Tři knížky, které stály za to

Jeden z mých dalších velkých koníčků, které si pěstuji už odmalička, je čtení knížek. Jako malá Verunka jsem byla v knihovně pečená vařená a máloco mi tehdy ze sekce dívčích románků uniklo. Na gymplu jsem začala dávat přednost klasické literatuře, a to zčásti proto, že jsem chtěla co nejvíce zazářit u maturity a zčásti proto, že mě to prostě bavilo.
S nástupem na vejšku jsem čtení malinko odložila k ledu, ale vloni, než jsem odcestovala na Taiwan, mi s sebou Ježíšek naježil čtečku, a tak jsem se do toho opět pořádně obula. Nyní čtu cokoliv, co mě nějakým způsobem zaujme a je mi úplně jedno, zda-li to je klasika, světový bestseller nebo románek pro patnáctileté holky.

Zjistila jsem však jednu nemilou věc: když přečtu knížku, strašně rychle zapomenu jména postav a po (velice krátkém) čase i děj. Od loňského roku si tedy vedu svojí "evidenci", kam si zapisuji každou přečtenou knížku, jména hlavních postav, stručný děj, známku a můj komentář.
Je to super - člověk si pak všechno lépe vybaví.

Nyní bych se s Vámi chtěla podělit o jednoho autora a jeho tři knížky, které mě po dobu několika týdnů každý večer doprovázely pobytem ve Finsku a neskutečně mě okouzlily.

Noah Gordon a jeho trilogie: Ranhojič, Šaman a Lékařka.

Na knížku Ranhojič jsem narazila na jedné internetové diskuzi začátkem svého pobytu ve Finsku. Přišla mi zajímavá, a tak jsem si jí vyhledala a stáhla do své čtečky, což byl, jak jsem později zjistila, skvělý nápad.

Román vypráví o malém chlapci Robertu Coleovi, který přijde při londýnském požáu v 11. století o svou rodinu. Má však štěstí v neštěstí, protože se ho ujme Bradýř - muž, který kočuje po Anglii jako kejklíř a ranhojič. Bradýř Robyho vychová a naučí ranhojičskému řemeslu. Robymu to však nestačí, a tak se vydá do Persie, kde začne studovat medicínu pod vedením nejzkušenějších lékařů své doby.
Samozřejmě vám nebudu prozrazovat, jak knížka dopadne, ale musím vám povědět, že Roby bude velice úspěšný a také zplodí nějaké ty potomky.

Ve druhém díle, Šamanovi, se s nimi totiž setkáme. Šaman se odehrává v 19. století v Americe a vystupuje zde další Robert Cole, pra pra pra pra vnuk Robyho, kterého známe z Ranhojiče. A opět je z něj skvělý doktor, stejně tak jako z jeho budoucího syna Šamana.
Ve druhém díle hraje velkou roli válka Severu proti Jihu, náboženské konflikty a také přítomnost indiánů na americkém kontinentě.  

Poslední díl už je zasazen do 20.století. Opět se zde setkáváme s potomkem dynastie Coleových, tentokrát však se ženou Robertou. A i ona je výtečná lékařka a řeší mnoho zajímavých pracovních i životních problémů.

Ve všech třech dílech je dokonale popsáno velké množství medicínských objevů, pokroků a výkonů. Velice napínavě jsou zde vystižené nejrůznější operace a momenty, kdy lékaři v jednotlivých stoletích bojovali o něčí život. (Autor se prý během psaní těchto románů nechal zaměstnat v nemocnici, aby mohl autentičtěji vykreslit atmosféru) Také je v každém díle dostatečně velká love story.
Autor tyto tři knížky napsal tak, že jsem si je jakožto naprostý laik s nulovou znalostí medicíny velice vychutnala a užila.
Ranhojič a Šaman měly po +- 700 stranách a i přes svojí tloušťku to byly knížky, u kterých jsem nechtěla, aby skončily. Lékařka byla o polovinu kratší: zde mi trochu přišlo, že už autora dynastie Coleových přestala bavit a chtěl jí velmi rychle utnout. To mě maličko zklamalo, takže bych jí pár bodů ubrala, ale jinak to byl rovněž krásný příběh.

Na konci každé knížky se mi pokaždé chtělo brečet, což se mi stává jen velice zřídka. :) Jak říkám, všechny tři byly naprosto skvělé a dojemné, plné lásky, napětí, války, medicíny a dalších zajímavých témat. Bylo mi líto, když jsem se na konci Lékařky musela s dynastií Coleových rozloučit.

Noah Gordon napsal kromě této trilogie ještě další knihy - ty mám během léta určitě v plánu.
Znali jste předtím tohoto spisovatele?
Pokud ne, doufám, že jsem někoho inspirovala k přečtení :)