středa 7. května 2014

Na skok do Kentingu, aneb za 4 dny 400 kilometrů na kole

Neuplynul ani týden od uběhnutého maratonu -  mně i Kátě otrnulo, přestaly nás bolet nohy a začaly jsme vymýšlet, jakou sportovní bláznovinu podnikneme tento víkend. 
Naplánovaly si jsme tedy cyklovýlet na úplný jih Taiwanu, do národního parku Kenting. Výlet byl vymyšlený zhruba tak, že na jih dojedeme na kolech, (s výjimkou jednoho nebezpečného, horského úseku - ten byl v plánu přejet vlakem) a zpátky domů do Hualienu už se povezeme vlakem.
Původní plán byl takový, že během čtyř dnů najedeme zhruba 250 kilometrů a sobotu a neděli strávíme ve slunném Kentingu. Nakonec vše dopadlo úplně jinak. Vezmu to tedy popořádku:
Pátek, v půl osmé ráno jsme vyrazily. Já, Káťa a naše taiwanská kamarádka Cola, která byla minulý semestr v Hradci. Naším cílem pro tento den bylo město Guanshan, vzdálené asi 100 kilometrů od našeho kampusu. 
Když jsme ráno vyjížděly, strašně pršelo. Nenechaly jsme se tím však odradit a doufaly jsme, že to přejde - déšť opravdu po chvíli přešel a tak jsme většinu dne šlapaly v poměrně příjemném počasí. 

Byly jsme ještě svěží, čisté a neunavené, a tak nám cesta příjemně ubíhala. Zastavily jsme se cestou na typicky taiwanský oběd (vepřové maso v omáčce z želé ze zeleného čaje - zní to nechutně, ale byla to opravdu delikatesa!), vyfotily se u obratníku raka a taky jsme se podívaly do čajového obchodu, kde nám milá paní udělala degustaci. 
Obratník raka :) 
                      Ochutnávka čaje - kafíčkem by mě sice uctili víc, ale i tak to byl zajímavý zážitek :)

V šest večer, po celodenním šlapáním, se opět příšerně rozpršelo. Měly jsme to do cíle zhruba 20 kilometrů a projížděly jsme zrovna městem Chischang, které je vyhlášené dobrými lunchboxy. (lunchbox = dřevěná či papírová krabička s jídlem, obvykle v ní je nějaké maso, zelenina a rýže) Kdybychom s sebou neměly Colu, vůbec bychom takovou důležitou gurmánskou informaci nevěděly!  
Zastavily jsme tedy na večeři, která byla po celém dni velice zasloužená. Poté už jsme jen odšlapaly poslední kilometry, ubytovaly se u velmi milé babičky (opět  patří velký dík Cole, která nám ubytování domluvila!) a padly do postelí.
V sobotu jsme po snídani pokračovaly v našem šlapání. Zbývalo nám zhruba 60 kilometrů do Taitungu. Toto větší město bylo jedním z našich důležitých záchytných bodů. Dorazily jsme tam před polednem. 
Čekal tam na nás Coly přítel, který nás pozval na oběd do vyhlášené místní taiwanské restaurace. Objednal nám mimo jiné polévku z prasečího mozku. Byla to fakt dobrota! 
 Prasečí mozeček zblízka :)
 Na obědě jsme se dozvěděly nemilou informaci, a to takovou, že nám nevezmou do vlaku kola. Na Taiwanu se prý smí vozit vlakem jenom skládačky. Byly jsme tedy nucené pozměnit naše plány - došlo nám, že místo cesty zpátky vlakem budeme muset hezky pěkně zase šlapat. Rozmýšlely jsme se tedy, jestli má vůbec cenu na jih do Kentingu jezdit, protože tam budeme mít strašně málo času. (musely jsme být doma v pondělí večer, kvůli úterní  škole) 
Nakonec jsme se však rozhodly, že tam alespoň na jednu noc pojedeme. Měly jsme štěstí, že jel z Taitungu na jih do Kentingu přímý autobus, do kterého nám vzali i naše kola. Cola zůstala se svým přítelem v Taitungu a my jsme s Káťou nasedly do autobusu a o dvě hodiny později jsme dorazily do Kentingu.

 V Kentingu jsme měly v plánu navštívit National museum of marine biology and aquarium, ale jelikož tam zavírali poměrně brzy a akvárium je opravdu rozlehlé, rozhodly jsme se nechat jeho návštěvu na druhý den ráno. Jely jsme se tedy ubytovat - šlapaly jsme na kole podél pobřeží do města, kde jsme měly zabookovaný hotel - sice asi jen 20 kilometrů, ale foukal příšerný protivítr, a tak to bylo velmi náročné. Když jsme hotel konečně našly, neměly jsme už pomyšlení podnikat cokoli dalšího.
 A obzvlášť ne na kole! Milý pán v hotelu nám však poradil, že nedaleko od našeho hotelu se nachází obrovský night market - (tedy noční trh, kde můžete ochutnat všelijaké speciality.) a že tam každých 15 minut jezdí MHD.
To ovšem byla jiná! Nechat se na night market po celodenním šlapání dovézt autobusem a tam si dát pořádně do nosu, to se nám zamlouvalo, a tak jsme se bleskově osprchovaly a vyrazily.


Jak je vidět, night market jsme si zase opravdu užily. Knedlíčky plněné vepřovým masem, grilovaná chobotnice, dortíček z kachní krve, mrkvový shake... no zkrátka velká odměna za ty naše našlapané kilometry :) 
V neděli jsme vstaly poměrně brzo, abychom byly na devátou nachystané ve výše zmiňovaném mořském světě. V devět tam totiž otvírali. U vstupu jsme byly zděšené z davů lidí, které do akvária proudily, ale vzhledem k tomu, že to tam bylo opravdu obrovské, se dav hodně rychle rozptýlil. 


V mořském světě jsme strávily něco přes 2 hodinky. Bylo to tam moc hezké, nejvíce se mi líbili tučňáči (až na to, že u jejich expozice byla příšerná zima) a také mě překvapil tuňák - netušila jsem, jaká je to obrovská ryba. 
Poté, co jsme si prohlédly mořský svět, jsme na kolech přejely 20 kilometrů do města, odkud nám jel autobus zpátky do Taitungu. Rády bychom na jihu zůstaly mnohem déle (jsou tu prý výborné túry v tamním národním parku a také písčité pláže)  , ale jak už jsem říkala, velmi nás tlačil čas. 

Zpátky do Taitungu jsme dorazily v půl páté odpoledne. Ještě ten den jsme chtěly nějaké ty kilometry urazit. Domů jsme jely jinou cestou - pokusila jsem se to znázornit na mapce. Po červené cestě jsme jely dolů. Po zelené cestě, tj. podél moře, jsme jely zpátky domů. A fialový úsek značí trasu, kterou nás dopravil autobus :) 

Během nedělního večera jsme urazily ještě 50 kilometrů. Asi v devět večer jsme dojely do města Chenggong. Vypadalo to tam opravdu mrtvě a opuštěně, ale nakonec se nám tam po chvíli podařilo najít poměrně levný hotel. (tentokrát jsme totiž žádné ubytování zamluvené neměly - jely jsme tzv. na blind, protože jsme netušily, kam až budeme schopné ten den dojet) Okamžitě jsme padly do postelí, protože poté nás čekal poslední, avšak nejnáročnější den. 
Pondělí tedy začalo vydatnou snídaní. (město, které bylo předchozí den večer opravdu mrtvé, se druhý den ráno probudilo k životu a přímo vedle hotelu byla otevřená pěkná snídaňová restaurace s ochotnou, anglicky mluvící servírkou - to je na Taiwanu opravdová rarita)  Bohužel, naše nálada nebyla příliš veselá - venku totiž strašně moc pršelo a navigace nám ukazovala 115 kilometrů do cíle. Věděly jsme ale, že to domů chtě nechtě dojet musíme, a tak jsme opět oblékly pláštěnky a vyrazily do deště. 

Řekla bych, že jsem opravdu odolný a trénovaný člověk, ale tato cesta byla jedním z  mých nejtvrdších výkonů, které jsem za svůj život zažila. Posledních 115 kilometrů naší cesty jsme jely skoro 12 hodin, většinu času nám pršelo, občas zahřmělo a foukal silný vítr. Myslely jsme, jak se budeme kochat výhledem na moře, ale v tomto počasí jsme z něj skoro nic neměly.
 Upřímně jsme s Káťou konstatovaly, že nějaký maraton byl proti tomuhle výkonu procházka růžovým sadem. :)
Do kampusu jsme dorazily v sedm večer. Naprosto vyřízené, s  bolavými zadky a vymytými mozky (když člověk čtyři dny skoro pořád jenom šlape na kole, honí se mu hlavou opravdu nejrůznější myšlenky). Ještě než jsme padly do postelí, spořádaly jsme obrovské palačinky a poseděly jsme společně s Mírou a Ivčou, abychom si všichni navzájem sdělili své víkendové zážitky.
Za čtyři dny jsme tedy najely téměř rovných 400 kilometrů. Byl to opravdu můj životní cyklistický výkon, navíc v kombinaci s příšerným počasím. (ano, vybraly jsme si opravdu nejdeštivější víkend, který jsme doposud na Taiwanu zažily) 
Ale je potřeba neustále překonávat své limity, a tak tohoto výletu rozhodně nelituji :)   

3 komentáře:

  1. P.Pastyříková11. května 2014 17:38

    Holky jste opravdu dobré. Cyklistiku miluji, ale taková trasa a ještě v dešti a v časovém presu, to je obdivuhodné. Své limity jste posunuly za hranice, které mnoho jiných cyklistů nezahlédne ani z dálky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za moc milý komentář...za hranice jsem se tentokrát opravdu posunula :-)

      Vymazat
  2. Ahojky Verco,UZAAASNY,tolik km jste ujely,parada,mate muj velky obdiv. Ja taky jezdim na kole,ale tolik km v tak kratkou dobu jsem jeste neujela. Jinak,na Tvuj blog jsem narazila vcera a hltam ho jednim dechem,fakt super ;-)jen tak dal

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!