, surfařských škol a podobně. My jsme zde spali celkem tři noci - dvě na začátku a jednu na konci. Byl to takový výchozí bod pro naše cestování po ostrově.
Podívali jsme se na pláž, kde mě to moc nebavilo, ale naštěstí jsme tam byli jen chvilku jeden den. Vyzkoušeli jsme místní výborné restaurace - jak domorodé "hrabárny", tak jednu restauraci v centru města, kde jsme za necelých 100kč mohli sníst co jsme chtěli na téma mexická kuchyně - obojí bylo něco pro mě.
Na jihu Bali jsme také navštívili 2 chrámy, které jsou na moři - Uluwatu a Tanah lot.  Když jsme vysoupili z auta na parkovišti u Uluwatu, stal se mi opravdu nezapomenutelný zážitek - přiběhla ke mě opice (opice jsou volně všude po celé Asii!), skočila mi po noze a vzala mi žabku. Ohnala jsem se po ní, ale opice s mojí botou začala zdrhat a já jsem jí napůl bosa honila po parkovišti. Byla však rychlejší a navíc si se svou kořistí vylezla na strom. Snažili jsme se po ní házet různé věci a všelijak jí nalákat, aby botu pustila, ale když jsem viděla, jak už botu celou ožužlala a oslintala, říkala jsem si, že jí snad ani zpátky nechci a vzdala jsem to:).


2. Ubud
Druhým místem, kde jsme spali celkem čtyři noci, bylo město Ubud ve středu ostrova. Ubud je známý domorodými tanci. Jedno takové taneční vystoupení jsme navštívali - konalo se venku v jednom chrámu v centru města a bylo to opravdu zajímavé :)


Další místa, které jsme viděli, byl například Monkey forest, neboli opičí les, což byl takový velký park, kde běhaly (nečekaně) opice a byly zde moc pěkné sochy a chrám. Po zkušenostech s botou předchozí den jsem už byla na své věci (zejména na nové žabky) velmi opatrná. Dále jsme v Ubudu navštívili sloní jeskyni (žíví sloni tam ale, bohužel nebyli) a hroby vytesané ve skále. 



V Ubudu se mi moc líbilo - ačkoliv to bylo taky dost turisticky profláklé místo, byla zde autentičtější "balijská" atmosféra. Nesmím opomenout jedno volnější dopoledne, které jsme si jeden den v Ubudu dopřáli - zašli jsme si do místní luxusní kavárny na kávičku a na pralinky a poté na balijskou masáž. 
Den předtím se nám přihodil velmi nepříjemný zážitek, a tak to byla taková odměna za velký stres a nervy. Kafíčko bylo nejlepší, které jsem z pobyt v Asii pila a pralinky jakbysmet. A balijská masáž? Po té jsem se cítila, jak kdybych se podruhé narodila! Větší balzám pro mé tělo jsem už dlouho nezažila :)  

3. Cibetková farma
Když jsme z Ubudu cestovali více na sever, míjeli jsme cestou spoustu farem pěstujících cibetky a vyrábějících cibetkovou kávu. Jednu jsme navštívili, což byl pro mě jeden z největších zážitků na Bali. Ujal se nás tam příjemný Balijec, který nás celou farmou provedl - ukázal nám cibetky, všechny rostliny, které na farmě pěstují. Také nás trochu zasvětil do pražení kávy. Vše se dělalo na otevřeném ohni, žádné stroje a žádná velkovýroba. Všechno jsme si mohli ozkoušet a na závěr cibetkovou kávu samozřejmě ochutnat. 
(Pro ty, kteří nevědí, co je to cibetková káva - cibetka je takové roztomilé zvířátko, které rádo pojídá kávová zrna. Ty potom slušně řečeno vykaká, její trus se přebere a následně se z toho pak vyrobí lahodná a luxusní káva. Hodně laicky řečeno, ale pro představu to stačí :)
Když nám kávu donesli, byla jsem velmi zklamaná, že se jedná o takzvaného turka. Turka nepiju, v životě jsem ho nevypila. Jsem člověk, co má rád kávu s velkým množstvím mléka a cukru. Ale řekla jsem si, že když už tu tedy jsem a když jsem za tu kávu dala takové peníze, tak to tedy zkusím. A co se stalo? Mně to chutnalo! Bylo to tak jemné a lahodné, že jsem dokázala vypít prvního turka svého života a vůbec nebyl špatný.



4.Sever Bali
Severní část ostrova je méně turistická než ta jižní a jsou zde krásné rýžové terasy a sopky. Na sopky se chodí túry na východ slunce - to už jsme časově nezvládli, ale věřím, že to může být něco parádního. 




5. Bali Bird Park
Další z parádních míst na Bali, které jsme navštívili, byl Bird park. Návštěva tohoto ptačího parku byla velké přání Ivči, ale nakonec jsme tam šli všichni a myslím, že nám všem se tam hodně moc líbilo :) Byla to taková "zoo" kde měli jen ptáky - 1000 kusů a 250 druhů. Mnozí z nic byli velmi vzácní, barevní a krásní. O to víc mě překvapilo, že zde lítali "na volno" a neuletěli nikam do přírody. 
V ptačím parku se každou hodinu konaly různé show - viděli jsme tedy představení s arami a s dravci, krmení pelikánů a papoušků. Také jsme se s papoušky mohli vyfotit. Součástí vstupenky do Bird parku byl i vstup do Reptile parku, který byl hned vedle a kde byli prozměnu různé druhy plazů. Tento park byl podstatně menší, ale byl také zajímavý, protože zde měli mimo jiné kobru královskou, desítky jiných, jedovatých hadů a krokodýlů. A jelikož mým nejoblíbenějším pavilonem při návštěvě každé zoo je vždycky ten s hady, moc se mi tu líbilo. 


6.Jídlo
Jsem člověk nenažraný a taky člověk, co miluje ochutnávání nových chutí a ničeho se nebojí. A tak pro mě bylo indonéské jídlo velkým zážitkem. 
Národní jídlo se jmenuje Nasi Goreng a je to v podstatě smažená rýže s kuřecím mase a vajíčkem. Já jsem si to dala jen jednou, ale naše Ivča měla Nasi Goreng každý den, a tak je na něj velký odborník. Zato jsem si libovala v různých omáčkách  kombinovaných z kari a kokosového mléka, které měli rovněž v mnoha restauracích. 
Mimo jiné jsme velmi často navštěvovali domorodé restaurace, kde jste se najedli za velmi směšné částky. (Oběd za dvacku, to mi bude fakt chybět!) Vyžívala jsem se v takzvaných "hrabárnách", kde měli v mísách předpřipravené různé věci (různé druhy mas, omáček, zeleniny, ryb, tofu, smažených placek apod.) Na talíř vám nandali kopec rýže a vy jste si pak sami ukázali, co všechno dalšího chcete na talíř naložit. U mě většinou vedly krevety, tempeh a cokoliv, co vonělo po kari nebo po kokosu. 
Při návštěvě těchto restaurací však člověk musel odhodit všechny hygienické návyky a předsudky stranou a musel trošku přehlídnout, že vám domorodci nandavají jídlo rukama a... zkrátka se v tom hrabou. (Já jsem se celou dobu řídila heslem "když to očkování stálo tolik peněz, tak určitě funguje a nic se mi nestane! Maximálně se po...) V těchto domorodých a trošku špinavějších restauracích však člověk narazí na opravdové gurmánské skvosty, a tak, pokud se někdy ocitnete v Asii, radím vám jen jediné - nebojte a neštiťte se jich!





Tak to byl tedy náš týden na Bali. Dalo by se napsat mnohem, mnohem víc - tím, že jsme byli s naším autem mobilní, navštívili jsme opravdu hodně míst a chrámů. Ale kdybych tu měla vyjmenovat všechny, byli bychom tu do zítra :) Z Bali jsme letěli v úterý, 1.července do Čech. Cesta byla dlouhá a náročná, ale i při ní se dalo zažít spoustu věcí - hlavně, když máte celý den čekačku v Amsterdamu. Ale o tom bude další článek.

*Jo a sarong, to je šátek, který musíte mít uvázaný okolo pasu, když jdete na Bali do jakéhokoli chrámu. Bez něj tam nesmíte. Ale všude vám ho zadarmo půjčí.  

2 komentáře:

  1. Ahoj, na Bali se letos taky chystáme, tak jsem u tebe posbírala trochu inspirace :) Mimochodem, moc zajímavej blog!

    my-mission-for.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Našel jsem zajímavou možnost u CK Ambiera

    http://www.ambiera-blog.cz/plavba-jihovychodni-asii-s-pobytem-na-bali/

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!