Restaurant day v Kuopiu

Dneska se konal v mnoha zemích světa tzv. "Restaurant day".
Jedná se o gurmánskou akci, která byla započata v roce 2011 a nyní se stává víc a víc populární. Spočívá v tom, že v tento den si každý, kdo umí připravit nějakou specialitku, může na jedno odpoledne otevřít svojí "restauraci", aniž by k tomu potřeboval jakékoliv povolení.
Může to být u vás doma, ve stánku na náměstí nebo na dece v parku - prostě kdekoliv si zamanete. Zaregistrujete se na stránku www.restauranday.org, vymyslíte nějaké dobré menu, nasadíte přiměřené ceny, hodíte údálost na Facebook a pak už jen můžete čekat na hladové zákazníky.

No, po přečtení mého úvodního odstavce si asi říkáte, že už v tom mám určitě dlouholetou praxi. Omyl! Gurmánské akce a festivaly sice vymetám, jak se dá, ale Restaurant day jsem se dnes zúčastnila úplně poprvé v životě. (A ještě k tomu pouze jako konzument, ne jako kuchař) 
Ne že by zůstávala Česká Republika s touto akcí pozadu, ale 90% "restaurací" je vždy situováno do Prahy.
Asi před měsícem se mi na Facebooku objevila pozvánka na Restaurant day tady v Kuopiu. Facebook je totiž chytrý a filtruje vám reklamy a pozvánky na události podle toho, co vás zajímá, (na co klikáte, co hledáte apod.) no a protože velmi často navštěvuji různé gurmánské blogy a weby, nemůžu se divit, že mi vyskočila pozvánka právě na tuto akci. :)

V Kuopiu byly při této příležitosti otevřené celkem 3 "restaurace". (Samozřejmě, opravdových restaurací je to spousta, ale teď myslím ty, které si otevřeli gurmánští nadšenci jen kvůli této příležitosti) Původně jsme s kamarádkou, se kterou jsme se na Restaurant day vydaly, věděly jen o dvou:
-  O skupince Vietnamců prodávající své spring rolls, kynuté knedlíčky, banánový dezert a kuřecí polívku.
- O skupince Finů, kteří upekli cheesecake, buchtu chutnající jako Kinder čokoláda, slaný koláč, nějakou domácí pizzu, domácí sušenky a kávu.
Obě tyhle skupinky měly svoje provizorní "restaurace" postavené v jinak nepoužívaných, vybydlených prostorách v centru města. Na pultech měli rozestavěné svoje specialitky a všude okolo byly stoly, židle nebo polštářky, kam si člověk mohl sednout a jídlo si vychutnat.

Ochutnala jsem jeden masový a jeden vegetariánský knedlíček (A u toho jsem nostalgicky zavzpomínala na skvělou knedlíčkárnu na rohu v Hualienu :), spring rollky, slanou buchtu a pizzu. Vietnamské jídlo bylo průměrné, finský slaný koláč byl skvělý. 

Od kamarádky jsem ještě ochutnala Kinder-čokoládovou buchtu, která byla úplně excelentí a chutnala doslova, opravdu jak pravá Kinder čokoláda! Docela by mě zajímal recept. 

Byly jsme docela plné a už už jsme chtěly jet domů, když v tom jsme se daly do řeči s nějakýma Finkama a ty nám řekly, že tohle není jediné místo, které dneska provozuje "restauraci". Začaly jsme se samozřejmě hnedka zajímat, kde se nachází to druhé místo. A měly jsme štěstí - bylo to asi jen 10 minut chůze, takže jsme se tam navzdory plným žaludkům vydaly. 

Další "restaurace" byla v nenápadném dřevěném domě. Před dveřmi měli ještě víc nenápadnou cedulku a na ní napsané menu. Vešly jsme dovnitř a nestačily jsme zírat - bylo to doma u jedné starší paní. 

Myslela jsem si, že Restaurant day je spíše záležitost mojí generace, ale my jsme se najednou ocitly u minimálně šedesátileté babči! Měla krásný byt - starý, s vysokými stropy, ale všude byly obrázky a sošky Buddhy, polštáře, na které si člověk mohl sednout, hudební nástroje, zajímavé obrazy...prostě nádhera. A jak to tam vonělo! Ta paní totiž připravila nějakou indickou čočkovou polévku, semínkový chleba s rajčatovým a bazalkovým pestem a palačinky s fíkovou náplní. A všechny tyhle pokrmy daly dohromady velice lahodnou vůni.

Daly jsme si ty palačinky a opět musím říct, že byly výborné! Seděly jsme u jídla na koberci a mělo to fakt suprovou atmosféru. Na spodní fotce je vidět ten chleba s dipy :) 

Paní kuchařka - paní domu nám povídala, že má dceru v Barceloně, která v tuhle chvíli provozuje u sebe doma taky podobnou "restauraci". (Ještě nám povídala, že je gynekoložka a že se specializuje na domácí porody, kdybysme prej někdy potřebovaly pomoct. Ne, díky :)) 

No, z Restaurant dne jsme zkrátka odcházely s blaženým pocitem a s plným břichem.

Další Restaurant day se koná 16.5. 

A víte, co je nejlepší? 

Že 16.5 se také běží v Helsinkách půlmaraton! A bude to můj poslední víkend ve Finsku před odjezdem domů, takže jsem si už udělala dokonalý plán: Pojedu do Helsinek na půlmaraton a vyběhané kalorie doplním tím, že se zúčastním Restaurant day v samotných Helsinkách, kde bude "restaurací" asi mnohem, mnohem víc. 

Už se těším. :)