Naše čtrnáctidenní putování, díl 4. -> ostrovy Langkawi a Penang

Z Cameron Highlands, o kterém jsem psala v minulém článku, jsme se přesunuli na ostrov Langkawi. Cesta byla poměrně dlouhá -> v šest večer nám jen z Cameron Highlands autobus do města Ipoh, kde měl být přestup na noční vlak, kterým jsme hodlali jet na ostrov Langkawi (resp. do města, ze kterého nám potom jel trajekt)
Když jsme však po dvouhodinové cestě dorazili do Ipohu na nádraží, zjistili jsme, že onen vlak je už obsazený a žádný další nejede. Místní lidé nám poradili, že máme zkusit dopravu nočním autobusem a nasměrovali nás na autobusové nádraží, které bylo od vlakového vzdálené cca 20min taxíkem.
Na autobusák jsme dorazili cca v 10 večer a první autobus, který měl jet odtud v 1 ráno byl rovněž plný! Měli jsme kliku, že v autobuse, který vyjížděl o půl třetí ráno místo bylo, a tak jsme zakoupili lístky a nezbylo nám nic jiného, než čekat a čekat. Byla to docela dlouhá noc, venku před autobusovou halou bylo vedro a žrali nás komáři, vevnitř byla zase zima z klimatizace.
Když už jsme se dočkali a blížilo se půl třetí ráno, zjistili jsme, že má autobus hodinu zpoždění...
Zkrátka - byli jsme velmi vyřízení a byl to jeden z momentů, kdy taková úžasná věc, jako je cestování, dovede být vyčerpávající. Když autobus v půl čtvrté ráno přijel, všichni jsme v něm okamžitě usnuli.
Po cca čtyřhodinové cestě nás vyplivl na místě, ze kterého odjížděl trajekt na Langkawi.
 Ten nám jel naštěstí téměř hned a navíc bez zpoždění, takže jsme už kolem desáté dopoledne byli na ostrově.

Ostrov Langkawi je proslulý především díky dvoum věcem: 

a) je zde bezcelní zóna, takže si sem spousta lidí jezdí užívat levný alkohol 

b) je zde geopark (zvláštní druh chráněného území, které je významné svou geologickou minulostí, jak nám furt vštěpují do hlavy ve škole...) a krásná příroda

My jsme si zde na dva dny půjčili skútry a celý ostrov docela detailně prozkoumali. Jeli jsme nahoru údajně nejstrmější lanovkou na světě, kde byl krásný výhled. Bylo zde také něco jako stezka korunami stromů, ale ta byla bohužel v době naší přítomnosti v rekonstrukci.

Viděli jsme parádní západ slunce na black sand beach a všelijak jsme u něj pózovali. Black sand beach je v překladu pláž s černým pískem. Ten jsme ale vůbec neviděli, protože byl údajně zakrytý pod pískem normálním :)

Viděli jsme ještě spoustu dalších věcí - noční trh, vodopád, ve kterém jsme se koupali a způsobili tím pozdvižením místním výrostkům, muzeum řemesel, které se na ostrově provozují apod. 

Večer byla obvykle na programu nějaká ta večeře a následně návštěva místního koktejl baru. Mně teda v tom vedru (a navíc ještě po běhání) vždycky stačilo jenom nealkoholické mojito :D 

Na Langkawi jsem si  dala výbornou chobotničku - sice mi to teda trochu kazily ty hranolky, které mi donesli, přestože jsem je nechtěla, ale chobotnice byla naprosto znamenitá!

Tím, že mi bylo po ránu jako jedné z mála dobře, jsem si také vychutnala luxusní malajskou snídani, kterou jsme tu měli v ceně. Byli jsme totiž ubytovaní v pěkných bungalovech se snídaní, což byl co se ubytování týče asi největší luxus, který jsme na našich cestách po Asii měli. :) 

Poslední den našeho pobytu na ostrově jsme si s holkama zaplatily půldenní výlet loďkou - "Island hopping"  (Míra s námi nejel, protože dospával své narozeniny, které slavil předchozí večer...)

Pluli jsme na nedaleký malý ostrůvek, kde bylo sladkovodní jezero, jenž má údajně pozitivní vliv na plodnost. Bylo to příjemné, koupat se jednou v neslané vodě :) Dále jsme viděli krmení orlů a jednu moc pěknou pláž, kde jsme se rovněž koupali. 

Byly to příjemně a odpočinkově strávené čtyři hodiny. Když jsme se vrátili z výletu, čekal už na nás Míra s naší bagáží a vyrazili jsme na trajekt, který nás převezl na ostrov Penang.

Penang se nachází cca 100 kilometrů vzdušnou čarou od Langkawi. Jednotlivé ostrovy jsou absolutně rozdílné - zatímco na Langkawi je krásná příroda a celý ostrov má spíše vesnický ráz, Penang je více přelidněný a velkoměstský. Navíc je s pevninou spojen silničním mostem, kdežto na Langkawi se můžete dostat jen lodí nebo letadlem. 

Místní pouliční umění

Malajské sladkosti - obvykle nesnáším obarvené sladkosti, ale tyto byly naprosto vynikající! Všechno je vyráběné na bázi kokosu a rýže, takže je to vlastně i docela zdravé...

Měli jsme zde rovněž půjčené skútry (pro představu - půjčení skútru pro jednoho na den se pohybovalo do 100kč včetně pohonných hmot...), které nám opět umožnily prozkoumat celý ostrov. Musím říct, že jsem se občas docela bála řídit v místním provozu a ještě k tomu vlevo, ale všichni jsme to zvládli v pohodě...až na ty spáleniny.

My dámy na skútru ... všechny jsme se ten den stihly spálit o vejfuk...Bohužel já nejvíce a asi mi zůstane na památku pěkná jizva :D

Na Penangu jsme tedy viděli: místní street art (foto výše), pěknou pláž, džungli, kde bylo strašné vlhko- (ještě víc jak na Taiwanu, a to je co říct), dva buddhistické chrámy, kde jsme strašně zmokli,
obří prodejnu místní kávy/čokolády/čaje, kde se mi strašně líbilo, protože jsme tam mohli degustovat,
hadí chrám, kde byli volně puštění živí hadi (byli sice jedovatí, ale byl to nějaký druh, co ve dne nevidí a spí, tudíž prý nebyli nebezpeční) a spoustu dalších věcí.
Cestou z výletu na skútrech nás zastihl obří liják - tak moc obří, že se během chvíle udělaly na zemi cca patnácticentimetrové záplavy.

V jednom z buddhistických chrámů těsně předtím, než začalo lejt...

...A takhle napršelo během chvíle!

Na Penangu jsme tedy strávili dvě noci - myslím, že to stačilo tak akorát. Když bych měla oba ostrovy srovnat, musím jednoznačně říci, že Langkawi byl mnohem lepší. I když samozřejmě měl každý něco do sebe :) Další den ráno po tom strašném lijavci nám letělo letadlo z Penangu do Kualy Lumpur a odtud potom do Siem Reapu v Kambodže. 

Kambodža pro mě představovala nejlepší zážitky a nejzajímavější místo z celého našeho dvoutýdenního výletu, ale o tom budu psát zase zítra...

Naše čtrnáctidenní putování, díl 3. -> Cameron Highlands

Ačkoliv jsme v místě zvaném Cameron Highlands strávili pouze jedno odpoledne, musím mu věnovat samostatný článek, protože se mi tady z celé Malajsie líbilo úplně nejvíc.
Jedná se o pohoří ve středu Malajsie, které je proslulé nádhernou zelenou přírodou, čajovými plantážemi, horami a různými typy farem. Je zde čistý vzduch a díky vyšší nadmořské výšce zde není takové vedro jako v jiných částech země (bylo zde cca 20°C).
Dorazili jsme sem v poledne a protože jsme neměli moc času (v noci jsme měli naplánovaný přesun na ostrov Langkawi), domluvili jsme si v nejbližší cestovní agentuře na celé odpoledne řidiče, který nás provezl po těch nejzajímavějších zákoutích.

Nejprve jsme byli vyvezeni na nejvyšší vrchol Cameron Highlands, kde byla rozhledna. Kdybychom si tam vyšlápli pěšky (cca 10km do kopce po silnici), byl by celý zážitek ještě umocněn, ale i takhle to bylo nádherné...hlavně ten výhled.

Čajové plantáže a lidé, kteří sbírají čaj -> během dne jsme navštívili ještě továrnu, kde jsme se mohli seznámit s tím, jak se čaj vyrábí.

Mezi naše další zastávky patřily také dvě farmy - včelí a motýlí. Ta včelí byla fajn (viděli jsme včely a ochutnali med), ale ta motýlí byla přímo excelentní. O motýly se tam totiž jednalo jen hodně okrajově - sice tam spoustu motýlů bylo, ale spolu s nimi tam byli taky hadi, želvy, stonožky, štíři, ještěrky a různé další potvory. Měli jsme štěstí, že se nás ujal místní průvodce, začal všechny potvůrky vytahovat z terárek a dovolil nám se s nimi fotit. Byli jsme jako u vytržení a výsledkem je kromě super zážitku hromada povedených fotek... (nedělalo mi problém vzít do ruky nic, kromě hada...:D )

 

Po této zvířecí show jsme jeli na jahodovou farmu. Více než samotné pěstování jahod mě ale zajímaly produkty, které si tam člověk mohl koupit - jahodový shake, džus, jogurt, pohár, nanuk... prostě všechno možné z čerstvých jahůdek.

Viděli jsme tedy spoustu věcí a k večeru jsme se začali přesouvat z Cameron Highlands na ostrov Langkawi - po úžasném odpoledni čekala nás velice dlouhá cesta a skoro bezesná noc.

Naše čtrnáctidenní putování, díl 2. -> Kuala Lumpur

Do Kualy Lumpur jsme dorazili v úterý odpoledne po několikahodinové cestě autobusy a metrem. Ihned jsme se šli ubytoval do zarezervovaného hotelu, který se nacházel v čínské čtvrti přímo nad obrovským tržištěm. Po ledové sprše a krátkém odpočinku jsme se vydali na první průzkum města.

Začnu tím, co se mi líbilo na celé Kuale úplně ze všeho nejvíc - Indické restaurace. Indickou kuchyni miluji a tady v Malajsii byla strašně levná a strašně dobrá, a navíc byly indické restaurace na každém rohu. Zkrátka ideální kombinace. Nedaleko našeho hotelu, přímo naproti hinduistickému chrámu jsme se straaašně nacpali a já jsem zde měla jeden z nejlepších gurmánských zážítků svého života.

Indická placka Masala Tosai - je plněná takovými zvláštními šťouchanými bramborami a namáčí se do různých pálivých omáček. K tomu jsme měli ještě další placku - Roti Canai, což byla spíše taková tažená palačinka. (mohli jste si vybrat, zda jí chcete jen tak, nebo něčím plněnou).
Tyto dvě obří placky stály cca 20Kč - gurmánský orgasmus za málo peněz, to bylo něco pro mě!!!

Indové jedí obvykle rukama. Já jsem si teda vždycky radši dopomohla aspoň vidličkou, ale Mírovi to hezky šlo...

Po výše zmiňované luxusní obědovečeři jsme prošli velkou část města. Byl zde zajímavý kontrast vidět mešity a vedle toho obrovské mrakodrapy...

Cestou jsme potkali nějakého známého herce z filmu Rivalové. Pro mě to teda byl úplně neznámý člověk, jelikož jsem filmy docela netknutá, ale Míra z něj byl nadšený a všichni jsme se s ním museli vyfotit :) 

Navštívili jsme mj. i největší mešitu v Kuale (každý pátek se sem nacpe přes 15 000 muslimů). Abychom mohli dovnitř, dostali jsme velice slušivé oblečky...

Odpolední procházku po městě jsme zakončili v místním obrovském parku a cestou domů jsme si vymáchali nožky v takovém umělém vodopádu...

To byl tedy první den v Kuale. Druhý den jsme měli také perný program - po vydatné snídani* jsme se zašli podívat k Petronas towers. Nahoru jsme však nešli - dva dny předtím jsme totiž byli na Taipei 101 a navíc byl vstup nahoru poměrně drahý...

  

Po focení u Petronas towers jsme jeli na další ze známých turistických cílů v Malajsii - Batu Caves. Jedná se o jeskyně na okraji města, ve kterých je něco jako hinduistický chrám. Všude okolo jsou opice a netopýři, takže to tam trochu smrdělo, ale jinak to bylo moc hezké.

Večer jsme se zajeli podívat do jednoho z obrovských nákupních center - nejprve se mi tam moc nechtělo, protože jsem si bláhově myslela, že si nic kupovat nebudu, kvůli nedostatku místa v mém batohu. Když jsem ale viděla ty super ceny a krásné věci, hodila jsem místo v batohu za hlavu a nakonec jsem odtamtud odešla s kraťasy, riflemi, tričkem a kabelkou :D (zpětně musím podotknout, že ačkoliv jsem si myslela, že už do toho svého pětadvacetilitrového batohu fakt nic narvat nemůžu, nakoupila jsem během této cesty ještě spoustu dárků a suvenýrů a na konci jsem se sama divila, jakou má můj batoh kapacitu...) 

Tohle tedy byly naše dva dny v Kuale. Další den ráno jsme vyrazili autobusem směrem na sever do Cameron Highlands, což bylo místo, kde jsme sice kvůli nedostatku času strávili jen jedno odpoledne, ale chytlo mě za srdce z celé Malajsie úplně nejvíc.
_______________________________________________________________________

*Na závěr povídání o Kuale Lumpur ještě ukázka místní snídaničky - slaná, hnědá, slepená rýže plněná masem a (zřejmě) ořechy a k tomu sójové mlíčko. Každý den bych to asi jíst nemohla, ale musím říct, že po tom člověk neměl několik hodin vůbec hlad :)

Naše čtrnáctidenní putování, díl 1. -> Taipei, cesta a Melaka

Na přelom března a dubna jsme si naplánovali dvoutýdenní výlet po Asii. Vlastně to byla tak trochu naše povinnost, neboť máme vízum pouze na 90 dní a k tomu, aby se nám prodloužilo, musí člověk buď vycestovat ze země (jakmile se na Taiwan vrátíme, prodlouží se nám automaticky o dalších 90 dní) nebo ho prodloužit někde na úřadech v Taipei.
 Přemýšleli jsme, kam pojedeme a po dlouhém rozmýšlení jsme zvolili Malajsii, Kambodžu a Singapur.

Odlétali jsme tedy 23. března o půlnoci z Taipei. Když jsme tam byli na začátku našeho pobytu, moc nám nepřálo počasí a tak jsme nemohli nahoru na mrakodrap Taipei 101. (v současnosti 3.největší budova na světě s nejrychlejším výtahem) Tentokrát nám ale vyšlo nádherné počasí, a tak jsme jeli do Taipeie už ráno, abychom si to tam ještě trochu užili.

Na vrcholku Taipei 101. Jedná se o počátek naší čtrnáctidenní cesty, a tak jsme zde ještě čilí, svěží a voňaví :)

V Taipei jsme se mimo jiné sešli s Pepou, který studoval na UHK a na Taiwanu před několika lety a nyní sem přijel na dovču...

Nádherný, jasný výhled na město..

Krom výhledu byla v mrakodrapu další zajímavost - volně přístupná, asi 10-15m vysoká koule, která vyvažuje mrakodrap, aby nespadl, když je moc silný vítr... Zajímavá věcička, ačkoliv jsem fyziku nikdy moc nechápala...

Přestože jsme se nahoru vezli výtahem (zapsaným v Guinnesovce kvůli své obří rychlosti!), velmi nám tam vyhládlo, a tak jsme se v přízemí mrakodrapu posilnili dobrým obídkem - rejže, ústřicová omeleta a polívčička. 

Po stojedničce jsme se šli podívat na Čankajškův memoriál. Všude bylo strašně moc lidí, protože tam zrovna probíhala výstava papírových pandiček.


K večeru jsme se už pomalu odebrali na letiště. Letadlo nám sice letělo až o půlnoci, ale na další courání po Taipei jsme už neměli moc sil. Nejprve jsme byli plní elánu (viz níže - focení na umělé "pláži", která byla na letišti), který ale později opadl a jak už je mým dobrým zvykem, hezky jsem při čekání na letadlo vytuhla.

Pětihodinový noční let z Taipei do Kualy Lumpur byl jeden z mých nejhorších letů, na které si pamatuju. Byla mi hrozná zima a nemohla jsem vůbec usnout. Do Kualy jsme dorazili brzy ráno. 

Ihned jsme zaregistrovali, že je Malajsie naprosto odlišná od asijských zemí, které jsme doposud navštívili - především díky tomu, že je zde převaha muslimů a Indů, což se na Taiwanu moc nevidí. Pobyt v Malajsii jsme zahájili snídaní u Mekáče. (nemám sice ráda stravovat se v Mekáči/KFC v zemích, kde je jinak úžasné místní jídlo, ale co má člověk dělat v 5 ráno na letišti, když má hlad, že jo :) 

Mým velkým překvapením bylo, že ovesná kaše, kterou jsem si zde dala, byla slaná a úplně příšerná. ALE - jednalo se o nějakou lokální, malajsou McDonaldovou specialitu, takže jsem byla ráda, že i v mezinárodním řetězci jsem ochutnala něco aspoň trochu místního.

Z letiště jsme se přesunuli prvním ranním autobusem do města Melaka - jedná se o město vzdálené cca 1,5 hodiny od Kualy Lumpur, je zapsané na seznamu UNESCO a v minulosti bylo kolonizované Nizozemci, Brity, Portugalci a bůhvíkým ještě. Projeli jsme se zde loďkou po řece, vyjeli na vyhlídkovou věž, prošli si čínskou a indickou čtvrť, dali jsme si oběd v indické restauraci za cca 12Kč, večer jsme ochutnali malajskou specialitu Nasi Lemak a večer jsme padli do postele v hostelu jak zabití. (nejen že jsme měli lehký spánkový deficit, ale oproti Taiwanu zde bylo o cca 15-20°C větší vedro...) 

 V Melace jsme tedy strávili jeden den a jednu noc a tak akorát to stačilo...

Projížďka po řece - viděli jsme všechna hezká zákoutí a na Asii nezvyklou architekturu

Na vyhlídce

Nasi Lemak - typické jídlo pro Malajsii. Na fotce to nevypadá moc vábně, ale jedná se o lehce pálivé kuře s rejží, oříšky a sušenýma rybičkama...

Na tomto se mohl nechat člověk v Melace povozit :D

 V Melace jsme tedy jednu noc přespali a následující den ráno jsme vyrazili autobusem směr Kuala Lumpur (pro neznalce zeměpisu = hlavní město Malajsie), kde jsme strávili dvě noci. A právě o Kuale bude další článek...