Další víkend a s ním další túry

Tento víkend (resp. pátek a sobota) se opět nesl ve vysoce sportovním duchu. Vděčím za to Kátě, která v týdnu potkala na lezecké stěně dvě moc milé osoby, jenž se nám o program tak trochu postaraly.
Tou první byl sympaťák Gino - kluk, který slouží jako hasič v taiwanské armádě. Vyrazil s námi na páteční výlet a ukázal nám další, námi dosud nepoznaná místa.
Nejprve jsme jeli cca 15-20 kilometrů na kole. Poté jsme dorazili na takové odpočívadlo, kde byla malá buddhistická svatyně. Zde jsme nechali kola a další kus cesty šli pěšky. Stoupali jsme blátivou cestou pěkně do kopečka, všude kolem nás byla (jak jinak) džungle a cestou jsme se bavili tím, že jsme Gina učili různé české věty a on nás čínské.
Občas z toho vznikly pro nás velice vtipné větičky ... :-)

Na vrcholku kopečka jsme zase měli hezký výhled na celé okolí...

Vysvětlování cesty :-)

Opět krásná a neporušená příroda, ve které se jistě skrývalo spoustu hadů..

Původně jsme měli v plánu udělat kolečko a sestoupat dolů z kopce jinou cestou, ale stalo se nám to samé, co minulý týden - opět nečekaně zkončila cesta. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vrátit ke kolům po té samé stezce. Cestou zpátky do kampusu Káťa píchla kolo, a tak jsme museli urazit posledních pár kilometrů pěšky. Vůbec to ale nevadilo, pořád jsme si měli s Ginem o čem povídat. Náš výlet jsme zakončili výbornou večeří a po zbytek večera jsme už jen odpočívali a čerpali a čerpali síly na další den...

V sobotu jsme totiž s Káťou jely do národního parku Taroko. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst na Taiwanu a opět jsou zde překrásné hory, soutěsky, řeky, říčky a podobně. Vzala nás tam hnedka po ránu autem milá paní, se kterou se Káťa rovněž seznámila na stěně. Měla sem totiž pracovní cestu. Pomohla nám najít anglickou mapu a plánek s autobusy domů a dále už jsme vyrazily samy. 

Vstupní brána do národního parku a vyhlášená místní citronáda.

Nejprve jsme vyrazily poměrně frekventovanou turistickou cestou podél řeky. Bylo to tam moc hezké, ale lidí bylo všude jak na Václaváku. Po zhruba čtyřech kilometrech už ale oficiální stezka skončila a cesta se vylidnila.

Přišly jsme k ceduli, na které bylo psáno něco ve smyslu, že dál se po cestě smí pokračovat jen tehdy, když máte povolení. (když totiž chcete pochodovat v taiwanském národním parku po méně frekventovaných místech a v nadmořské výšce nad 3000 m.n.m, potřebujete si k tomu vyouřadovat poměrně složité povolení) Jelikož jsme já i Káťa dobrodružné povahy a zpátky se nám rozhodně nechtělo, shodly jsme se na tom, že půjdeme dál a když náhodou potkáme nějakou kontrolu, budeme na ně mluvit česky a dělat, že nerozumíme.

Šly jsme tedy dál, a to opravdovou divočinou a džunglí. Jestli jsem si na předchozích túrách myslela, že jsme v džungli, tak to byl hodně slabý odvárek proti tomu, kudy jsme šly nyní :) Ze začátku jsem měla hodně velký strach z hadů, jedovatého hmyzu a podobně, ale po pár hodinách už jsem se otrkala a zvykla jsem si. Pod nohy jsem samozřejmě koukala pořád... 

Nastoupaly jsme na velmi malé vzdálenosti přes 800 výškových metrů - cesta byla místy hodně strmá. S dobrou fyzičkou to ale byla (skoro) hračka. :) 

Cestou jsme šly přes horskou osadu Dali. Na informační ceduli, která zde byla, bylo psáno, že Dali znamená v překladu do prapůvodního jazyka tamního kmene "place of many snakes" = tedy místo, kde je hodně hadů.

Polkly jsme naprázdno a hodně rychle upalovaly dál... 

V půl třetí odpoledne jsme po nepříjemné, kamenité cestě sestoupaly zpátky k našemu výchozímu bodu na začátek národního parku. Tentokrát jsme se neztratily, ani jsme nepotkaly policajty, ani nám nezačlo pršet, ani nás neuštknul had a ani nám neskončila znenadání cesta, jak už se nám dvakrát na Taiwanu stalo - zkrátka se všechno vydařilo. :)

Neděle nám bohužel celá propršela a taky jsem měla z předchozích dní dost namožené nohy (a to je co říct, když to i já přiznám!) , a tak se nic moc nedělo. Ale asi to tak občas musí být, jinak by to tu bylo až moc parádní a dokonalé! 

P.S: pláštěnky nám, jak je vidět, velice sluší, ale jinak jsou úplně na ho**o !!!
Tu svojí jsem měla po prvním dnešním použití ihned roztrženou a navíc jsem byla beztak celá mokrá, protože když v ní člověk jede na kole, celá se mu vyhrne. :(