Víkend v Kaohsiungu

Minulé dva víkendy byly ve znamení velkého sportu, a tak jsme s Káťou udělaly pro tento víkend změnu a jely jsme se trochu nadýchat velkoměstského vzduchu - rozhodly jsme se navštívit naše české kamarády, kteří studují v Kaohsiungu, což je 2. největší město na Taiwanu (žije zde cca 1,6 milionů obyvatel). Míra s Ivčou už byli v Kaohsiungu dvakrát, a tak s námi nejeli.
Jelikož byl náš víkend (jak jinak) plný zážitků, rozhodla jsem se je místo souvislého vyprávění shrnout do několika bodů:
Pátek

• Když jsme s Káťou přijely na místo, čekalo nás nemilé překvapení: obrovský liják. Nebyly jsme na to připravené, a tak jsme šly s Terkou a Pájou, které nás vyzvedly na nádraží, ihned kupovat deštníky. Poté nás holky vzaly do jejich oblíbené restaurace na výborné kuře s rýží.
• Po obědě jsme se ubytovaly u nich na bytě a když přestalo pršet, vzala nás Pája na procházku po místní art street, což byla ulice plná moderního umění a různých soch. 
  
• Večer jsme se rozhodli užít trochu nočního života. Nejprve jsme se jeli navečeřet na jeden z místních nightmarketů - jelo nás asi 12 Čechů na skútrech, všichni troubili a zběsilá jízda přelidněným Kaohsiungem byla docela zážitek. Z nightmarketu jsem však byla trochu zklamaná a konstatovala jsem, že u nás v Hualienu máme lepší :) 
• V pozdějších hodinách jsme vyrazili do klubu Lamp, který se nacházel nedaleko 2.největšího taiwanského mrakodrapu. V tento den zde byla akce, že všechny holky měly po celou noc veškeré pití - včetně koktejlů - zdarma. Kdyby se něco podobného zavedlo v Čechách, všechny diskotéky už by dávno zkrachovaly, ale na Taiwanu to prostě funguje :) 
  
• V sobotu jsme si trochu přispali a po pozdní snídani a krátké procházce jsme já, Káťa a Pája vyrazily na menší výlet, na ostrůvek Cijin. Je to místo, kam člověk musí dojet trajektem (cesta však trvá z kaohsiungského přístavu pouhých 10 minut), ale pak se může povalovat na pláži s černým pískem. My jsme se na pláži moc neválely, zato jsme si prošly uličky s místními obchůdky, vyšplhaly jsme na maják, podívaly se na starodávné hradby apod. Narozdíl od předchozího dne nám velmi přálo počasí - svítilo sluníčko a bylo krásně modré nebe.
  
  
  
• Po návratu z Cijinu jsme vyrazili na večeři do pákistánské restaurace, kterou měli naši hostitelé hned "za barákem". Jelikož jsem si velmi zamilovala indickou kuchyni (a pákistánská je, jak jsem zjistila, velmi podobná) , byl to pro mě ohromný gurmánský zážitek. Jídlo bylo sice na taiwanské poměry dost drahé, ale rozhodně mi to za to stálo.

•  Po pákistánské večeři nás ještě kluci vyvezli na skútrech na kopec nad město k nápisu "Love", což je místní velká turistická atrakce. Byl zde fakt parádní výhled!

V neděli  jsme se vyspali dorůžova a poté opět vyjeli za kulturou, a to do buddhistického komplexu Fu Guan Shan, který se nacházel asi hodinu cesty na skútru. Opět nám přálo počasí, byla zde příjemná atmosféra a tak jsme zde strávili fajn dopoledne. 

• Po návratu z Fu Guan Shanu a po obědě nás čekal další malý výlet - jezero Lotus Pond. Tentokrát s námi vyrazila opět už jen Pája - kluci zůstali v bytě a začali připravovat večerní grilování. Lotus Pond je další turistická atraktivita, která se nachází v Kaohsiungu. Na jezírku jsou barevné pagody a různé buddhistické svatyně. 

Nejvýznamnější je ta na této fotce - člověk má vejít dovnitř drakem a ven tygrem. Poté se ho prý bude držet štěstí a peníze.

• Jak už jsem zmínila, poslední večer v Kaohsiungu jsme grilovali. Naši kamarádi mají pronajatý byt ve věžáku u řeky Love river a na střeše domu často pořádají různé grilovačky a párty. (na fotce níže je pohled z jejich střechy) My si takovéhle srandy sice na kolejích dovolit nemůžeme, ale zase máme narozdíl od nich ubytování zadarmo. Všechno má holt svoje pro a proti.

          Já jsem si na gril koupila asi půlkilovou chobotnici, která vyšla na méně než 50Kč. Kéž by byly ceny             mořských plodů v ČR taky takhle nízké! :)  

• V pondělí ráno jsme se s Kaohsiungem rozloučily. Před cestou domů jsme se ale ještě s Káťou vydaly vlakem mírně na sever od Kaohsiungu do města Luizhu, kde se nachází Kao Yuan University, na které studuje náš kamarád David. Provedl nás po kampusu, trochu jsme probrali život a dali si nějaký ten oběd. 
• Po obědě jsme už musely jet domů, protože nás čekala sedmihodinová cesta vlakem - koupily jsme si totiž s Káťou RAIL PASS, což je týdenní neomezená jízdenka na vlak. -> Studentská stojí 799NT na týden(599 NT na 5 dní), vystaví ji na každém větším nádraží po předložení pasu a ISICa. Dá se tím hrozně moc ušetřit co se týče cestování po Taiwanu, ale má to jeden háček - pass neplatí pro rychlíky, ale jenom pro pomalejší vlaky, takže se vám to cestování trochu natáhne.
• Vzhledem k tomu, že jsem si na nádraží koupila do vlaku plnou krabičku sushi a že jsem měla rozečtenou hrozně hezkou knížku (to jest A hory odpověděly), těch sedm hodin mi hodně rychle uteklo.

Víkend v Kaohsiungu byl parádní, ale přesto jsem se těšila zpátky domů do Hualienu. Na podzim jsem se na výběrové schůzce rozhodovala, zda jet právě do Kaohsiungu nebo na "samotu u lesa" do Hualienu a jsem hrozně ráda, že jsem si vybrala právě Hualien, a to kvůli krásné přírodě, menšímu vedru, horám a výborným podmínkám na sport :) 

Na závěr bych taky chtěla poděkovat Páje, Honzovi a všem dalším za to, jak pěkně se o nás v Kaohsiungu starali, poskytli nám střechu nad hlavou a bezpečně nás vozili na skútru. Prostě další parádně strávený víkend!!