sobota 16. května 2015

Puijon Polut - půlmaraton, jenž mě málem zabil

Když jsem zjistila, že se můj poslední víkend v Kuopiu běží půlmaraton, začala jsem málem skákat radostí skoro až do stropu. Vloni jsem si totiž na Taiwanu také zaběhla půlmaraton pár dní před odjezdem domů a tudíž byla skvělá náhodička, že to vyšlo i tady ve Finsku.
Puijon Polut (V překladu to znamená cesty okolo Puija, přičemž Puijio je jediný kopeček široko daleko) byl malý, terénní závod pouze pro pár lidí. Ze sta přihlášených lidí běžely cca dvě třetiny sedmičku a zbylá třetina půlmaraton.

Už asi čtrnáct dní před závodem jsem byla velice dobře seznámena s trasou: zkontaktovali mě totiž na Facebooku pořadatelé, protože viděli na startovní listině jediné ne-finské jméno, a tak je zajímalo, co jsem zač. Slovo dalo slovo a já jsem si s nimi na konci dubna vyrazila tréninkově proběhnout trasu. Takže jsem už čtrnáct dní předem věděla, do jakého masakru jdu. :)

Trasa byla sedm kilometru dlouhá - v případě půlmaratonu se tedy běžela tři kola. Všechno bylo v dost těžkém terénu: bláto, obří kořeny, šutry a klády přes cestu, které člověk musel přelézat. A výběh sjezdovky jako bonus plus na konci každého kola. Celkově byla trasa samý kopeček: na jednadvaceti kilometrech člověk nastoupal jeden kilometr vertikální.


Startovalo se dnes v deset hodin dopoledne. Tento kopec se v Kuopiu nachází rovných pět kilometrů od mého bydliště. Vzhledem k obřím cenám finské MHD jsem šla pěšky, takže jsem měla už před závodem pořádnou rozcvičku.
Původně jsem si myslela, že půjdu na závod sama, ale na poslední chvíli se ke mně přidala moje sousedka, Ewa z Německa. Nikdy v životě neběžela více než patnáct kilometrů v kuse a večer předem se spontánně rozhodla pro takhle těžký půlmaraton. A dala ho - všechna čest Ewě. 
Měla jsem tedy parťačku, což je vždycky fajn, ať už se jedná o jakkoli dlouhý závod. 



Jak už jsem zmínila, běžela se tři sedmikilometrová kola. Nebyl to žádný med - v prvním kole se mi hrozně začalo chtít zvracet. Nevím proč - mám poměrně zmáknuté, co před dlouhým během jíst/nejíst a nevím, kde se tentokrát stala chyba. Asi nervozita.
V prvním kole se moje myšlenky soustředily z "Nepoblej se" na "......." Těmi tečkami myslím všechna česká sprostá slova, na které si jen vzpomenete. :)
Trať byla opravdu těžká a můj žaludek na tom nebyl nejlépe, takže jsem si v duchu pěkně nadávala.

Ve druhém kole vysvitlo slunce. Tedy opravdové slunce se schovávalo někde za mraky (Startovali jsme při teplotě 3°C. Ano, v půlce května.), ale slunce vysvitlo v mé hlavě, protože se mi udělalo lépe. 
Druhé kolo jsem si docela užila. Už jsem se více kochala přírodou a méně nadávala. 
Na konci druhého kola jsem si na občerstvovací stanici dala ionťák. Za normálních okolností piji v 99% jen čistou vodu, ale nyní jsem nějak cítila, že by mě mohl do toho posledního kola nakopnout. 
Jo, to jsem se spletla! 
Možná mě lehce nakopl, ale opět se ozval můj žaludek, který si s tímto hnusným přeslazeným nápojem nevěděl rady a začal zase divně bolet. 
Ve třetím kole mě to donutilo opět zpomalit. Nechala jsem se předběhnout slečnou v podobné růžové bundě, jako mám já. Vůbec jsem neměla tušení, kolik lidí, je ještě za mnou! Začala jsem si dokonce myslet, že jsem předposlední, (Za mnou byla pořád ještě Ewa) protože bylo v lese okolo mě hrobové ticho. 
Bojovala jsem se sebou, ale věděla jsem, že už mám před sebou jen pár kilometrů a to mě hnalo dopředu. Na úplný závěr mě zase čekala již stará známá sjezdovka. (Né moc dlouhá, ale děsně prudká: koneckonců podél ní vedou skokanské můstky) Nahoru jsem se spíše vyplazila, než abych tu sjezdovku vyběhla :) V tuhle chvíli jsem si vzpomněla na Káťu, na cestu na kole z Kentingu a na naší známou písničku z Taiwanu. (Zasvěcení jí znají, ale ostatním radši nebudu říkat, o jakou písničku se jedná:)) Věděla jsem, že mě dokonale nakopne do posledních pár stovek metrů, a tak jsem z kapsy vylovila sluchátka a pustila si jí. Pěkně mě to povzbudilo, ne že ne. :) 

Doběh do cíle byl krásný. Pořadatelé mě vítali křičejíc "Dobřřžžžže!" - věděli, že jsem Češka a tak si asi nastudovali patřičné slovíčko :) 
Při doběhu do cíle se střídal pocit na umření s krásným pocitem, že jsem závod dokončila. S časem se moc chlubit nemůžu: 3 hodiny 14 minut. Byla jsem 14 z 20 ženských. Já vím, není to žádný super čas. Ale náročná trať, 1km převýšení a ještě k tomu můj žaludek - to mě omlouvá. 
Zkrátka jsem ráda, že jsem závod vůbec v pořádku dokončila. :)


Sousedka Ewa doběhla 15 minut za mnou. V ceně startovného byl vstup do sauny. (V místě startu je totiž kromě rozhledny i hotel, kde jsme měli zázemí) Na chvilku jsme si tam zašly uvolnit si ztuhlé svaly. 
Na úplný konec nás ještě čekalo pět kiláčků domů. Mým nohám to nevadilo - koneckonců zvyklé jsou dost, ale můj žaludek se pořádně bouřil a odmítal jakoukoli potravu a pití. Uklidnilo se to až před chvílí, kolem páté večer, kdy jsem do sebe konečně byla schopná dostat trochu jídla. 

Shrnula bych to tak, že to byl snad nejnáročnější závod mého života, (Kam se hrabe maraton s nulovým stoupáním!) ale ve výsledku jsem si ho užila. Krásně jsem tím zakončila svůj půlrok ve Finsku. :)


P.S: Na úplný závět mám otázečku na všechny zkušené běžce.
 Máte nějaký zaručený trik na problematický a rozdrážděný žaludek během závodu? 
Když běhám dvě hodinky pro radost, nedělá to se mnou vůbec nic, ale jakmile nastane nějaký závod, mám velký problém cokoliv pozřít a bojím se, že mi to zkomplikuje mojí účast na Jizerském ultratrailu, protože vím, že během takové dálky jíst budu muset. :( Poraďte prosím, co s tím! 

6 komentářů:

  1. Myslím si že tvé umístění je krásné. Já běhám kolem 5km a stačí mi to :-) takže obdivuji běžce jako ty, kteří zvládají takové dálky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Třeba to za pár let zvládneš taky :)

      Vymazat
  2. Jez i během těch kratších výběhů a zkoušej co ti bude chutnat. Univerzální jídlo pro všechny asi není. Musíš to zkoušet a hledat...

    OdpovědětVymazat
  3. Ty blaho!! To zní jako pěkný peklíčko!!! Všechna čest, ze jsi to zvládla!!! Jsi dobrááá!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dííííky! :) Peklíčko to bylo řádný.....radši ani nepomýšlím, co bude ten Jizerskej utratrail :D

      Vymazat
  4. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Výměna kdekoli - Váš čas je peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

    Otevřené obchody na eToro - 227,651,647

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!