neděle 1. března 2015

Laponsko - třetí, čtvrtý a poslední den

Třetí den v Laponsku jsme se probudili do trochu horšího počasí. Bylo zataženo a sněžilo. Ale bylo relativně teplo, jen asi -1°C. Čekala jsem, že bude v nejsevernější části zeměkoule strašná zima, ale opravdu, celých pět dní tam bylo jen lehce pod nulou!

Tento den nás čekal další hezký program: Reindeer farm, česky sobí farma. Jednalo se o farmičku, kde bylo asi sto sobů. Malí, velcí, světlí, tmaví...byla jsem překvapená, jak rozdílní jednotliví sobi jsou.
Program byl podobný jako na husky farmě: nejdříve nám paní v typickém kroji řekla něco o sobech, poté jsme měli možnost povozit se na saních jimi taženými, no a poté jsme šli přímo do výběhu, kde jsme soby krmili. Úplný konec prohlídky sobí farmy se konal v místnosti s krbem, kde pro nás byly připravené sušenky a káva a sobí paní ještě trochu pokračovala ve svém povídání.
Před odjezdem do Laponska jsem si řekla, že bych chtěla soba rozhodně ochutnat, ale když jsem je viděla, jak jsou krásní, bylo mi to úplně líto. (Prozradím ale dopředu, že o dva dny později jsem povolila a stejně si sobí stejček dala:)) Dlouho jsem neviděla roztomilejší zvířátka...








Odpoledne jsme si v chatě vařili oběd a kafíčko, šly se s holkama projít do města a taky jsem se byla zase proběhnout. V 8 večer nás ale čekala další organizovaná aktivita: túra na sněžnicích na vrcholek Levi mountain. 
Myslela jsem si, že nám dají sněžnice dole v městečku a pošlapeme pěkně nahoru do kopce, ale jaké bylo moje zklamání, když nás nahnali do autobusu a na kopec vyvezli autobusem! Místo toho, abychom tedy šli túru do kopce, jsme šli spíše po vrstevnici a potom z kopce. Nakonec to ale zas tak nevadilo: proběhla jsem se předtím 10 kiláčků, takže už jsem ten den za sebou nějaký výkon měla. Měli jsme milého vůdce, který nám během cesty vyprávěl o horách a polární záři. Ona totiž tato túra na sněžnicích měla být pojatá jako pozorování polární záře (proto jsme šli za tmy), ale bohužel jsme jí díky špatnému počasí neviděli. 
Bohužel, jediná věc, která túru kazila, byla skupinka nevychovaných Francouzů, kteří šli s námi: na začátku túry si totiž zahulili trávu, takže byli trochu mimo realitu a neskutečně zdržovali a ničili všechno okolo. Tohle chování trochu nechápu, ale holt..každý jsme jiný. 
Ještě nesmím zapomenout zmínit, že jsme během túry udělali přestávku v takovém srubu, kde hořel oheň a byly tam pro nás připravené grilované klobásy a čaj. Ve Finsku v horách je běžné, že jsou zde postavené takovéto sruby s ohništěm a člověk si zde může udělat oheň a popř. i přespat. Moc ráda bych někdy chtěla takovou túru se spaním v horách podniknout.



Čtvrtý den v Laponsku byl defacto volný program. Původně jsme s Janou zamýšlely, že půjdeme lyžovat, protože nás krásně upravené sjezdovky opravdu lákaly. Ale půjčení snowboardu a permice bylo dvakrát tak dražší, než je v Čechách, popř. Rakousku běžné a navíc byly všude strašné fronty, takže jsme lyžovačku odpískaly a místo toho se rozhodly vydat na pěší túrku. 

V místním infocentru jsme se zeptaly na možnosti zimní-pěší turistiky. Paní nám sice ochotně dala mapku, ale řekla nám, že trasa bez sněžnic není schůdná. My jsme se však rozhodly, že se o její schůdnosti přesvědčíme samy. A dobře jsme udělaly, protože celá túra se dala ujít bez sněžnic úplně v pohodě! No dobře, párkrát jsem zapadla do sněhu, ale jinak jsme daly krásných šestnáct kiláčků. V Laponsku nejsou bůhví jak vysoké kopce - něco jsme sice nastoupaly, ale žádná vysokohorská turistika to nebyla. Prostě tak akorát :) Zhruba ve dvou třetinách trasy jsme se občerstvily v lyžařské hospůdce dobrým kafíčkem se šlehačkou a s karamelem. Bylo to opravdu zasloužené, stejně jako sauna, kterou jsme si dopřály, když jsme se vrátily do chaty :) 
(Na fotce neklečím, jen jsem zapadla do sněhu:))


Po této túře nás čekala poslední noc v Levi. V jednom z místních klubů se konala se rozlučková párty, která byla součástí organizovaného programu. Nevím, kdo vymyslel začátek party ve 23:30! Asi nemusím říkat, že jsem nikam nešla a ve 23:30 už spokojeně chrupkala v posteli...

Na úplně poslední den v Laponsku jsem se tím pádem probudila krásné vyspalá a svěží. Dopoledne jsme spolu s ostatními vyklidili chatku, dali si věci do autobusu a před odjezdem, který byl v 16 hodin, jsme stihli podniknout ještě dvě výborné aktivity: 
Nejprve jsme šli do lázní. Jednalo se o docela pěkné lázně, i když na Bad Schandau neměly :) Byly zde tři sauny, z toho dvě obyčejné a jedna nádherná, uprostřed které byl opravdový strom. Také tam byly venkovní vířivky, kde se mi to moc líbilo a různé bazénky. Strávili jsme tam něco přes dvě hodinky a krásně se před tou dlouhou cestou domů zrelaxovali.
Jelikož nám ale vyhládlo, (a také jsme chtěli ochutnat toho soba, i když jsem se dušovala, že to roztomilé zvířátko jíst nebudu) naplánovali jsme si na úplný závěr návštěvu sobí restaurace. Jednalo se o domácí, rodinnou restauraci. Vevnitř byl krásný interiér, obsluha byla milá a přitom se nejednalo (v poměru k finským cenám) o žádný předražený podnik. 
A jak se říká - odříkaného chleba největší krajíc. Dva dny předtím jsem soba jíst nechtěla, ale když jsem viděla všechny ty dobroty v jídelním lístku, změnila jsem názor. :) Dala jsem si tedy sobí polévku a jako hlavní chod sobí steak v pepřové omáčce se šťouchanými bramborami. Polívka s domácím chlebem byla strašně sytá, takže by člověku bývala sama o sobě stačila, ale já jsem prostě chtěla všechno ochutnat :) A všechno bylo vynikající! 



Po pozdním obědě jsme se doslova odvalili k autobusu a ve čtyři hodiny vyrazili. Čekalo nás 700 kilometrů a 10 hodin v autobuse. Uvědomila jsem si, jak jsem zpohodlněla - když jsem byla mladší, 25 hodin cesty do Španělska se mnou nic neudělalo a teďka jsem měla po deseti hodinách oteklé nohy, bolavé břicho a o rozlámanosti ani nemluvím! :)  Asi už holt stárnu...

Abych to ale shrnula: výlet do Laponska byl naprosto úžasný, krásný a užitý na sto procent. Líbilo se mi tam, že zde panoval absolutní klid. (aby taky ne, když jsou zde téměř samé lesy a minimum obyvatel) Takže pro lidi mající rádi klídeček a krásnou přírodu jako já, Laponsko absolutně doporučuji :)
A pokud někomu náhodou moje vyprávění nestačilo, může se podívat na malé video, které jsme v průběhu týdne natočili :)

5 komentářů:

  1. Chtěla bych vidět soba!! :D Super! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasné fotky! To bych také chtěla zažít. Nevím, jestli by tam na mě nebyla trochu zima. Mám už svá léta. Loni v zimě jsem byla "skoro" ve Finsku. :-) V Josefově Dvoře, tady to myslím bylo ( http://www.hotely.cz/josefuv-dul/pobyty/vikendova-lyzovacka-v-jizerkach-s-plnou-penzi-a-skipasem/ )
    Bylo to super a bylo to tak akorát. Drobná rým není na závadu. Nevím, jestli bych ve svých letech zvládla Laponsko. Ale vy jste mladí, tak do toho !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkám, chytli jsme tam hodně mírné počasí - celých pět dní kolem nuly. Kdyby bylo -20, bylo by to o poznání horší :) Ale určitě byste to zvládla!

      Vymazat
  3. Hned bych se tam vrátila :) Úplně jsem se díky tvému článku přenesla o dvě zimy dozadu. Byli jsme tam na začátku prosince a teploty jsme teda vychytali na -30°C :-D což nebylo nejpohodlnější, protože jsem neměla kdoví jak teplé oblečení. A Rudolfa jsem jíst taky nechtěla, ale nedalo mi to - a jak byl famózní. :D Spolu s brusinkovou omáčkou a bramborovou kaší, naprostá kulinářská delikatesa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaaa tak to jsme měli štěstí, v -30°C by se ty naše túrky asi moc podnikat nedaly :) A souhlasím, Rudolf s brusinkovou omáčkou a kaší byl nejnej...

      Vymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!