Poslední měsíc na Taiwanu zahájen!

Ano, je tomu tak. Za měsíc touhle dobou už budeme pryč z Taiwanu - konkrétně na Bali, což je šestý a zároveň poslední stát, který během našeho pětiměsíčního putování navštívíme.
V minulých dnech jsem toho na blog moc nenapsala. Bylo to jednoduše proto, že jsme byli stále u nás v kampusu a nepodnikali jsme žádný větší výlet. To ale neznamená, že bychom se nudili nebo že bychom neměli dost zážitků! Spíš se jednalo o takové menší střípky a drobné radosti, jako třeba následující:

•  Minulý víkend jsme měli půldenní "soustředění" s cyklistickým kurzem, kam jsme se na začátku pobytu zapsali. Spočívalo to v tom, že jsme museli jako rozcvičku uběhnout 5 kilometrů a potom jsme na kolech vyrazili na jeden kopec v blízkém okolí. (pro nás tedy velká pohodička :) Měla to být taková malá příprava na dvoudenní, dvousetkilometrový výlet, který nás čeká příští víkend. Součástí však byla i jakási teorie, kdy učitel čínsky vysvětloval, jak se má jezdit na kole do kopce. To mi přišlo trochu vtipné, protože myslím, že na kole mám kopců naježděno opravdu požehnaně a že vím, jak se do kopce jezdí. :) Pak jsme se ještě učili, jak vyměnit duši, což už bylo mnohem užitečnější. 
  
• Kromě toho, že neustále někde běháme, jezdíme na kole a makáme na svých tělech (to je vtip - nicméně už skoro 2 měsíce posiluju cca 5x týdně břicho. To je nejvíc, co jsem kdy vydržela :)), jsme si jedno slunečné odpoledne s holkama půjčily rakety a zkusily jít hrát tenis. No, ne že by nám to nějak extra šlo, ale výborně jsme se u toho pobavily a také jsme si nadělaly sérii skoro-profesionálních fotek. 

• Viděla jsem poprvé hada! Poprvé naživo, ve volné přírodě na Taiwanu, né za sklem terária. Stalo se to, když jsem jela večer ve tmě na kole a málem jsem ho přejela - naštěstí jenom málem. Byl klidný, a tak jsem šla k němu blíž, abych si ho mohla vyfotit. Byl to krasavec, avšak tenhle druh je prý pěkně jedovatý.

• Kromě hadího poprvé jsem také zažila své první velké zemětřesení! Stalo se to 21.května ráno. Zrovinka jsem dojedla snídani a dopila ranní kafíčko, když v tom se začalo všechno strašně klepat. Trvalo to asi jen 10-15 vteřin a pak bylo po všem. Taiwanská spolubydlící, která už měla se zemětřesením více zkušeností, začala ihned otevírat dveře na balkon - pro případ, že bychom musely skákat ven. My, správní Češi, jsme z toho samozřejmě měli velký zážitek. Já bohužel ne moc pozitivní - ještě celý den jsem se klepala a měla jsem špatnou náladu. Zemětřesení mělo sílu 5,9 stupně. Richterova stupnice udává, že se jedná o zemětřesení spadající do kategorie "střední". Kdyby se však zem otřásla o stupínek víc, už by se jednalo o "silné".

• Během minulých dní jsem také měla spoustu gurmánských zážitků. (kompenzace za to, že se letos nezúčastním Prague food festivalu:). Navštívily jsme s Káťou vyhlášenou hualienskou knedlíčkárnu. Možná jsem to už někdy psala, že se na Taiwanu s velkou oblibou jedí malé, plněné knedlíčky. Většinou bývá vevnitř vepřové maso, krevety nebo třeba nějaká zelenina. Restaurace, kterou jsme navštívily, má mnohaletou tradici, je otevřená nonstop a na knedlíčky se zde čeká velká fronta. My jsme frontu vystály a opravdu to stálo za to.
  

Nutno dodat, že dvě vynikající polévky, box s deseti rýžovými a dvěma většími, kynutými knedlíky, vyšel na 90 NT, což je něco málo přes 50Kč. Není to nádhera se ve dvou lidech za 50Kč pořádně nacpat a ještě k tomu mít boule za ušima?

• Další gurmánský zážitek se konal včera. Navštívily jsme, opět já a Káťa, indickou restauraci v Hualienu. Už jsem se několikrát zmiňovala o tom, že jsem si tady v Asii strašně moc oblíbila indickou kuchyni. Až se vrátím domů, začnu makat na tom, abych jí také uměla vařit. Na pomyslný seznam zemí, které bych chtěla jednou za svůj život navštívit, jsem si také Indii připsala - jednou bych tam moc ráda podnikla gurmánskou cestu :) 

• Poslední dobou se už lehce přistihujeme, že se začínáme těšit domů. Ano, strašně se mi tu líbí a jsem na Taiwanu moc a moc spokojená. ALE - vadí mi tu jedna věc, a to obrovská vlhkost. Vlhko samo o sobě by nebylo tak strašné, kdyby nebylo spojeno s kamarádkou plísní. Je to smutné, ale s plísní tady dost bojujeme. Už jsem vyhodila dva plesnivé penály a každý den kontroluji kufr, boty, bundy a další věci a trnu, aby se na ně plíseň taky nedostala. A to musím říci, že si v pokoji udržujeme relativně pořádek, nenecháváme nikde mokré věci a také jsme vyzbrojeni pytlíčky, které plíseň pohlcují. 

• Také vedeme čím dál častěji debaty o tom, na jaké jídlo se domů těšíme. Nemůžu říct, že bych měla po něčem vyloženě "absťák" - asijskou kuchyni si opravdu užívám a chutná mi. Nicméně těším se například na šopský salát, na SÝRY (parmazán, niva, hermelín...všeho se přežeru, až přijedu domů!), na křupavé kaiserky, na máslíčko, na kvalitní jogurt každý den, na lasagne, na smetanu, na kremrole (a jogurťáček a míša řez a další oblíbené dortíčky), na bramborovou kaši...a tak dále a tak dále. Mohla bych pokračovat. Doma však budu smutnit, že mi chybí plněné rýžové koule, které tady jím každý den k večeři, guáva (toto výborné ovoce jsem v Čechách snad nikdy neviděla a tady ho jím skoro denně...), grilovaná chobotnice za pár kaček, sushi za pár kaček, ovocné shaky a tak.  

• Abych to zakončila - poslední měsíc, který nás na Taiwanu čeká, si hodlám velmi užít. (čeká nás dvoudenní cyklovýlet do národního parku Taroko, půlmaraton ve městě Taitung, nějaké ty túry a tak...)  Myslím, že pět měsíců je tady úplně tak akorát. Doufám, že náš poslední měsíc bude stejně vydařený jako ty předešlé a že se celá naše skupinka vrátí v pořádků domů :)