neděle 8. února 2015

Moje poprvé: Acro jóga

Kdo mě zná, (a nebo kdo čte pozorně tento blog) tak ví, že jsem ve svém životě měla několik období, kdy jsem cvičila jógu. Bylo to hlavně před maturitou a potom na Taiwanu. Ale vždycky jsem pak z nějakého důvodu přestala.
To byla ohromná chyba, protože jak už jsem zmínila v nějakém z předešlých článků, jóga nejen, že zklidňuje mysl, ale taky má obrovské účinky na kvalitu běhání. (Teda alespoň v mém případě:)) 
A možná, že je to jen moje sugesce, ale od té doby, co jsem se do jógy obula tady ve Finsku znova, pořádně  a (snad už) napořád, mi připadá, že toho víc uběhnu a že mám mnohem větší sílu.
 Konečně nemám problém bez zastávky vyběhnout nějaký ten delší kopec a tak.

Jóga samozřejmě není pro každého - spoustě lidem připadá nudná a já jim to neberu. Mně zase připadá vrcholně nudné chodit do posilovny, nebo zkrátka jakkoli posilovat. (Ačkoli vím, že bych to taky potřebovala) Kromě toho, že se člověk příjemně zrelaxuje a protáhne, může skrze jógu velmi lehce testovat hranice svých - pohyblivých - možností a posouvat se dál.

Úplnou náhodou jsem tady v Kuopiu ve Finsku objevila facebookovou skupinu s názvem Acro jóga. Nevěděla jsem pořádně, co to ta acro jóga vlastně je, ale  měla jsem tušení, že to bude něco moc moc zajímavého, a tak jsem se do skupiny přidala.
Záhy jsem zjistila, že je to druh jógy, který se cvičí zpravidla ve dvojici a je to takový mix jógy, relaxace, srandy a akrobacie. V Čechách bohužel zatím není moc rozšířený - podle internetu se cvičí pouze v Praze a v Brně.

Když to někdo už dobře umí, může to vypadat třeba takto.

Většinou jsou ke cvičení acro jógy potřeba tři lidi:
- Základ (ten, co leží na zemi)
- Flyer (ten, co je ve vzduchu)
- Spotter (ten, co jistí a případně přidržuje, aby nedošlo k nějakému pádu nebo zranění)

 Inu, přidala jsem se ještě se dvěma kamarádkami do facebookové skupiny a zanedlouho jsme dostali zprávu, že se bude konat první letošní lekce. Připadalo to zrovna na 7.února, tedy na můj svátek. Strašně jsem se těšila, ale zároveň jsem očekávala, že tam budu nejhorší a že nikdy v životě nezvládnu takové hezké a dechberoucí pozice. 

Acro jógu učil mladý pár a bylo vidět, že se jí už nějaký ten pátek věnují. Rozdělili jsme se do dvojic a po rozcvičce a protažení jsme se začali od píky učit. Byla jsem ve dvojici s Rahulem, Indem, který v Kuopiu předcvičuje normální jógu, tudíž měl sílu a nebyl to úplný začátečník. 
Někteří byli ve dvojici holka-holka - je to sice lepší pro toho, komu vadí jít hnedka to takovéhleho "intimnějšího" cvičení s někým, koho sotva znáte, ale je to horší v tom, že holka má obecně menší sílu a tak může mít třeba problém, udržet tu druhou na svých nohách. Ze začátku jsem samozřejmě byla trochu v rozpacích, jelikož jsem svého cvičícího parťáka moc neznala, ale brzy to ze mně opadlo, protože byla při cvičení velká sranda.

Začali jsme od nejjednodušších pozic, tzv. létání.
Postupně jsme zvládli i to, že jsem měla ruce natažené přes sebou a tudíž jsem balancovala bez jakéhokoli držení. Potom jsme pokročili k tomu, že můj parťák natáhl jednu nohu, takže jsem svojí váhu musela přesunout na jednu půlku těla a udržet se jen na jeho jedné noze. Světe, div se, zvládnout se to dalo!

Pak jsme se učili takovou "židličku" 

Potom takovouhle "královskou" pozici - ty nohy jsem měla potom ještě natažené, ale to už bohužel foťák nezachytil. 
Když jsme vypilovali všechny tyhle pozice, naučili jsme se takovou sestavu, ve které jsme plynule přešli z jedné do druhé a pak do třetí. Když nám to učitelé ukazovali, vypadalo to ohromně obtížně, ale pak jsme to zvládli, ani nevím jak. 

No a na úplný závěr jsme se učili toto:
Bohužel, fotku z téhle pozice nemám, tak jsme to musela pro lepší představu najít na googlu. Zvládla jsem to tak na 75% - nohy mi spotteři museli přidržovat a jakmile je pustili, začala jsem se asi tak za vteřinu kácet. Příště to chce vypilovat. 

Samozřejmě jsme všechny pozice zkoušeli i obráceně, tzn. že JÁ jsem dělala základ, ale to se bohužel nesetkalo s moc velkým úspěchem - můj parťák byl trošku (o dost) těžší, a tak jsem ho prostě na svých nohách neudržela. 
Z první lekce jsem odcházela nadšená na úplné maximum, že to snad už víc nešlo. Objevila jsem nového koníčka, jen musím doma sehnat někoho, kdo se mnou bude tohle cvičení praktikovat :)) 
Za měsíc máme další, tentokrát tříhodinový workshop a pokud bude zájem, slíbili učitelé, že se budeme scházet častěji. Už teď se nemůžu dočkat! 

A propos - hlásí se nějaký zájemci, kteří se mnou budou doma trénovat? :)

2 komentáře:

  1. Jak je ten svět malý :D Já jsem k Rahulovi na jeho hodiny ve Finsku pár krát zavítala! Jdu se pustit do dalších tvých článků o Kuopiu a přenést se s nostalgií zpátky do roku 2012, kdy jsem tam sama byla! Na hodiny acrojogy bych se v Praze klidně přidala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nekecej, ten svět je opravdu malý! Čtu tvůj blog, mám ho moc ráda ale vůbec jsem netušila, že jsi byla taky na Erasmu v Kuopiu :)
      Až nebudeš vědět, o čem psát, ráda si přečtu nějaký vzpomínkový článek o Tvém Erasmu :)

      Vymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!