Nedělní gurmánsko-odpočinkový výlet

Zatímco sobota byla ve znamení sportu, na neděli jsme zvolili takový odpočinkový výlet do města Ruisui, které se nachází cca 65km od Hualienu a je známé díky svým termálním pramenům. Byl to takový náš malý záměr, v sobotu se unavit a v neděli si odpočinout v horké vodě. :)
Připojili se k nám naši taiwanští kamarádi, roztomilý pár Su a Miau. (ti, co nás vzali na začátku pobytu na první túru) Byli jsme za to s Káťou opravdu moc vděčné, protože nám ukázali spoustu míst (a jídel), na které bychom samy v životě nepřišly. (na Taiwanu totiž platí stejné pravidlo jako v Thajsku, a sice, že ty největší dobroty se často skrývají v ošuntělých stáncích a v zapadlých uličkách, kde obvykle samozřejmě nemají anglické menu)
Vyzvedli nás v 9 hodin ráno na skútrech a popojeli jsme pár kilometrů do vedlejší vesnice. Tady jsme si nejdříve dali typicky taiwanskou snídani a o hodinu později nám jel odtud vlak.

"Typicky taiwanská snídaně" - je velmi prasácká a vydatná :) Mohli jsme si nabrat např. různé druhy rýžových placek, plněné osmahnuté kapsičky různou zeleninou, plněné rýžové knedlíčky, rýžové koule, osmažený toast s vajíčky politý něčím jako cukrová pasta, slané omelety a palačinky atd. K pití obvykle čaj - s mlékem nebo bez, sojové mlíko, kafe (které je na taiwanské poměry docela drahé!)  

No, zkrátka každý den bych takhle snídat opravdu  nemusela (zlaté müsli s banánem! :), ale pro jednou to byl zážitek.

Po královské snídaničce jsme jeli 40min vlakem do Ruisui na ony horké prameny. Z nádraží to bylo k pramenům cca 5 kilometrů. Původně jsme měli jít tam i zpátky pěšky, ale Su se dal před nádražím do řeči s úplně cizím pánem, který nějak intuitivně poznal, kam máme namířeno a nabídl se, že nás tam zadarmo sveze autem. To bylo velmi pozoruhodné - v ČR by se nám to asi nestalo. 

Prameny byly skvělé! Tři venkovní bazénky: první s teplou, druhý s ještě teplejší a třetí s úplně vařicí vodou. Jelikož byla docela zima, přišla ta teplá vodička vhod... Bylo to trochu podobné jako termály na Slovensku, jen o něco menší - to ale nevadilo, protože jsme tam byli skoro úplně sami. 

Koupali jsme se něco přes hodinku, pak už jsme byli úplně rozmočení, a tak jsme se začali pěšky přesouvat zpátky k nádraží. Cestou jsme viděli spoustu stromů se zajímavými plody. A hlavně jsem dospěla k velkému zjištění - ananasy nerostou na stromech, ale v zemi!

No, opravdu jsem byla (blondýna) celý život přesvědčená, že rostou na stromech... 

Po pobytu ve vodě a cestě na nádraží nám samozřejmě vyhládlo a tak jsme se zastavili ve dvou pouličních "restauracích", kde jsme zase s pomocí našich kamarádů ochutnali něco, na co bychom sami asi těžko přišli.

Dvě polévky - první: klasika, dobrý vývar s nějakými knedlíčky. druhá: vývar s kroupama a nasekanýma střevama z nějakého zvířátka! Ano, Taiwanci zužitkují opravdu všechno a kupodivu to nebylo tak špatné...
 K tomu jsme měli takový trojúhelníček z rýže, který byl naplněný masem a vymáchán v nějakém sosu. 

Po jídle jsme se přesunuli vlakem o pár stanic vedle do vesnice, kde žijí příslušníci taiwanského domorodého kmene Hakka. Měli tam něco jako skanzen, kam jsme se podívali a Su a Miau nám ukazovali a popisovali všechny exponáty. 

Ještě předtím nás ale vzali do zapadlé uličky na další místní specialitu - čerstvý vymačkaný limetkový džus a k tomu...

...taiwanský "pohár" - na talířek se dá hromada ledové tříště, zalije se to sladkým - asi sójovým - mlékem a posype se to oříšky a sladkými fazolemi. Zdá se to divné, ale bylo to fakt vynikající! Taiwanci jedí fazole převážně nasladko (taro bean - už jsem se o ní jednou zmiňovala) a je to naprosto dokonalé!

Tuto sladkost jsme měli všichni dohromady a i tak jsme byli opravdu přejezení... Byl to ale nezapomenutelný gurmánský zážitek. 

Ve vesničce jsme si poté prohlédli výše zmiňovaný skanzen/muzeum a navečer se přesunuli vlakem zpátky domů.