Povídání o Petrohradu: 1. část

Tento týden jsem strávila čtyři noci v druhém největším ruském městě, Petrohradu. Vděčím za to především finské univerzitě, která výlet organizovala a z velké části i financovala. Jednalo se o tzv. study trip: viděli jsme většinu památek, užili si zábavu, ale taky jsme měli během výletu přednášky od různých lidí, kteří se nějakým způsobem angažují v podnikání či marketingu na ruské půdě. 

Podívat se do Ruska byl vždycky můj sen. Před cestou jsem byla plná očekávání a přemýšlela, jaké to tam asi bude. Cestovali jsme z Kuopia autobusem - Petrohrad je vzdálený jen 400 kilometrů, ale cesta nám zabrala celý den, protože jsme strávili přes 2 hodiny na hranicích. Celkem 4 krát nám kontrolovali pasy. (Přičemž jsme si už několik týdnů dopředu museli zažádat o vízum) 

Vím, že ještě před několika lety byly tyto kontroly naprosto normální na každých hranicích, ale nyní jsem si uvědomila, jak je to skvělé, že existuje schengenský prostor a bezproblémová možnost cestování do většiny zemí.

Když jsme přejeli finsko-ruskou hranici, rázem se podél silnice objevilo velké množství odpadků. Tu a tam nějaký polorozpadlý barák. A všechny nápisy se změnily z latinky na azbuku: nyní jsem byla moc ráda, že jsem na gymplu absolvovala rok ruštiny, (Zdravím paní učitelku Utínkovou:)) protože jsem si mohla všude všechno přečíst.

Do Petrohradu jsme tedy dorazili v pondělí v podvečer. Ubytovaní jsme byli v krásném, pětihvězdičkovém hotelu Sokos  Palace Bridge. První večer jsme vyrazili v sedmičlenné skupince na procházku. Měli jsme kliku, že s náma šly dvě slečny z Ruska, takže hnedka věděly, kam jít.

První večer jsme došly pěšky na Něvský prospekt, nejznámější nákupní ulici v Petrohradu.Vyměnili jsme si eura za rubly a nasávali první ruský vzduch. 

Ihned jsem pocítila, jak je Petrohrad obrovský. Navštívila jsem sice i větší města, ale nikde jinde jsem onu velikost tak moc nepocítila. V Petrohradu vám může trvat bez problémů hodinu, než se autem dostanete do 2km vzdáleného místa, protože je zde neustále šílená zácpa. Pořád jsme si museli hlídat tašky, protože jsme se cpali ve velkém davu lidí. 

Ve městě jsme si dali večeři. Po večeři jsme už byli všichni dost utahaní: já a český parťák Matyáš jsme se rozhodli vydat zpátky do hotelu, zatímco ostatní chtěli ještě courat po městě. Ruské holky nám popsaly, jak se k hotelu dostaneme metrem, protože to byla pěšky docela štreka.

Bohužel, co se nestalo: dojeli jsme sice do naší cílové stanice, ale nějak špatně jsme se zorientovali a místo do hotelu se vydali opačným směrem. Když jsme se dostali do nějaké méně rušné a lehce pochybné čtvrti, došlo nám, že jsme asi někde špatně. Chvíli jsme bloumali ulicemi ve snaze, že ten náš hotel třeba bude za rohem. Když už jsme byli fakt unavení a promočení (jo, do toho ještě pršelo), napadlo nás, že zkusíme někde najít Wifi, abychom se mohli připojit na internet a zadat si náš hotel do navigace. Naštěstí se nám to po chvíli povedlo a na jedné benzínce jsme se připojili.

Ale ouha, od našeho hotelu jsme byli 4 kilometry daleko. 

Z metra jsme šli úplně na druhou stranu, než byl hotel.

Nic jiného nám nezbylo, než se ty 4 kilometry totálně unavení vydat.

Naštěstí už nám navigace říkala, kam máme jít, takže jsme šli na jistotu.

Z restaurace jsme odcházeli v 9 hodin a v hotelu byli kolem půl dvanácté. Pěkná ztráta, hned první večer. :)

Druhý den jsme si nejprve užili parádní hotelovou snídaničku. Na výběr bylo snad všechno, na co si člověk ke snídani vzpomene. Jelikož jsem měla ještě z nemilé procházky z předchozí noci šílený hlad, zvládla jsem hnedka tři chody. Naprosto mě uchvátily bliny, ruské lívance přelité teplým ovocem, jogurtem a kondenzovaným mlékem. Měla jsem je ke snídani i zbylé čtyři dny, ještě s talířkem ruského tvarohu, který je něco mezi klasickým a strouhaným tvarohem, ale mnohem lepší.

Po bohaté snídani jsme měli na programu City tour. Jezdili jsme autobusem po městě, průvodkyně nám povídala o všech pamětihodnostech a na těch nejzajímavějších místech jsme zastavovali a fotili se. Když jsem se dozvěděla, že se budeme vozit autobusem, nebyla jsem z toho moc nadšená, ale poté, když jsme viděla, jak jsou od sebe jednotlivá místa vzdálená, jsem byla docela ráda. Pěšky by se to za půl dne nedalo ani náhodou. 

Po této City tour jsme měli hodinu pauzu na oběd. Neměla jsem po té tříchodové snídani vůbec hlad, ale bez problémů jsem do sebe zvládla narvat obídek i dorťáka s kafíčkem. :) Po obědě následovala druhá část programu s průvodkyní: Ermitáž. 

Jedná se o jedno z největších muzeí na světě, něco jako je Louvre. (Když jsem byla předloni v Louvru v Paříži, strávili jsme z tříhodinového času 1 hodinu v obchodě s Pandorou, 1 hodinu v kavárně a zbylou hodinu v muzeu, aby se teda neřeklo. Děsně mě totiž od návštěvy muzea odrazovaly davy lidí) Tady takové davy nebyly, navíc jsme měli organizovanou prohlídku s průvodkyní, takže jsem si z Ermitráže odnesla trošku víc než z Louvru :)) 

Bylo to tam opravdu honosné, jak je vidět z fotek. 

Po Ermitáži jsme měli volno, takže jsme s naší skupinkou chvíli courali po městě, seděli v kavárně a k večeru se vydali pěšky do hotelu. Bohužel, celý den nám opět nepřálo počasí, takže jsme přišli zase celí promáčení. Ale aspoň jsme se neztratili. :) 

Večer jsem byla v sauně, kterou jsme měli v hotelu k dispozici a poté jsem usnula asi v půl desáté - celá já. :) 

No a co jsme dělali v Petrohradu další dva dny? O tom bude další článek.