Cesta z Finska, díl 2. - Švédsko

21. května jsem v sedm hodin večer připlula do Stockholmu. S taťkou a jeho parťáky jsme měli sraz u jezera na kraji města. O tomto místě jsme měli dopředu zjištěné, že je zde zázemí pro kempery. Dostala jsem se tam pohodlně metrem. Původně jsem se obávala, že na ně budu muset ještě pár hodin čekat,(cestovali trajektem z Německa do švédského Trelleborgu, což bylo od Stockholmu ještě 7 hodin jízdy) ale sladili jsme se časově úplně dokonale: u jezera jsem čekala pouhých 20 minut – za tu dobu jsem dočetla posledních pár stránek knížky Deset malých černoušků (vřele doporučuji!) a pak už jsem je viděla přijíždět.

Ačkoliv jsme byli všichni unavení z dlouhého cestování, hnedka jsme bouchli obrovské šampáňo. Byla jsem neskutečně moc šťastná, že jsme se v pořádku setkali a že už jsem pryč z Kuopia. Dva litry Bohemky padly během chvilky a poté jsme se odebrali ke spánku.

Na druhý den ráno jsme měli naplánovanou prohlídku Stockholmu. Můj tatínek vymyslel výbornou vychytávku: zapřáhl za kempera vlek se skútry, takže jsme se po městě nemuseli přesouvat ani MHD ani obrovským kemperem, nýbrž pěkně frajersky na skútrech. Ušetřili jsme si takto spoustu času a viděli hodně věcí za poměrně krátkou dobu.

Ve Stockholmu jsme si prošli Gamla Stan – staré město s malými, hezkými uličkami. Byla tam velká spousta obchůdků, ve kterých by se dalo dlouhé hodiny courat, ale se třemi chlapy jsem to holt musela oželet. Ze starého města jsme se prošli ke královskému paláci a poté k řece, kde nám ihned začali nabízet plavbu loďkou. Hodinová jízda za 180 SEK se nám zdála docela drahá, ale nakonec se nám cenu podařilo usmlouvat na polovinu, a tak jsme jeli. Bylo to moc hezké, během hodinky jsme obepluli celý Stockholm a viděli všechny jeho krásy.

Po lodičce a odpolední kávě jsme se přesunuli k našim skútrům a na nich potom na ostrůvek Djurgården, který je se Stockholmem spojený mostem. Na Djurgårdenu je krásná promenáda, skanzen, spousta muzeí a zábavní park.

My jsme se šli podívat do muzea Vaasa, ve kterém byla obří, stejnojmenná vikingská loď, která byla v 17. století postavena, ale ještě před svou první plavbou se potopila. Loď byla 333 let pod hladinou moře a ve 20.století jí objevili a vytáhli. Byla kompletně zrekonstruovaná a v muzeu jsme jí mohli vidět v celé své kráse. Loď byla zhruba 20 metrů vysoká a 70 metrů dlouhá. V muzeu byl krom samotné lodi i veškerý itinerář, který se zachoval, dokonce i kostry lidí, které na ní zemřeli. Všechny věci byly originální.

Celé muzeum bylo krásně udělané a velmi zajímavé. Ačkoliv to bylo spíše muzeum pro chlapy, i mně se to moc líbilo a nevadilo mi, že jsme zde strávili více než hodinu.

 Náš den ve Stockholmu jsme chtěli zakončit na horské dráze, ale když jsme u ní viděli obrovské fronty lidí, nápad nás přešel. Na skútřících jsme tedy dojeli na kraj Stockholmu, kde jsme měli zaparkovaného kempera a ještě tentýž večer jsme se přesunuli k městu Uppsala.

V Uppsale jsme se zakempovali opět u pěkného jezera. Já jsem se šla proběhnout, zatímco taťka a jeho kamarádi rozpálili gril. Když jsem přiběhla, čekaly na mě steaky a grilovaný hermelín – toto jídlo mi ve Finsku opravdu chybělo. J

V sobotu ráno jsme opět nastartovali skútry a jeli si prohlédnout Uppsalu. Uppsala je univerzitní městečko, které leží 60 kilometrů severně od Stockholmu a je zde velmi krásná katedrála. Prošli jsme si město a podívali se do katedrály a k hradu. Katedrála se nám moc líbila, hrad jsme zhodnotili jako slabší – v Čechách máme holt hrady a zámky hezčí. Jelikož byla Uppsala malinká, kolem oběda jsme jí už měli prohlédnutou, a tak jsme se začali přesouvat zase o něco více na sever.

Naším dalším cílem byl národní park Skuleskogen. Skuleskogen leží asi 500 kilometrů severně od Stockholmu, mezi městy Sundsvall a Umea. Kolem šesté večer jsme přijeli k vesničce Docksta, která leží nedaleko národního parku.

Už předchozí dva dny jsme měli štěstí, že jsme kempovali na pěkných místech, ale místo, které jsme našli na nocleh v Dockstě, bylo přímo dokonalé. No posuďte sami.

Byl tam pěkný gril, ve kterém bylo připravené dřevo na zatopení. To vše v naprosto perfektním stavu a zdarma.  Naší zemi mám ráda, ale tohle se v ní teda nevidí. J

Gril jsme samozřejmě roztopili a udělali si v něm zbytek našich steaků a sýrů.

Druhý den ráno mě probudila rýma a bolest v krku. Naštěstí se s tím dalo normálně fungovat (nemocní jsme byli úplně všichni – v malém prostoru se holt bacily přenáší rychle) a tak jsme vyrazili na túru do národního parku. S pomocí mapy jsme si vybrali krásné, asi patnáctikilometrové kolečko, během kterého jsme viděli všechny hlavní krásy Skuleskogenu. Nádherné výhledy, geologicky zajímavé útvary, skály, lesy – co víc si přát?!

Skuleskogen se mi moc líbil. Vlastně celé Švédsko se mi moc líbilo. Ne že bych chtěla Finsko nějak hanit, ale musela jsem uznat, že to je u sousedů ve Švédsku mnohonásobně hezčí a čistší.

 Ze Skuleskogenu nás čekal šestisetkilometrový přejezd do finského Rovaniemi – města, kde leží polární kruh.

Ale o tom příště.