3 dny v Taipei

10. února jsme opět nasedli na palubu China Airlines (aerolinky, jenž mají výborné jídlo a letušky s hezkými, růžovými kostýmy). Náš let z Bangkoku do Taipei trval příjemné 3,5 hodiny. Po přistání nás však čekal obrovský šok - zatímco v Thajsku jsme si užívali 35°C, v Taipei bylo pouze 8°! Navlékli jsme na sebe všechno oblečení, které jsme měli, ale nic naplat, stejně nám byla pořád příšerná zima. Nutno dodat, že tento teplotní skok jsem pěkně odmarodila.

Přílet do Taipei

Po příletu jsme jeli autobusem do města, kde jsme měli zabookovaný hostel. Když jsme přišli na danou adresu (vymrzlí a unavení), nebylo zde po hostelu ani památky. Našli jsme jen nenápadné dveře, které vůbec neměli žádný nápis nebo poutač, že by zde měl být hostel. Snažili jsme se volat na telefonní čísla, které jsme měli v informacích o rezervaci, ale nikdo je nebral. Míra s Ivčou se byli ptát v nedalekém infocentru, zda něco o našem hostelu nevědí, ale ani tam nám nikdo nedokázal pomoct. Po téměř dvou hodinách volání na číslo, které nikdo nebral, jsme už začínali být zoufalí a s našimi kufry a batohy jsme bezradně stáli na ulici u neoznačených dveří.
K našemu velkému štěstí přijel po chvíli chlápek na skútru, ze kterého se vyklubal majitel hostelu. Omlouval se za zpoždění a konečně nás ubytoval. (hostel je pravděpodobně provozován načerno, proto neměl nikde žádné reklamy. Za velmi slušnou cenu jsme však měli ubytování se snídaní 5min chůze od metra, takže jsme si nemohli stěžovat :) 
První den v Taipei jsme tedy už jen lehli do postele a odpočívali.

Druhý den jsme měli v plánu cestu na vrchol mrakodrapu Taipei 101. Bohužel nám nepřálo počasí a paní u pokladny nám sdělila, že ze shora je pouze 20% viditelnost, což za poměrně drahé vstupné nemělo moc cenu.


Na vrcholku "stojedničky" jsme sice nebyli, ale místo toho jsme měli jiný, možná ještě lepší zážitek -> v přízemí tohoto mrakodrapu se nachází nejlevnější restaurace s Michelinskou hvězdou na světě. Já, velký milovník dobrého jídla jsem přece toto místo nemohla vynechat :) Restaurace se jmenuje Din Tai Fung a specializuje se na malé knedlíčky plněné různými náplněmi (krevety, vepřové, zeleninové, tofu, sezam, taro..) Na místo v restauraci jsme dostali pořadové číslo a museli jsme vystát půlhodinovou frontu. Abychom si ukrátili čekání, vybrali jsme si, co si dáme.

Vyzkoušeli jsme několik druhů knedlíčků - slané i sladké, přičemž jsme byli ochotným personálem proškoleni, jak se tyto knedlíčky vůbec správně jedí. (Měli jsme dokonce štěstí na polskou obsluhu) 

Dobré byly všechny, co si budem povídat, ale úplně nejlepší byly sladké s příchutí taro. (Taro, neboli kolokázie jedlá je rostlina, se kterou jsem se setkala až zde na Taiwanu. Pokrmy s příchutí taro mají fialovou barvu a chuťově jsou naprosto dokonalé!)

Nacpaní k prasknutí jsme ten den ještě navštívili palác Longshan Temple a také prezidentský palác. Večer jsme se podívali na jeden z největších nočních trhů na Taiwanu, který se nacházel nedaleko našeho hostelu.

Třetí den nás, stejně jako den předchozí, probudila příšerná zima a déšť. (mě ještě k tomu šílená bolest v krku a zimnice) Bohužel tím pádem padly plány jako taipeiská ZOO (jedna z mála ZOO na světě, která chová pandy) nebo výše zmiňovaný mrakodrap. 

Jako náhradní plán jsme zvolili National Palace Museum, což má být jedno z nejvýznamnějších muzeí na světě. Bohužel, asi neumím umění náležitě ocenit, ale muzeum mě moc nenadchlo. Všude samé čínské znaky  a porcelán :) 

Po návštěvě muzea jsme zašli na running sushi. Byl to asi můj nejlepší gurmánský zážitek za celou dobu, co jsme v Asii a musela jsem se hodně držet, abych zde nenechala majlant :) 

Inu, to byly naše tři dny v hlavním městě Taiwanu. Následující den jsme se přesunuli vlakem na do Hualienu na východní pobřeží, kde budeme nyní 4 měsíce pobývat.