Další březnové radosti

Březen byl docela nabitý měsíc: měla jsem zde na návštěvě mamku, navštívila jsem Helsinky, o týden později Tallinn, měla jsem narozeniny, začala mi škola, přišlo jaro, potom se vrátila zase zima...no a kromě těchto velkých "akcí" se stalo ještě několik menších, ale o nic méně radostných událostí.
Tak například...
Kuopio Ski jumping 
Pozorní čtenáři jistě ví, že se v Kuopiu, městě, kde právě pobývám, nachází skokanské můstky. Okolo můstků chodím pravidelně běhat, (když nejsem líná, tak si občas vyběhnu i sjezdovku, která podél nich vede) ale celou zimu zely prázdnotou a nikdo na nich neskákal.
Až do začátků března: devátého se zde konalo mistrovství světa ve skocích na lyžích. Ačkoliv jsem téměř nikdy nesledovala žádné sporty, tohle jsem si nemohla nechat ujít. Mistrovství bylo parádně načasované, protože tu byla ještě na návštěvě moje mamka, takže byl náš český fanclub ještě o něco silnější.
V den mistrovství bohužel foukal velmi silný vítr, takže dokonce hrozilo, že bude celá akce zrušena. Naštěstí se to nestalo, ale chvílemi jsem při pozorování skokanů docela trnula hrůzou, když jsem viděla, jak letí vzduchem a cloumá s nimi vítr.
Z 65 závodníků byli 4 Češi. Na bednu sice žádný z nich nedosáhl, ale i tak předvedli dobrý výkon - přijde mi obdivuhodné už jenom to, že se někdo na ten vysoký můstek postaví a skočí. :)

Skoky na lyžích byly tedy velký a nevšední zážitek - nikdy předtím jsem to naživo neviděla.

Další věc, kterou jsme podnikly s mamkou, byla návštěva vikingské restaurace Harald. Tuhle restauraci doporučuji všem gurmánům, kteří zamíří do Finska: jednalo se o absolutně nejlepší jídlo, které jsem tu za celé 3 měsíce jedla. (Ano, předčilo to i soba) Jelikož se jedná o franšízový podnik, můžete restauraci najít nejenom v Helsinkách a v Kuopiu, ale i v dalších větších finských městech. Přestože nejsem žádný velký masojed, dala jsem si vikingský talíř, na kterém byl kousek vepřového, kousek hovězího, jelení klobása, kořenová zelenina -> to všechno přelité výbornou omáčkou a k tomu smetanové brambory. A jak říkám, bylo to to nejlepší, co jsem doposud ve Finsku jedla! 

Špičkovou kuchyni doplňuje autentická atmosféra a dřevěný, středověký interiér restaurace. Něco jako v Čechách v Dětenicích, akorát ve vikingském stylu. A tady na vás nepořvávají, co budete žrát. :)

Jak už jsem zmínila, v polovině března se ukázalo jaro. Bohužel, opravdu se jen ukázalo. Týden svítilo sluníčko, slezl téměř všechen sníh, teploměr ukazoval kolem deseti stupňů a bylo to fajn. Dokonce začaly kvést kočičky a pučet stromy, což jsem ve Finsku opravdu nečekala. Začala jsem nosit jarní kabát, čepice schovala na dno skříně a bláhově jsem si myslela, že to takhle zůstane. Omyl! O týden později klesly teploty opět pod nulu, začal padat déšť se sněhem a já jsem byla opět nucená ty čepice ze skříně vyndat. Tady mě napadá jen tento lehce ohraný, ale přesto velice výstižný obrázek...

 Zkažené počasí nás však s kamarádkou Janou neodradilo a vyrazily jsme minulou neděli na zhruba dvacetikilometrovou túru, kterou jsme zakončily návštěvou nejlepší a nejkrásnější kavárničky v Kuopiu. Taky se jednu březnovou sobotu konal další workshop acrojógy, kterého jsem se zúčastnila a bylo to skvělé. Zase jsem své "acrojógové" zkušenosti posunula o kus dál. Takovéhle akční víkendy já zkrátka můžu. :)

No a poslední důležitá březnová věc, kterou nesmím opomenout zmínit, byla polární záře v Kuopiu. Stalo se to 17. března: několik erupcí na Slunci, které způsobily velice silnou polární záři. Tak silnou, že byla viditelná nejen za polárním kruhem, ale i v "jižnějších" oblastech Skandinávie (samozřejmě tedy i v Kuopiu) a...podržte se, byla prý vidět i v Čechách! 

Já jsem na polární záři vydala podívat na Neulamäki tower, rozhlednu asi 15 min cesty od našeho domu. Na rozhledně, která jinak obvykle zeje prázdnotou, bylo nyní několik desítek lidí pozorující oblohu.

Asi hodinu jsem vydržela pozorovat bílo-zelený měnící se mrak. A bohužel se musím přiznat, že jsem byla docela zklamaná. (což se mi málokdy stane:)) Představovala jsem si polární záři jako obrovskou bombu, ale ve skutečnosti to byl spíš takový zajímavější mrak a ty krásně barevné obrázky, které vám vyplivne google pod heslem "polární záře" nebo "aurora borealis" jsou spíše dílem dobrého foťáku. 

Ano, možná jsem tam nebyla ve správnou dobu. Kolem půlnoci prý záře ještě zesílila, ale tou dobou už jsem spala ve svém pelechu. Možná, kdybych se byla bývala vydala na rozhlednu o půlnoci ještě jednou, byl by to zážitek větší. :)