Měsíc na Taiwanu za námi a s ním pár postřehů...

Ano ano, dnes jsou tomu přesně čtyři týdny, co "žijeme" na National Dong Hwa University na východě Taiwanu. Díky příjemnému prostředí a skvělým lidem jsem si tu zvykla velice rychle. Bohužel ale mi připadá, že čas hrozně letí a na to, aby tady člověk stihl všechno prozkoumat, by potřeboval mnohem víc než jeden semestr, který máme vyměřený.
 Svoje poznatky za jeden měsíc pobytu jsem se tedy rozhodla shrnout do několika bodů:

- Nechápu, jak kdy mohl někdo v minulých letech říci, že je na této naší škole nuda. Já bych si snad někdy přála zažít, co to ta nuda vlastně znamená. (ok, pro člověka, co přijede na Taiwan za party a diskotékami, naše škola asi opravdu není nejlepší volba, ale pro sportovní nadšence a klidnější povahy jednoznačně ano!)

Jsme tu měsíc a za tu dobu snad nebyl den, kdy bychom něco zajímavého nepodnikali. Ať už je to škola, cesty za jídlem, výlety nebo sport.

- Sportu (v mém případě rozuměj především běhání) se tady věnuji opravdu hodně moc a už na sobě vidím jisté další pokroky - tak například včera jsem si byla zaběhnout "dvacítečku" a dneska mě ani trochu nebolí nohy a mám hroznou chuť jít zas...(že by příští týden přišla třicítečka :D)?

- Na začátku pobytu jsem měla ambice naučit se hrát na piano, ale bohužel, asi to u mě nijak valně nedopadne. Moc mi to nejde a hlavně začínám mít pocit, že mi hoří práce ze školy z Hradce, takže se radši místo piana věnuju studování a sportu... :)

- JÍDLO - o tom jsem původně zamýšlela napsat samostatný článek. Jídlo je tu opravdu levné a dobré. (dražší jsou akorát mléčné výrobky, kafíčko, ovoce a zelenina) Na Taiwanu lidé moc nevaří, protože se to moc nevyplatí, ale spíše se stravují v restauracích nebo pouličních stáncích. To nám naprosto vyhovuje, protože si můžeme pokaždé dát to, na co máme zrovna chuť. Každý den se na oběd/snídani/večeři hrozně těším.
Zde je malá přehlídka toho, co si běžně dáváme k jídlu. Jedno takovéhle jídlíčko tady vyjde zhruba od 30 do 50 Kč.

Smažená rýže - jeden z nejlepších a častých obědů. Jelikož jsou tu krevety oproti ČR velmi levné, jím je skoro při každé příležitosti a nemám bůhvíjakou potřebu se živit jiným masem :)

Další varianta našeho častého oběda - rýže, zeleninová obloha (trochu jiná než u nás) a maso - buď klasický řízek, nebo jiné smažené maso nebo tady, jak vidíte, kuličky z mletého masa.  

Těstoviny (zejména špagety) se tady taky dají sehnat. Občas je to pro zpestření jídelníčku super, ale jelikož je tady rýže tak strašně dobrá, nemám ani já, milovník těstovin, žádnou velkou potřebu je moc často jíst.

Tohle je ovšem asi mé úplně nejvíc nejoblíbenější jídlo na Taiwanu vůbec. Je to rýže plněná čímkoliv, co si zamanete. Já ujíždím na náplni s tuňákem, vajíčkem a sušeným masem. Tohle jídlo stojí v přepočtu méně než 20Kč a opravdu to zasytí! Rýži vyrábí taiwanská rodinka ve stánku u silcice asi 2km od kolejí. Už tam kvůli nám zavedli i anglické menu, které předtím neměli...
  Spolu se zeleninou to je moje skoro každodenní večeře... :)

Tohle je další z našich večeří - samoobslužný bufet, kde si člověk může na váhu nabrat, co chce. K tomu je libovolné množství rýže. U mě samozřejmě vítězí lilky, vaječná omeleta a tofu, které umí na Taiwanu opravdu výborně upravit! 

Poslední věc, kterou zmíním v souvislosti s jídlem, je bubble tea. Je to asi jedna z největších prasáren, která se dá na Taiwanu koupit, ale je to strašně dobré :) Jedná se o čaj (milion příchutí, s mlékem nebo bez), ve kterém jsou sladké kuličky z želé. Ty cucáte obrovským brčkem.
Tahle sranda se dostala už i do Čech, ale jeden čaj stojí v Hradci třeba 80Kč, kdežto na Taiwanu (odtud pochází) vyjde sotva na dvacku!  Na fotce s kolama není moc detailně vidět, ale byl to náš první zážitek s tímto čajem, kdy jsme si pro něj zajeli do Hualienu.  

Zdroj: http://www.beinmag.com/media/images/bubble-tea-caj-plny-chuti-a-zabavy/Screen-shot-2012-06-28-at-09_25_48.png

Myslím, že řečí o jídle bylo dost. (jednotlivé specialitky jsem už zmínila v minulých článcích a ještě toho jistě spoustu budu zmiňovat!) Je asi dost zřejmé, že hlady netrpím a jako kostra domů rozhodně nepřijedu :)

- Co se týče Taiwanců a Taiwanek, naprostá většina z nich je maximálně přátelská, milá a nápomocná.

 Co je úsměvné, je "roztomilost" místních holek. I v pětadvaceti letech si libují v motivech s Hello Kitty, medvídkem Pů a podobně. A taky jsme holkama vyzkoumaly, že hodně holek ve škole při chůzi nezvedají nohy, ale místo toho šmatlají jak tučňáci. Absolutně nechápu, proč to dělají a proč nechodí normálně, ale myslím, že je to proto, že si při tom připadají roztomilé.

Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle - znám tady spousty holek, které jako tučňáci nechodí! 

- Taiwanci taky naoko velmi rádi sportují, ale když se na ten jejich "sport" člověk podívá detailněji, pak zjistí, že se bůhvíjak nepředřou - tak například včera jsme se domlouvali v anglickém kroužku na společné nedělní večeři v Hualienu. Říkám jim, že nám nemusí nutně zařizovat odvoz, že se do Hualienu klidně dostaneme autobusem nebo na kole. Při slově "na kole" organizátor Kiwi vyvalil oči a povídá: "Woooooow, na kole! To je ale strašně daleko! Víš, kolik to je?"

"jasně, asi patnáct kilometrů", povídám.

"woow, a už jsi to někdy jela?" 

"jasně, spoustukrát..." 

Kiwi protočil panenky a uznal, že jsme teda "fakt dobrý", když chceme jet 15km do Hualienu na kole, a že on to jel jednou a málem umřel.

Opět opakuji - nechci házet všechny do jednoho pytle! Máme tady taiwanské kamarády, co poběží maraton, chodí s námi na túry, jezdí na kole a sportují víc než dost. :)

- Už jsem možná dříve zmínila, že jsme pro Taiwance velmi exotičtí. Rádi se s námi fotí - spoustukrát jsem už byla zastavena na ulici a požádána, zda se se mnou někdo nemůže vyfotit. Že běžím, tudíž jsem zpocená a mokrá, nebyl žádný problém...:)

- Počasí - myslela jsem si, že tady bude vedro, ale není to teda zatím nijak valné. Teploty se pohybují kolem 20°C a většinou je to tak, že dopoledne je jakž takž hezky, ale odpoledne se zatáhne a prší. Někdy prší celej den. Za celou dobu se ale ještě nestalo, že by byl nějaký den bez deště. 

- Je tady téměř stoprocentní vlhkost, takže pokud si namočíte nebo zmoknete nějaké oblečení, není moc šancí, že by rychle uschlo. Člověk ho musí dát buď do sušičky, nebo doufat, že nezplesniví... 

- Za 10 dní vyrážíme na dalekou cestu - směr Malajsie, Singapur a Kambodža. Těším se jako blázen! Budeme pryč 14 dní, ale ve škole nebude s absencí žádný problém - většinou se počítá s tím, že zahraniční studenti dost cestují... Akorát se budeme muset doučit zameškané hodiny čínštiny, která je už takhle dost těžká... 

Za ty zážitky a dobrodružství to ale stojí...

Poznatků mám v rukávu mnohem více, ale myslím, že už tento výčet je dost vyčerpávající a gratuluji těm, kteří to dočetli až do konce :) Příští várka určitě bude brzy!