úterý 1. prosince 2015

Pomoc! ...aneb blondýna sama na cyklostezce

Dnes máme prvního prosince. Znamená to, že jsem mohla konečně otevřít první okénka ve svých dvou adventních kalendářích. (Od maminky jsem dostala adventní kalendář od Merci a od tatínka od Milky. No a co, že mi bude dvacet tři! :D) 
Ale především to taky znamená, že dnes začala 25/25 Adventní běhací výzva!

Na první výběh z celé výzvy jsem se neskutečně moc těšila.
Jelikož jsem ale byla od rána do večera v práci, mohla jsem dnes vyběhnout až po páté hodině večer, kdy už je venku pořádná tma. Za normálních okolností bych ve tmě, po celodenní šichtě v žádném případě běhat nešla. Ale výzva je výzva, a tak jsem v půl šesté obula tenisky a vyrazila.

Vzala jsem si tátovu profi čelovku. Pořizoval si jí na jednu motorkářskou "expedici" do Afriky, takže jsem předpokládala, že kvalitní a že mi vytvoří světlo na kilometry daleko.
Směle jsem s ní vyrazila na cyklostezku.
Cyklostezka spojující Benešov nad Ploučnicí s Děčínem je relativně nová a moc krásně udělaná. Když jsem u taťky v Benešově, moc ráda na ní chodím.

Řeknu vám jedno: nemyslím si, že jsem strašpytel. Nevadí mi, když sama běhám v hlubokém lese. Ale pouze za bílého dne!
Na běhání ve tmě nejsem vůbec zvyklá - jsem totiž paranoidní a čekám, že na mě bude za každým křovím čekat zločinec s kudlou.

Nenechala jsem se ale zastrašit a s čelovkou na hlavě vyrazila. Běžela jsem asi kilometr městem a užívala si večerní klid a ticho. Když jsem vběhla za benešovským nádražím do lesa, kde cyklostezka začíná, nastala všude okolo mě šílená tma.
Skončily pouliční lampy, no a ta čelovka...žádnej zázrak.

Tma jako v ranci, po levé straně temný les a po pravé straně železniční trať.
Celý den jsem se na ten výběh těšila, ale teď jsem se začala fakt bát!
Každou chvíli jsem se otáčela, jestli za mnou náhodou neběží potenciální úchyl či sériový vrah.

Během té třičtvrtěhodinky, kterou jsem na cyklostezce strávila, kolem mě projel asi 3x vlak. Při každém projíždějícím vlaku se mi honily hlavou  katastrofické myšlenky: "V těch starých, zelených rychlících jdou otevřít dveře i za jízdy. Teď určitě otevře dveře vrah/utečenec a přepadne mě!" 
"Co budu dělat, až mě někdo přepadne?" 
...a pak jsem vymyslela řešení! 
"V kapse mám tisícovku, protože se chci cestou zpátky stavit pro nějaké pečivo. Nechtěla jsem s sebou sice tahat takhle velkou částku, ale teď jsem za to ráda, protože až mě někdo přepadne, tak ho aspoň uplatím!"
"No jo, ale pokud to bude úchyl nadrženej, tak ho nějaká tisícovka zajímat nebude..." 
Skutečnost, že úchyla/vraha uplatím, mě lehce uklidnila, nicméně za chvíli jsem začala přemýšlet nad další věcí - v jednom z minulých čísel časopisu Run psali, jak zvýšit prevenci toho, aby vás někdo nepřepadl. Jednou z věcí, kterou si z toho článku pamatuji, je to, že nemáte nosit dlouhý culík, protože si vás za něj může potenciální zločinec lehce přitáhnout k sobě.
Začala jsem si tedy svůj pidicopánek neustále zastrkávat do bundy...co kdyby náhodou, že jo!

Po chvíli brutálně zašustilo křoví. Krve by se ve mně nedořezal... naštěstí to byl prachobyčejný jelen. Nevím, zda jsem se víc lekla já jeho nebo on mně.

Řeknu vám, vážení, že se mi opravdu ulevilo, když jsem se opět dostala mezi civilizaci a měla dnešní trénink za sebou. Jsem holt strašpytel. Zítra jdu v 6 ráno, ale na tuhle cyklostezku mě už za tmy nikdo nedostane! :)
Dnešní běh se sice v mém případě podobal stezce odvahy, kterou mnozí znají z dětských táborů, ale jedno pozitivum to přeci jen mělo - uběhnout necelých 9 kilometrů za 49 minut, to se mi nepovedlo už hodně dlouho.

Jo, a když jsem přišla domů, zjistila jsem, že ta taťkova zázračná čelovka měla téměř vybité baterky. Takže už se nemůžu divit, proč jsem celou dobu skoro nic neviděla a proč jsem se tím pádem tak bála. :)

15 komentářů:

  1. Veru promiň, smála jsem se nahlas 😄 A u toho kontrolovala svůj dlouhý culík 😄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem pobavila! :D S tím kontrolováním culíku jsi teď pro změnu pobavila ty mě...

      Vymazat
  2. Jak ti rozumím, já potkávám prasátka a lišky....a bojím se stejně. :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem na zvěř zvyklá, je jí u nás fakt hodně...ale tentokrát jsem se lekla, protože jsem si vážně myslela, že je v tom šustícím křoví fakt nějakej úchylák:))

      Vymazat
  3. To jsi mě pobavila :-D ale já to mám taky tak, taky jsem strašpytel a po tmě se otáčím za sebe každou minutu :-D dokonce jsem se párkrát lekla vlastního stínu.. s tím culíkem je to ale chytrý! :-D Měj se hezky! Anet. http://aonway.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se otáčela každou minutu, to jsem tam zapomněla napsat! :D S tím culíkem to něco do sebe má..

      Vymazat
  4. To je naprosto geniální článek :D opravdu hodně jsem se pobavila :D ... jinak ti můžu říct, že mi přítel vyprávěl, jak šel jednou taky pěšky po cyklostezce domů, hned vedle lesa, bez čelovky a že byl po.... až za ušima, takže jestli tě to uklidní, tak i chlapi se bojí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ani jsem nečekala, že bude lidi tolik bavit! :D Nooo a je to fajn, že se nebojíme jen my ženský..já bych mého přítele v noci do lesa v životě nedostala. :D

      Vymazat
    2. Prosím piš častěji, vždycky se na nový článek těším :)

      Vymazat
  5. Veru, si statecna a zadej strašpitel. To Já bych na stezku nešla, natoz pak do lesa, jsem strašpitel hodně moc. Tma není nic pro me (přítel nechape). Ale super článek, též jsem se nasmála :) Držím palce a přeji co nejmíň strachu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek :),trochu mi připomínal mě když jsem za tmy dobíhala lesem a potkala pár lidí ze kterých jsem měla fakt nehnáno,teď už si dávám pozor na čas v kolik dobíhám ,v nejhorším se se mnou vydává někdo na kole :D !
    Na tvůj blog jsem narazila na tvém instagramu a jsi vážně super :D ! Obdivuju tě za ty ultramaratony, nečetla jsi náhodou knížku od Scotta Jurka .Jez a běhej ? Pokud ne,můžu jen doporučit ,je skvělá :) !

    runeatandtravel.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím parťákem na kole je to supr nápad :)
      A moc děkuju!! Jez a běhej jsem četla, sice nejsem veganka ale moc se mi to líbilo! :)

      Vymazat
  7. Doporučuji s sebou nosit píšťalku, překvapivě účinná zbraň na uchyly. V případě ohrožení silně zapískat, násilník to většinou vůbec nečeká, je zmatený a ztratí výhodu.

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář Vám moc děkuji!