Laponsko - první a druhý den

Minulý týden jsem poprvé, za tu dobu, co jsem ve Finsku, vytáhla paty z Kuopia. (Už bylo načase, protože na mě začala přicházet nějaká severská krize a začalo se mi chtít domů.) Vydala jsem se s cestovní kanceláří Timetravels a s asi čtyřiceti dalšími erasmáky na necelý týden do Laponska. Laponsko je nejsevernější část Finska a nachází se za polárním kruhem. (a Norska i Švédska) 

Vyjížděli jsme autobusem ve 2 ráno, což bylo poněkud náročné. Před cestou jsem se snažila chvíli spát, ale moc mi to nešlo, no a v autobuse mi to nešlo už tuplem, takže když jsme brzy ráno dorazilido naší první zastávky, městečka Rovaniemi, byla jsem tak trochu jak zombie. 

Rovaniemi je město ležící přímo na polárním kruhu a dá se říci, že je to taková brána do Laponska. Je to velmi turisticky navštěvované místo a je známé díky Santově vesničce - jedná se o uměle vystavenou vesničku, kde bydlí "pravý" Santa Claus. Jak už jsem zmínila, tahle vesnička se nachází přímo na polárním kruhu. Dostali jsme zde tři hodiny rozchod. 
Vesnička byla moc hezky udělaná - krásné dřevěné domečky, obchůdky, sobi...a v největším domě samotný Santa s hromadou dárků a skřítků. Nutno však říci, že se všude tlačila spousta turistů a na focení se Santou se stála ohromná fronta. (A ta fotka stála brutálních 40€!) Byla to všechno zajímavá podíváná (když pominu skutečnost, jak moc turistické místo to je), ale jelikož jako Češi žádného Santu Clause nemáme, na zadek jsem z toho tak úplně nepadla.
Vesnička ale měla příjemnou atmosféru a také jsem si tam dala výbornou lososovou polívku, po které jsem se cítila mnohem lépe a spánkový deficit už nebyl tak hrozný.

Z Rovaniemi jsme se přesunuli více na sever - naší další zastávkou byla vesnička Lainio snow village. Jednalo se o krásné místo, kde byly sochy vytesané z ledu, kaple z ledu, bar z ledu a především také hotel: byly zde udělané opravdové postele z ledu, na nichž byly kožešiny a člověk se zde mohl ubytovat a přespat! No, byla to zajímavá podívaná, ale nevím, jestli bych o to vůbec stála, protože mi stačilo pobýt v ledovém království necelé dvě hodiny a už mi byla docela zima. A strávit tam třeba svatební noc? Brrrrr....

Ledových soch a obrazů zde byla opravdu velká spousta a všechny byly nádherné. Obdivuji ty, kteří dokážou takovou nádheru do ledu vytesat. Ještě nesmím zapomenout na to, že zde byla i ledová klouzačka, kterou jsem samozřejmě neváhala vyzkoušet :)

Po prohlídce Lainio snow village už nás čekal jen krátký přesun autobusem do naší finální destinace: městečka Levi. Levi je jedno z největších lyžařských středisek ve Finsku. Byli jsme zde ubytovaní v chatce pro sedm lidí. Finské chatky byly luxusní - měli jsme zde vlastní saunu, kterou jsme si mohli každý den zapnout a také veškeré vybavení, takže jsme mohli každý den vařit a celkově si lebedit. 

První noc jsme šli spát celkem brzo. (teda já jsem chodila spát brzo každou noc, co si budem povídat..:)) Druhý den ráno nás v Laponsku probudilo krásné počasí. Po snídani jsme se šly projít s českou kamarádkou Janou do městečka. Byly jsme unešené! Svítilo sluníčko, před námi se tyčila pěkná sjezdovka, všude byly krámky se suvenýry a sportovním zbožím, krásné dřevěné stavby a chaty, no prostě parádní atmosféra. Koupila jsem si tam rukavice z pravé ovčí vlny a musím říct, že jsem snad nikdy neměla teplejší a hřejivější rukavice :) 

V poledne však začínala první z organizovaných aktivit: Husky safari. Přesunuli jsme se autobusem asi 20 min cesty na Husky farmu. Byla zde spousta krásných pejsků. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: naše skupina šla nejprve do týpí, kde hořel oheň a u horkého čaje nám paní z farmy pověděla něco o husky, o jejich výcviku a životě. Bylo to zajímavé, ale druhá (hlavní) část programu byla mnohem zajímavější: byla to totiž samotná jízda na husky.

 Ve dvojicích jsme měli saně, které táhlo pět pejsků. Celková trasa měřila pět kilometrů. V první půlce jeden řídil a druhý seděl a vezl se a poté jsme se vyměnili. Jela jsem na saních s Janou a řídila jsem jako první: měla jsem z toho ze začátku trošku strach, protože jsem ty husky musela opravdu ovládat, brzdit je apod., ale nakonec to tak obtížné nebylo :) 

Byl to opravdu skvělý zážitek, protože jsme frčeli krásnou přírodou a svítilo sluníčko. Ke konci už jsme byli všichni trochu vymrzlí, ale stálo to za to. 

Ještě než nás autobus dovezl zpátky do Levi, udělal krátkou zastávku na jednom kopci, kde byl nádherný výhled na celé Laponsko. Měli jsme štěstí, že bylo opravdu jasno a slunečno! 

K večeru jsme neodolala a šla jsem si zaběhat - když už někam cestuji, musím přeci ozkoušet, jak se tam běhá :) A po běhání a sauně jsme v naší chatce uspořádali palačinkový večer. Bylo trochu úsměvné, sjednotit čas večeře: naše chatka se skládala ze dvou Češek, které jsou zvyklé večeřet brzo, Italky a Francouzky, které naopak večeří v devět a déle a třech lidí z Německa, kterým to bylo tak nějak jedno. Nakonec jsme zvolili kompromis a udělali palačinky na půl osmou :) Připravili jsme opravdu hromadu z celého kila mouky a snědli jsme všechno, jen to fiklo! Na slano, na sladko, jak kdo chtěl. Zakončit celý krásný den výbornou večeří, to byla zkrátka parádička. 

...V dalších dnech nás čekala sobí farma, túra na sněžnicích, pěší túra a další hezké věci. Ale o tom až v následujícím článku :)