Cesta z Finska, díl 1. - Turku

20.května jsem slavnostně ukončila svůj Erasmus ve Finsku. Letadlem jsem však domů neletěla: už někdy v říjnu, když jsem se dozvěděla, že pojedu do Finska, vymyslel můj taťka výborný plán, a sice že pro mě přijede, aby se do Finska také podíval.

Rozhodli jsme se, že si naší cestu (resp. mojí cestu domů) trochu protáhneme.

Náš itinerář je následující: Stockholm – Uppsala – NP Skuleskogen – Rovaniemi – Oulanka – Kuopio – Helsinky – Tallinn – Riga – Trakai – Vilnius – Domov. Ano, mohla bych čekat, než se dopraví do Kuopia a zde mě vyzvedně, ale to bych se ochudila o spoustu zajímavých míst (a hlavně bych už nedočkavostí další týden asi nevydrželaJ ), a tak jsme si domluvili sraz ve Stockholmu, kam se může člověk z Finska pohodlně dostat letadlem nebo trajektem.

Vybrala jsem si druhou variantu: cestu trajektem z Turku. Tato varianta byla sice trochu časově náročná, ale nejlevnější. Navíc jsem se do Turku chtěla podívat, takže jsem vlastně zabila dvě mouchy jednou ranou. Turku je totiž bývalé hlavní město a vůbec nejstarší město ve Finsku. Je zde nejstarší lutheránský kostel a krásný hrad.

Z Kuopia do Turku jsem cestovala vlakem. Dorazila jsem sem v pravé poledne. První, co mě praštilo po výstupu z vlaku, bylo příjemné teplo. Z chladného Kuopia jsem přijela nabalená jak pumpa a tady se dalo chodit téměř v tričku. J Dala jsem si kufr do úschovny a vyrazila na průzkum města.

Moje první kroky vedly do Kaupahali, neboli městské tržnice. Měla jsem po pětihodinové cestě velký hlad. Po zkušenostech s tržnicí v Helsinkách a v Kuopiu vím, že jsou finské tržnice opravdovým gurmánským rájem. Zde mě přecházel zrak a nevěděla jsem, jestli k obědu zakousnout něco finského, mexického, vietnamského, thajského nebo snad japonské sushi. (Také jsem byla příjemně překvapená nižšími cenami, ve srovnání s Kuopiem.)Nakonec jsem ve stánku s vegetariánskými dobrotami zvolila pálivou curry polévku s kokosovým mlékem, rýžovými nudlemi, lilkem a tofu. Byla opravdu znamenitá!

Po vydatné polévce jsem zamířila ke kostelu. Už jsem zmínila, že se jedná o nejstarší lutheránský kostel ve Finsku. Byl opravdu obrovský a hezký, nakoukla jsem i dovnitř, kde se zrovna někdo učil hrát na varhany.

Poté jsem se vydala podél řeky k hradu. Hrad Turku se nacházel asi tři kilometry od kostela, takže jsem se pěkně prošla. Bylo nádherné počasí a teplíčko. (V mém kabátě skoro až velké vedro) Cesta ke kostelu vedla podél řeky. Všude byla spousta kytek (zejména tulipánů, které se mi líbí), bylo zde mnoho kavárniček s venkovními teráskami a všude panovala skvělá prázdninová atmosféra. Po půl roce velké zimy jsem z toho byla úplně v rauši. J

Do hradu se platil vstup a poté si ho člověk mohl libovolně projít a prošmejdit. Hrad byl opravdu obrovský – měl dvě části, několik pater a v každé místnosti byla hromada věcí k vidění. Od renesančního nábytku přes dobové kostýmy, hračky, makety hradu, jak se v průběhu staletí vyvíjel jeho vzhled, informace o historii a spoustu dalších věcí. Byla jsem vevnitř asi hodinu a to jsem některé části opravdu jen „prolétla“. Kdyby si člověk důkladně četl všechny popisky a informace, strávil by tam mnohem déle.

Z hradu jsem odcházela kolem čtvrté odpoledne. V tu chvíli už moje tělo volalo po nějaké dobré kávičce. Úplnou náhodou jsem narazila na kavárnu Café Art, která byla vyhlášena jako místo s nejlepší kávou v celém Turku. Bylo to, podle mého názoru, naprosto oprávněné! Ve Finsku je bohužel docela umění, dostat opravdu dobrou kávu. Ochutnala jsem jich tu opravdu požehnaně, takže vím, o čem mluvím. A tahle byla bezpochyby nejlepší za celých pět měsíců.

Takže pokud byste se někdy vydali do Finska, dobrou kávičku hledejte na nábřeží v Turku. J A jako bonus plus vypadal barista jako dvojník mého bratra.

Když se začalo schylovat k večeru, nastala chvíle, ze které jsem byla už několik dní předtím lehce nervózní. Domluvila jsem si totiž ubytování přes couchsurfing. (Pro ty, co nevědí – couchsurfing.com je webová stránka, přes kterou nabízí milióny lidí po celém světě možnost přespání u sebe doma. Zaregistrujete se, vyplníte o sobě poměrně podrobný profil a pak už můžete hledat své potenciální hostitele v místě, kam se chystáte cestovat. Stejně tak si někdo může najít vás. No a poté už ho zkontaktujete a domluvíte si s ním případný nocleh.)

Ubytování v Turku bylo docela drahé, a tak jsem se rozhodla, že zkusím poprvé v životě tuto variantu. Ubytoval mě mladý pár – Finka Johanna a její přítel Portugalec José, kteří – a teď se podržte – byli na Erasmu v Ústí nad Labem, zde se seznámili, dali dohromady a nyní spolu žijí v Turku!

Byla to obrovská náhoda, že jsem ve Finsku spala u lidí, kteří byli na Erasmu 40 kilometrů od mého bydliště! Byli moc milí, a tak ze mě nervozita rychle opadla. Dali jsme si společně večeři a asi hodinu povídali. Poté se šla moje hostitelka učit, protože měla druhý den zkoušku. Ustlala mi na gauči, ze kterého mi sice lehce čouhaly nohy, ale jinak byl moc pohodlný.

Nade mnou visela mapa Vysokých Tater -  během svého Erasmu totiž Tatry navštívili, přirozeně si je zamilovali a tak měli doma na památku vyvěšenou mapu. To bylo moc hezké. (Půlku večera u nich jsem strávila zíráním na mapu a plánováním, jak by se daly nejlépe přejít…J)

 Z dlouhé cesty vlakem a celoodpoledního courání po Turku jsem byla poměrně vyřízená, takže jsem usnula ještě před desátou hodinou. Ráno mě trochu bolela záda, ale za to spíš mohla těžká kabelka, kterou jsem celý předchozí den nosila, nežli gauč.

Moje první zkušenost s Couchsurfingem tedy byla velmi pozitivní. A určitě nebyla poslední. J Josého a Johannu jsem opustila už v sedm ráno, protože jsem o hodinu později musela být v přístavu, přichystaná na plavbu do Stockholmu.

Nyní jsem už osm hodin na trajektu, ještě tři hodiny mi zbývají a už se nemůžu dočkat, že budu na místě, setkám se se svým taťkou a jeho kamarády a započneme naší desetidenní cestu.