Školní výlet po Taiwansku

Asi už jsem se párkrát zmiňovala o tom, že když jsme si v únoru volili předměty, které budeme na National Dong Hwa University studovat, zapsala jsem si mimo jiné i předmět "Biking", neboli cyklistiku.
Tento předmět neměl žádný pravidelný rozvrh - k tomu, abychom dostali zápočet, jsme museli během semestru splnit následující: pomáhat při hualienském maratonu, uběhnout 5 kilometrů pod 30 minut,  naučit se vyměňovat duši, jet na jeden půldenní výlet, no a na závěr absolvovat dvoudenní cyklovýlet do národního parku Taroko.
Tento dvoudenní výlet se konal o uplynulém víkendu. O tom, jaký byl, si můžete přečíst v následujících bodech.

• Na tenhle výlet jsem se strašně netěšila. Předcházely mu totiž příšerné obštrukce, kdy jsme museli tři dny před vyjetím ukázat učiteli kolo, batoh, helmu, světla, náhradní duši apod. Myslím, že ve svém věku se dokážu zodpovědně sbalit na jakýkoli typ výletu a tohle mi přišlo trochu ponižující. (A to nemluvím o tom, že světlo na kolo, které jsem si za 100 NT koupila, mi učitel zkritizoval, že je špatné.) Jsem holt odchovaná školními cyklovýlety s Honzou Marešem, který nám prostě věřil, (nebo to neřešil :) žádné věci nám nekontroloval a o ničem nás nepoučoval. To mi vyhovovalo mnohem víc. 
• Původně jsme byli obeznámeni s tím, že máme najet za 2 dny 200 kilometrů. Nakonec jsme najeli jenom 120. Taiwanci si holt rádi přidávají. 
• Jak už jsem zmínila, jeli jsme do Taroka, kde jsme se s Káťou ocitly už po čtvrté. Taroko je sice nádherné a pořád tam je na co koukat, čtyřikrát mi to ale stačilo až až. Mile nás překvapilo, že kromě jízdy na kole, jsme podnikli také dvě kraťoučké túrky, čímž se stal výlet více rozmanitým. (V sobotu jsme šli asi 5km dlouhou procházku ke krásnému vodopádu a v neděli 8km podél řeky. Tu nedělní trasu jsem šla už potřetí, takže mě to trochu štvalo, ale nedalo se nic dělat:)) 

• Nocovali jsme v křesťanské ubytovně v horské vesničce Tianxiang. Tyhle křesťanské domy, kterých je po Taiwanu spoustu, můžu doporučit jako velmi levné ubytování. Není to sice žádný komfort (viz fotky níže), ale jednu noc to člověk přežije. A nebojte, nikdo vás tam nebude nutit, abyste se modlili! 

• V místě, kde jsme spali, nebylo bohužel večer nic moc co dělat. V Čechách to obvykle funguje tak, že když se jede na nějaký školní či jiný skupinový výlet, večer se povídá a popíjí, ať už někde u táboráku nebo v hospodě, to je jedno kde. Zkrátka je zábava. Tohle na Taiwanu vůbec neexistuje. 
• Taiwanci jsou holt jiná mentalita. Možná se večer mezi sebou možná nějak bavili, (bohužel, my s Káťou jsme tam byly jediné čínsky nemluvící) ale my jsme hořce litovaly, že jsme si na tuhle samotu nevzaly aspoň čtečku. Zalezly jsme tedy brzy do postelí a snažily se usnout.
• Bohužel jsem se tam moc nevyspala - spali jsme ve společném pokoji s celou naší skupinou, navíc nebyla na posteli skoro žádná matrace, takže mě každé mé převalení vzbudilo. Když jsem však ráno vylezla z postele, naskytl se mi nádherný pohled na mohutné hory, okolo nichž bylo blankytně modré nebe. To bylo něco nádherného!

Bylo to fajn, posnídat ráno s takovýmhle výhledem. 

• Druhý den ráno jsme na kolech vyrazili zpátky k domovu. Cestou jsme ještě absolvovali dvě kratší túry (no, spíše procházky). Na těchto túrách jsme však byli minulý týden s Kájou a s Davidem, a tak to pro nás nebylo nic nového. 
• V neděli k večeru jsme se vrátili do kampusu. Musím říct, že na to, jak se mi na tento výlet nechtělo, jsem si ho docela užila. Nemůžu ho ohodnotit jinak, než kladně. Udělala jsem si obrázek o tom, jak vypadá takový školní výlet "po Taiwansku", (čímž jsem dospěla k závěru, že české školní výlety byly lepší - obzvlášť ty naše na kamenickém gymplu) , projela jsem si na kole velký kus národního parku a v neposlední řadě jsem strávila víkend aktivně a sportovně, což je vždycky jenom dobré.   
  

P.S: Za měsíc touhle dobou už budeme v Amsterdamu a budeme čekat na letadlo do Prahy. Panečku, to to letí!!!Původně jsme měli na konci naší cesty ještě strávit 3 dny v Bangkoku, ale kvůli stannému právu, které tam panuje, jsme přebookovali letenky a na Bangkok se vykašlali. Budem tedy doma o den dřív.